Psán často Louis. – Otec Matěj J. byl sladovnickým v pivovaru v Točníku u Berouna, v šedesátých letech rodina žila opět v Českém Brodě, odkud otec pocházel. První období J. profesionální divadelní dráhy v osmdesátých letech, kdy byl činný jako herec, nelze spolehlivě vysledovat, protože v tu dobu působil u kočujících společností herec téhož příjmení (Jan J.; nebyli příbuzní) a leckdy je nelze přesně identifikovat. J. začínal snad u ředitele F. Pokorného 1883 (tehdy tam byl i Jan J.), 1888 hrál krátce u A. Libické a T. Kratochvíla, t. r. odešel k P. Švandovi ze Semčic, s jehož souborem strávil hlavní, zimní, sezonu v brněnském ND. 1890–92 působil u V. Budila (též ve starém divadle v Plzni) a v létě 1892 je zmiňován mezi členstvem souboru P. Švandy ml. 1893 získal koncesi, ale společnost nezaložil. Nastoupil u J. Pištěka, s nímž se po letní sezoně 1894 ve vinohradské aréně opět vrátil do Brna; t. r. se oženil s tanečnicí Františkou Friessovou. Manželé setrvali u Pištěka nejméně do konce brněnské sez. 1895/96, s menší pauzou 1895, kdy byli u M. Kozlanské. V Brně trávil J. i sez. 1896/97 za ředitelství P. Švandy ml. a v jeho společnosti patrně zůstal až do jejího rozpadu 1897. V následujícím roce se objevil u podružné kočující společnosti F. Šnídlové řízené R. Příbramským, jehož 1899 vystřídal jako nájemce. Podnik fakticky řídil, 1903 mu ředitelka koncesi uvolnila za příslib trvalého angažmá. Od počátku svého divadelního ředitelování se zaměřil na Moravu, kde si vytvořil několik základen, do nichž se opakovaně vracel. 1905 se neúspěšně ucházel o vedení nově ustaveného Divadla sdružených měst východočeských (bylo svěřeno F. Lacinovi). 1910 ovdověl, jeho druhou manželkou se stala herečka Ludmila Rychetská (vl. jm. Nývltová, 1887–1949, sňatek 12. 5. 1915 na Kladně). 1911 získal do pronájmu Národní dům v Moravské Ostravě ke čtyřměsíčním podzimním sezonám, z nichž uskutečnil tři, poslední skončila v lednu 1914. Vrátil se do Čech, poslední pobyt společnosti je zaznamenán 1915 v Kouřimi. O J. činnosti během válečných let není dosud nic známo. Divadelní působení ukončil patrně 1918 (uvolněnou koncesi získal J. Burda), žil ještě dlouhá léta, vposledku u bratra na jeho hospodářství ve Smolotelech.
J. první žena Františka, zvaná Fanny (podle konskripce vl. jm. Novotná; 7. 8. 1873 [?] – 27. 3. 1910 Moravské Budějovice), se uplatňovala jako tanečnice a baletní mistryně. 1892–93 byla členkou Budilovy společnosti, u níž zastávala pozici první baleríny. Připravovala taneční čísla do výpravných her, oper a operet, výjimečně nastudovala samostatné baletní inscenace. Ve stejném oboru působila od 1893 v angažmá u J. Pištěka a u P. Švandy ml.: v ND v Brně se podílela na taneční složce řady inscenací (Pohl: Sedm havranů, Berger–Anger: Štědrovečerní sen – role: Královna sněhových vloček; Tyl: Jiříkovo vidění – 1893; Verne–Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech – 1894; Wolff, h. Weber: Preciosa, 1896). Nastudovala baletní pantomimu Královna loutek od J. Bayera, v níž tančila roli Bebé (1894), Vítězství světla nad tmou podle baletu Excelsior (1896, role: Civilizace). Trpěla srdeční vadou, na jejíž následky předčasně zemřela.
J. začínal jako herec v době uzavírající se éry romantismu a projevoval smysl pro novou dramatiku. Nejprve hrával milovníky (v Brně u P. Švandy st. se o první milovnické role dělil s J. Strouhalem), od nichž záhy přešel k charakterním, zvláště vážným rolím. Komické role zastával málokdy. Vedle herectví se věnoval režii, která postupně převážila a v letech před 1. světovou válkou už jako herec vystupoval jen příležitostně. Ředitelské působení zahájil v Rakovníku, z Čech však stále častěji zajížděl na Moravu. Činoherní společnost převzatou od F. Šnídlové pozvedl zejména po stránce repertoárové. Dramaturgicky se orientoval na soudobou českou i zahraniční tvorbu (např. 1901 Zeyer: Radúz a Mahulena, Z dob růžového jitra; Kvapil: Princezna Pampeliška; Vrchlický: Noc na Karlštejně; Hauptmann: Potopený zvon; Tolstoj: Vláda tmy), ojediněle uvedl dosud nehrané novinky (jednoaktovka B. Pacasové /provd. Mrštíkové/ O palmu vítězství aneb Drama umělce, Olomouc 1902; Jiráskův Pan Johanes, Prostějov 1909). Nabídku vždy doplňoval klasickými tituly (např. Shake speare: Kupec benátský, 1902; Hamlet, 1904), na druhé straně nezbytnými veselohrami a lehčími kusy pro většinové publikum. Repertoár kvalitativně kulminoval zřejmě v období 1903–05, kdy byly v režii A. Chlumského, J. Puldy i ředitele inscenovány Rostandův Cyrano z Bergeraku, Heijermansova Naděje, Maeterlinckova Monna Vanna, první české profesionální provedení Hauptmannových Tkalců (hra cenzurou dlouho zakazována), Wildeova Salome, Madáchova Tragédie člověka či Gorkého Na dně. J. uvedl rovněž lokální kus Sokola Tůmy Pasekáři. Původně činoherní společnost rozšířil 1906 o operetu a operu. Určitou specialitou, která odlišovala jeho společnost od ostatních cestujících družin, byl značný počet tanců a baletů, profesionálně připravených Fanny J., jež byly včleňovány do výpravných a pohádkových činoher (Pohl: Sedm havranů, Sněhurka a sedm trpaslíků aj.), posléze i do oper a operet. Samostatné baletní pořady se však objevovaly jen zcela výjimečně (Bayer: Královna loutek). Ze známějších herců prošli jeho souborem J. Pulda, A. Čepela, F. Roland, začínal tu K. Jičínský. J. cestoval nejčastěji po střední Moravě, opakovaně hrál v Olomouci a Prostějově (7. 12. 1907 otevíral Prodanou nevěstou dobudovaný Národní dům), zajížděl do Hodonína, Moravských Budějovic, Uherského Brodu aj. V Luhačovicích obsazoval letní sezony v lázeňském divadle (1910–13) a 1912 i přírodní divadlo v údolí potoka Gáborky (Mahen: Janošík, Smetana: Prodaná nevěsta, Blodek: V studni). V Čechách měl štace v tradičních divadelních regionech – východočeském (např. Jaroměř 1906) a jihočeském (Písek 1912; Jindřichův Hradec a Týn n. Vltavou 1913). Poslední etapu J. ředitelské činnosti určily tři ostravské sezony, jež ho finančně vyčerpaly. Nutnost nasazovat neustále nové tituly a minimální reprízovanost vedly k převaze operety. Přesto se i nadále snažil o kvalitní činoherní repertoár (na programu měl Gogolova Revizora, Jiráskovu Lucernu i čerstvou novinku – Mahenova Janošíka), v poslední sezoně 1913/14 uspořádal malý shakespearovský cyklus (Sen noci svatojanské, Othello, Kupec benátský). Moravskou Ostravu však opouštěl jako podnikatelsky neúspěšný ředitel.
Role
Pokorného spol.
Václav (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Karel (F. Schiller: Loupežníci) – 1883.
Švandova spol.
František Štěpán Lotrinský (E. Bozděch: Zkouška státníkova) – Plzeň 1884; [?] (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Ondřej Karjagin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Pavel z Loukotic (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Hrabě Arnošt Harrach (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách r. 1757), Rinçon (V. Sardou: Vlasť aneb Hrůzovláda ve Španělsku), Reimbeau (I. F. Castelli: Sirotek a vrah) – ND Brno 1888; [?] (J. J. Kolár: Mravenci, benef.), [?] (J. Vávra: Konkursy pana notáře) – ND Brno 1889.
Budilova spol.
[?] (J. Štolba: Křivé cesty, benef.), Števa (G. Preissová: Její pastorkyně), Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – aréna Plzeň 1891.
Pištěkova spol.
ND Brno Baron Caesar (E. Pohl: Krasojezdkyně), Strouhal (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Doktor z Hrozenkova (G. Preissová: Gazdina roba), Kool z Hardenu (P. Starý: Magdalena), Bruno ze Švihova (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka) – 1894; Bobeš (A. Jirásek: Otec), Jedlička (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Samiel (C. M. v. Weber: Čarostřelec), De Troënes (V. Sardou: Staří mládenci), Konrád Bukovský (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Astaroth (A. Pulda: Čert na zemi), Engelberth (F. v. Schönthan: Cornelius Voss), Viktor z Folgenu (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Princ Camillo Borghese (E. Bozděch: Světa pán v županu), Roderigo (W. Shakespeare: Othello), Pavel Kožený (L. Stroupežnický: Naši furianti), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Vyslanec (F. v. Sup pé: Gaskoněc), Kořínek (R. Kneisel: Papageno v almaře), Zelinský (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Lert (W. Shakespeare: Hamlet), Setník Charvát (F. A. Šubert: Jan Výrava), Marcel (H. Murger, ú. J. Kühnl: Život potulný), Topolnický (M. Bałucki: Klub mládenců), Josef Kytka (F. A. Šubert: Velkostatkář), Školní dozorce (N. V. Gogol: Revisor), Hilmar Tönnesen (H. Ibsen: Podpory společnosti), Chevalier Raoul z Langay (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Dr. Sarchi (F. Cavallotti: Dcera Jeftova) – 1895; Adolf Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek) – 1896.
Spol. P. Švandy ml. ND Brno
Dr. Linda (K. Costa, E. Jacobson: Muž z Měsíce), Hrabě Oton (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Karel Fořt (J. Kvapil: Bludička), Don Antonio (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa), Oldřich z Hradce (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Hrabě Döhnfurt (G. Davis: Katakomby), Dr. Alfred Kaiser (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Lomon (E. Gandillot: Pan podprefekt), Arnošt Otovaldský (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů), Pán (A. Schnitzler: Milkování), Philostrates (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Princ Waleský (A. Dumas st.: Kean), Koděra (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Irad (J. Zeyer: Z dob růžového jitra), Boubela (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Dr. Kosinský (H. Sudermann: Půtka motýlů), Hanke (G. Hauptmann: Hanička) – 1896; Václav hrabě z Bubna (F. A. Šubert: Probuzenci), Ferdík (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Žák (J. W. Goethe: Faust), Rouvel (V. Sardou: Fedora), Oktavianus Caesar (W. Shakespeare: Julius Caesar), Hrabě Podevils (E. Bozděch: Zkouška státníkova) – 1897.
Janovského spol.
Kutsche (G. Hauptmann: Tkalci) – 1903; [?] (I. Madách: Tragédie člověka) – 1907; Kat Mydlář (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1911; Narcis (A. E. Brach vogel: Narcis) – 1913.
Režie
Spol. F. Šnídlové
A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen – 1898.
Janovského spol.
Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, G. Ohnet: Majitel hutí, J. Zeyer: Radúz a Mahulena, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, H. Drach mann: Byl jednou jeden král, G. Raeder: Jezerní panna, R. Nordmann: Padlí andělé, F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč, J. K. Tyl: Paličova dcera, G. Raeder: Flik a Flok – 1901; J. J. Kolár: Pražský žid, V. Sardou: Vlasť, R. Kneisel: Pekla zplozenec, K. Gutzkow: Uriel Acosta, J. Pulda: Honza na výstavě, K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka, V. Hugo: Ernani – 1902; E. Audran: Panenka, W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Quo vadis?, B. Smetana: Prodaná nevěsta, E. Kálmán: Podzimní manévry, J. Zeyer: Pod jabloní, J. J. Kolár: Pražský žid, I. Madách: Tragédie člověka, A. Jirásek: Pan Johanes – 1911; W. A. Mozart: Kouzelná flétna, V. Krylov: Chytrák na chytráky, A. Jirásek: Lucerna – 1912; J. Offenbach: Hoffmannovy povídky, B. Smetana: Libuše, týž: Dalibor – 1913.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Český Brod 11, matrika narozených 1856–1864, s. 221. SOA Plzeň: Sbírka matrik, Plzeň 067, matrika narozených 1887–1888, s. 202, obr. 207 [narození 2. manželky a údaj o sňatku]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 224, obr. 37; fond PM 1881–1890, kart. 1691, sign. 8/6/1/1 [ang. u Libické 1888]. MZA: Sbírka matrik, 10691 Moravské Budějovice, matrika zemřelých 1855–1924, s. 247, obr. 125 [Františka J.]. ■ Divadelní anonce a referáty, in Moravská orlice 1894–1897; Slovácké noviny 1902, 1905; Opavský týdeník 1905, 1912; Obrana Slezska 1911–1913; Ostravan 1911–1912; Ktr, Divadelní svět 1, 1910/11, s. 148; Divadlo 12, 1913/14, s. 97n. [herecké jubileum]; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 252 [mylně † 3. 8. 1912]; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 158, 165, 196, 229; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci I, red. J. Stýskal, 1981, s. 113n.; Cedule k představením českých divadelních společností v Olomouci v letech 1894–1914, 1995; J. Štefanides: České divadlo v Moravské Ostravě 1908–1919, 2000, s. 37–40; A. Janošková: České kočovné divadelní společnosti v Uherském Hradišti v letech 1863–1918, dipl., FF UP 2010, s. 57–60. ■ PBJ II; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 352–355
