Příjmení psáno též Jaisch, Taich. – Pocházel z rodiny c. k. modeláře, otec pracoval u dvorské komory ve Vídni. O počátcích J. divadelního působení chybějí informace. Jako divadelní malíř je zaznamenán až ve Štýrském Hradci (1836–38), poté v Linci (1839–42). Tehdy také vytvořil na objednávku ředitele K. Burghausera šest dekorací pro městské divadlo v Olomouci. 1842–45 pracoval opět ve Štýrském Hradci, odkud přišel na pozvání ředitele StD J. Hoffmanna do Prahy. Stavové jej však odmítli přijmout, neboť místo divadelního malíře bylo od 1834 obsazeno T. Mössnerem. J. přesto pro StD pracoval, honorován Hoffmannem z jeho vlastních prostředků; první dekorace tu jsou doloženy 1845 (opera Alessandro Stradella). Pražské divadelní almanachy z let 1847–62 jej uváděly zprvu jako „dekoratéra a inspektora osvětlení“, později „dekoratéra“, od 1859 jako „stavovského divadelního malíře“. V padesátých letech patřil rovněž k okruhu ochotnického Švestkova divadla u sv. Mikuláše, jeho práce pro tuto scénu však nejsou známy. Seznámil se tu s malířem J. V. Kautským, kterého asi 1852 přivedl do StD. Po odchodu z Prahy 1862 J. stopa na několik let mizí. 1868–72 působil opět v Linci za ředitele F. Thomého. Od listopadu 1873 byl jako malíř dekorací a strojmistr v městském divadle v Brně, vedle divadelního malíře a dekoratéra J. Trilla. Poslední J. známou prací pro brněnské divadlo byly dekorace k Meyerbeerově opeře Der Prophet (17. 11. 1874).
Dcera Wilhelmina (Minna, 11. 7. 1837 Štýrský Hradec – 1912 Berlín) se provdala za divadelního malíře J. V. Kautského, byla herecky a literárně činná. Synové Viktor (1839 – 30. 10. 1871 Praha) a Anton Oskar (*1848 Praha) se stali malíři. Dcera Louisa (Ludwiga, *1841) hrála od 1852 dětské a dívčí role ve StD, 1855–58 zde byla v angažmá a účinkovala i v českých představeních (mj. Zulika, Tyl: Strakonický dudák, 1856). Dcera Floriana (*1838) hrála v Praze v ochotnickém Švestkově divadle, kde herecky působil také blíže neznámý J., 1863/64 člen Walburgovy společnosti v Plzni.
J. pracoval pro StD za ředitelství J. Hoffmanna, J. A. Stögera a F. Thomého bezmála dvacet let a po boku dalších divadelních malířů, zvláště T. Mössnera a hostujícího K. W. Gropia z pruského dvorního divadla v Berlíně. Nepochybně formoval ráz jevištní výpravy, avšak žádný z jeho návrhů se nedochoval a o jeho tvorbě vypovídají pouze informace na divadelních cedulích a sporadické zmínky v dobových referátech. Zhotovoval dekorace jak pro inscenace uváděné ve StD, tak na pobočných letních scénách (od 1849 Aréna ve Pštrosce, od 1859 Novoměstské divadlo), které měly odlišné prostorové parametry. Jako dekoratér se podílel i na mimodivadelních akcích pořádaných v divadle, např. výzdobou interiérů pro maškarní ples či pro návštěvu císařských novomanželů Františka Josefa I. a Alžběty na jejich svatební cestě (1854), oponami a stafážemi k živým obrazům k oslavě polního maršálka Radeckého (1849).
Mezi množstvím J. dekorací rozličných typů prostředí (krajina, architektura, interiéry, městské celky atd.) tvoří osobitou skupinu dekorace ke hrám s historickými náměty a situovaným do středověké Prahy. Nové dekorace byly pořizovány v drtivé většině pro německá představení, jednou z mála výjimek byl prospekt znázorňující Staroměstské náměstí s Týnským chrámem pro Tylovu hru Jan Hus, kazatel betlemský (1848). Dekorace se stávaly součástí fundu StD a sloužily pak i v českém provozu. Např. hlavní sál Staroměstské radnice pro Hickelovu hru Die Schweden vor Prag (1850) byl použit v představení Ebertova Břetislava a Jitky (1851), kde představoval síň kláštera poblíž Řezna. Tzv. Wandeldekoration s deseti pohledy na města a krajinu (společné dílo J., Mössnera a Schulze), vytvořená pro slavnost k otevření železniční dráhy Praha–Drážďany (StD 6. 4. 1851), se následně využívala v německých a českých představeních Toldovy hry Der Zauberschleier/Čarovný závoj.
Výpravy činoher a her s hudbou
StD
K. J. Hickel: Die Weihe der Kunst (1. a 2. obraz), G. Raeder: Der artesische Brunnen (Zlatá jeskyně, Africká poušť, Skalnatá krajina, Krajina u severního pólu; též Mössner), J. Nestroy, h. A. Müller: Der Unbedeutende (též Mössner), W. Shakespeare: Der Sommernachtstraum (3. jedn. Otevřená hala; též Mössner) – 1846; A. Dennery, E. Grangé, ú. K. Carl: Die Glücksritter in Paris oder Keine Schuld ohne Strafe (Paříž se Seinou v měsíčním svitu, Pohled na Paříž z Montmartru), A. Brunn, G. Schilling, h. Benedikt: Die Kreuzfahrer oder Die Alte vom Berge (Orientální květinový háj, Pohled z královského stanu na Jeruzalém), J. Nestroy, h. A. Müller: Der Schützling (Chudý pokoj), E. A. Wollheim, E. Stiegmann: Der fliegende Holländer (Otevřené moře s lasturovou jeskyní; též Mössner) – 1847; K. J. Hickel: Karl IV. oder Die Schreckensnacht in Pisa (1. jedn. Staroměstské náměstí s radnicí; též Gropius), J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský (Staroměstské náměstí s Týnským chrámem) – 1848; W. Friedrich, K. J. Heinrich: Die Töchter Luzifers (Ložnice pekelného knížete, Krajina ve Šlarafii), K. Elmar, h. F. v. Suppé: Der Teufels Brautfahrt, i čes. jako Ďáblovy námluvy aneb Zlý duch a dobrý přítel (2. jedn. Slavnostní sál), S. H. Mosenthal: Deborah (3. jedn. Hřbitov se zříceninou za svítání), A. Anicet-Bourgeois, Dumanoir: Der schwarze Arzt (Americká rákosová chýše), Heinrich [K. J. Hickel]: Des Rekruten Abschied und Heimkehr (večer k oslavě Radeckého; nová opona, stafáže k živým obrazům), K. Elmar: Paperl oder Die Weltreise des Prager Kapitalisten (mechanická závěr. dekorace: Pohled na Prahu od Belvederu) – 1849; K. J. Hickel, h. J. N. Maýr: Die Schweden vor Prag (Zasedací síňčili hlavní sál Staroměstské radnice, Gotický pokoj, Karlův most s pohledem na Malou Stranu a Hrad; též Schulz, Pštroska), L. Feldmann, h. F. v. Suppé: Die beiden Fassbinder oder Reflexionen und Aufmerksamkeiten (Obrazová galerie, Slavnostně osvětlený park; též A. G. Schulz), N. I. Kola, h. K. Binder: Der letzte Zwanziger (též Schulz; čes. Poslední dvacetník, 1851), A. Klingemann: Věčný žid, bludič bez míru a útěchy – 1850; K. J. Hickel, h. F. Škroup: Ein Teufelsweib (Park v pekle, diorama krajiny, Osvětlený palác a park s vodopády, Vodopád se šesti promítanými obrazy, závěr. dekorace), F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská (proměnná dekorace znázorňující cestu z Prahy do Drážďan; též Romer) – 1852; F. Raimund, h. K. Kreutzer: Der Verschwender, i čes. Marnotratník (Skalnaté údolí s proměnou, Hejřilův zahradní palác a vyhlídka na romantickou krajinu; též Kautský) – 1855; E. A. Wollheim, h. E. Stiegmann: Undine oder Die verlorene Seele (nové dekorace, patrně jen část výpravy) – 1856; F. Kaiser, h. K. Binder: Etwas Kleines (2. jedn. dvě zimní dekorace) – 1857; P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Precioza, i čes. Preciosa, spanilé děvče cikánské (závěr. dekorace, Novom.) – 1859; F. Kaiser, h. A. Müller: Eine neue Welt (1. a 3. jedn.), O. F. Berg, V. Stolz: Einer von unsere Leut’ (3. jedn., Pštroska) – 1860.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 218, obr. 828 [Jaich Peter Anton]. AMP: Sbírka matrik, JCH N23, matrika narozených fary u sv. Jindřicha 1848–1850, s. 122 [22. 6. 1848, syn Anton Oskar]. ■ Deutscher Bühnenalmanach [Berlin], 1837, s. 348; 1838, s. 55; 1839, s. 325; Theateralmanach [Wien], 1839, s. 26 [Graz]; R. Labrés, Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 33, 1840, s. 155 [benef. v Linci]; nesign., 39, 1846, s. 387n. [Praha]; Theateralmanach [Prag], 1846 až 1862; M. [F. B. Mikovec], Lumír 1, 1851, s. 597 [Břetislav a Jitka] → Pražská Thálie kolem 1850, 2012; Schematismus 1851, s. 525; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin], 1873 až 1876; Teuber III, s. 362; A. Chaloupka: Česká divadelní dekorace, 1939, s. 21; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 180; H. Wimmer: Das Linzer Landestheater 1803–1958, Oberösterr. Heimblätter 13, 1959, s. 44; J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvláštním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp., b. d., NMd [data členůrodiny]; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 32; DČD II; DČVU III/1 ■ HD, NDp, Otto-dod, Toman, Ulrich
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 349–350
