Vl. jm. Karel Tupý. Literární pseudonym Bo­leslav Jablonský užíval od 1841. – Pocházel z rodiny mlynáře a rolníka, jako nejstarší ze šesti dětí se měl stát knězem. Absolvoval gym­názium v Jindřichově Hradci (1826–32), kde se spřátelil s V. Filípkem, za studií filozofie v Praze (1832–34) se seznámil s J. K. Tylem a dalšími literáty. 1834 vstoupil do premon­strátského kláštera na Strahově a přijal jméno Eugen. Brzy odtud odešel a začal studovat prá­va. Od příchodu do Prahy pokračoval v lite­rární činnosti započaté už na gymnáziu (tehdy psal německy), jíž se hodlal věnovat profesio­nálně. Redigoval almanach Vesna a s J. H. Pospíšilem anonymně časopis Květy. Stal se čle­nem herecké družiny Kajetánského divadla (1834–37) a občas vypomáhal jako ochotník v českých představeních StD. V divadle vy­stupoval pod jménem Vostrý, též Ostrý. Nouze jej přiměla k návratu do kláštera (1837) a opět ke studiu teologie, které ukončil 1841. V kláš­teře poté pobýval ještě dva roky. 1843 se stal kaplanem v Radonicích na Lounsku, 1847 byl ustanoven proboštem kláštera premonstrátek a farářem v polském Zvěřinci u Krakova, kde působil až do smrti. Jeho ostatky byly bezpro­středněpo smrti převezeny do Čech a uloženy na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Umělecký význam J. spočívá v tvorbě bás­nické, která se řadí do proudu sentimentalistic­ky laděné poezie třicátých let (Básně, 1841). Podobně jako jeho generační a názoroví sou­putníci z okruhu mladých vlasteneckých lite­rátů spojil své umělecké aktivity v polovině třicátých let načas s divadlem (ochotničil již za studií). Krátkodobé herecké působení sice nezanechalo hlubší stopu, avšak z nemnoha doložených rolí v Kajetánském divadle je pa­trné, že patřil ke schopným silám ochotnické­ho ansámblu. Postavy, které hrál, zejména tit. role Klicperova Hadriána z Římsů, napovídají o jeho komediálních předpokladech a o inkli­naci k satirické nadsázce. Vedle J. Kašky, uplat­ňujícího svůj bodrý humor v charakterních ro­lích, a V. Filípka, osvědčujícího se ve figurách přihlouplých mladíků, zastával J. ve škále ko­mediálního herectví polohu intelektuálnější, zřejmě schopnou i satirického zahrocení. Za­tímco v Kajetánském divadle se herecky pro­sadil, v českých představeních na stavovské scéně vystupoval jen sporadicky a byly mu svěřovány povětšině jen epizodní úlohy.

Pseudonymy a šifry

Karel Kardašovský, Eugen T., K. T., T. p., Tý, -up-.

Role

Kajet. div.

Ladoň (V. K. Klicpera: Žižkův meč) – 1834/35; Hadrián z Římsů (týž: Hadrián z Římsů) – 1836.

StD

Poustevník (V. K. Klicpera: Loupež), Stařec (W. Shakespeare: Král Lear aneb Nevděčnost dětenská) – 1835; Zima (F. Raimund: Diamant krále duchů), Zapotil (V. K. Klicpera: Jelen), Rupert (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu) – 1836.

Prameny a literatura

J. B. Pichl: Vlastenecké vzpomínky, vyd. M. Hýsek, 1936, s. 134; J. Kaška: Zápisky starého komedianta, Rodinná kronika 1864, s. 13, 26, 42, 54, 63, 78, 90 → Kajetánské divadlo, ed. A. M. Píša, 1937; nesign. [J. Neruda]: J. B., Humoristické listy 21, 1879, s. 330 → Podobizny I, 1951, s. 187n. + ∆: Starý pamětník (B. J.) vypravuje, Národní lis­ty 13. 10. 1880 → České divadlo VI, 1973; J. L. Turnovský, nekrolog, Pokrok 1. 3. 1881 → Z naší doby, [1888]; nesign., tamtéž; -na: Vzpo­mínka na B. J., tamtéž 13. 3. 1881; F. L. Hovor­ka: U B. N., Divadelní listy 2, 1881, s. 69–71; E. Jelínek: B. J. Črta životopisná, 1881 + Vzpo­mínka na B. J. poslední návrat do vlasti, 1881; nesign., nekrolog, Ruch 3, 1881, s. 92; C. L. Frič: B. J., 1882; A. Mattuška: Život B. J., 1886; Vondrá­ček II; DČD II.; H. Božek: Jihočeské medailony, Tábor 1989, s. 72n. ■ LČL, Otto, Rieger [jako Tupý]; NAlb

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 348–349