Křest. jm. uváděno i v českém tvaru Hynek. – Syn učitele. V mládí dostal německé základní vzdělání. Do Prahy přijel studovat práva, náklonnost k hudbě a zpěvu jej vedla ke zpívání v kostelech i k prvním pokusům o veřejná pěvecká vystoupení. Ještě jako student debutoval 10. 10. 1826 ve StD v roli Dona Pedra [Komtura] v německém představení Mozartova Dona Juana. Práva nedokončil a nastoupil zde angažmá. Byl zaměstnáván především jako činoherec i jako jeden z basistů operního souboru. V pražském prostředí se brzy zdokonalil v češtině a vystupoval často v české opeře i činohře. 1833 se oženil s herečkou Marií Allramovou, dcerou J. Allrama a B. Allramové, a spolu s ní na počátku sez. 1834/35 pražskou scénu opustil. 1834 hostoval ve vídeňském dvorním divadle, ale angažmá dosáhli oba manželé (nejpozději na jaře 1835) jen v Divadle v Josefově, s jehož souborem vystupovali v létě v Badenu (u Vídně). 1835 byli přijati do souboru dvorního divadla Coburg–Gotha.
I. zde prožil vrcholná léta své operní kariéry (do 1843). Jako člen tohoto divadla hostoval s úspěchem v červenci 1837 v Praze, v srpnu a v září 1841 ve vídeňské Dvorní opeře. Vynikal hereckou obratností, jíž předčil své vrstevníky obdařené mohutnějším hlasem, uznání získávalo i jeho dobré pěvecké a hudební školení. V těchto letech kritiky chválily i jeho plný a mohutný hlas. 1843 nebylo manželům angažmá prodlouženo. Po krátkém působení v Bamberku (1843/44) se vrátili do Prahy, na jaře 1846 byl I. znovu angažován do StD. Jeho hlasové předpoklady už zřetelně poklesly, a dostával proto méně významné operní role. Více se uplatňoval jako charakterní herec v české činohře a jako epizodista v německé, vystupoval i v pantomimách. Koncem 1858 mu nový ředitel F. Thomé neobnovil smlouvu a I. divadelní dráhu ukončil. Od listopadu 1859 pobíral nevelký důchod z penzijního fondu StD. Od 1850 se s malým úspěchem snažil uplatnit jako učitel zpěvu ve vlastní škole, hospodářsky ztroskotal i jeho pokus o zřízení plovárny v Karlíně. Sužován bídou a chorobou se 1861 zastřelil.
Za prvního působení ve StD byl I. plně vytížen jako operní zpěvák a v činohře vystupoval jen výjimečně (jedna česká a dvě německé role). Od 1846 se v opeře uplatňoval vzácněji, převážně jen při vlastních českých beneficích a ve vedlejších rolích německého repertoáru. Zato spolehlivě zastával množství vedlejších úloh v českých i německých činohrách, a to nejen ve hrách se zpěvy, ale i v recitovaném dramatu. Využíval bohatých jevištních zkušeností a česká činohra v něm získala důstojného představitele charakterních rolí, králů, vojáků a úředníků, pro něž byl disponován figurou i vystupováním. Za jeho nejzdařilejší výkon byl však kritikou pokládán starý Vejvoda v Tylově Chudém kejklíři. V německé činohře byl hojně zaměstnáván jako epizodista v menších rolích podobného druhu.
Role
StD
Správce města (E. Schikaneder: Jan Dolinský aneb Krevní právo) – 1828; Timon (W. Shakespeare: Ein Wintermärchen), Der Herzog von Pommern (Ch. Birch-Pfeifferová, h. F. Škroup: Waldemar’s Traum), Kašpar (K. F. Hensler: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře) – 1830; Kleinmichel (G. Freytag: Die Journalisten) – 1834; Jobst (J. v. Bauernfeld: Ein deutscher Krieger) – 1846; Kuliš (F. K. Hiemer, h. C. M. v. Weber: Silvána aneb Němé děvče v křivokládském lese), Horina (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Turpin, Kastellan vom Herbertsthurme in Parma (A. Dennery, G. Lemoine: Artikel 213), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1847; Bruno von Senfenberg (A. v. Kotzebue: Die Kreuzfahrer oder Der deutsche Ritter von Nicaea), Ottowald (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka aneb Ouklady zrádného Vršovce), Beneš von Kolowrat (K. J. Hickel: Carl IV. oder Die Schreckensnacht in Pisa), Dimar, ein Emir (A. E. Wollheim: Dom Sebastian oder König und Beichtiger), Zikmund (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1848; Der Bäcker (S. H. Mosenthal: Deborah), Ein Notar (A. Anicet-Bourgeois, Dumanoir: Der schwarze Arzt), Bernouin (Ch. Birch-Pfeifferová: Mazarin), Ein Polizeikommisär (Molière, ú. H. Zschokke: Der Geizige), Kaspar (J. F. Nesmüller: Die Frau Tante) – 1850; Král (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu) – 1851; Russel, Lieferant (F. Tretz: Nur Diplomatisch), Kašpar (J. Perinet dle Ph. Hafnera, h. V. Müller: Dvě sestry z Prahy), Huntlow (A. G. Meissner: Roualeyn Armstrong oder Die Welt des Geldes), Balthasar (W. Shakespeare, ú. K. Holtei: Die Komödie der Irrungen), Violette (H. de Balzac, ú. G. Mau: Mercadet, Ein Börsenspeculant), Florwall (F. Kaiser: Zum ersten Male im Theater), Pan z Roupova (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Falk (G. Freytag: Die Journalisten), Konrad (W. Shakespeare: Viel Lärm um nichts) – 1852; Schütz (K. Gutzkow: Der Königsleutnant), Montek (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1853; Ritter Guntram (F. Hebbel: Magellona), Kammerer (L. Feldmann: Immer zu vorschnell!) – 1854; Sigmund III. (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič), Bätius (F. Halm: Der Fechter von Ravenna), Starý Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) – 1855; Major Milutin (W. Wolfsohn: Nur eine Seele), Bardolf (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské aneb Potrestaný starý nezbeda), Roller (F. Schiller: Loupežníci), Jindřich Korutanský (V. K. Klicpera: Eliška Přemyslovna) – 1856; Martineau (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Die Grille), Kanzler Maupeau (A. E. Brachvogel: Narciß), Duch z Blaníka (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmucký), Lorenz Frawein (A. E. Brach vogel: Adelbert von Babanberge) – 1857; Herr Dismar (J. Findeisen: Wie man’s treibt, so geht’s, i čes. Jak si kdo ustele, tak lehne) – 1858.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 33-3 Dolní Olešnice, matrika narozených 1784–1836, s. 64. AMP: Sbírka matrik, TÝN O6, matrika oddaných fary u P. Marie před Týnem 1820–1847, s. 183, fol. 106. NMd: cedule StD 1824–34, 1846–58. ■ J. K. Chmelenský: Divadlo české […] 1828, ČČM 3, 1829, sv. 1, s. 122 + Divadlo české roku 1830, tamtéž 4, 1830, s. 115, 384 + Hlavní zpráva o desítiletém účinkování divadla českého v Praze, tamtéž 8, 1834, sv. 2, s. 227n.; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin], 1836–1863; Theateralmanach [Prag], 1838, s. 25; 1859, s. 22; 1861, s. 7; nesign. [F. B. Mikovec], Lumír 5, 1855, s. 1175 [Starý Vejvoda, Chudý kejklíř] → Česká Thálie kolem 1850, 2010; nesign., nekrolog, Lumír 11, 1861, s. 1075; Teuber III, s. 162, 173, 178, 187, 361, 364, 531, 552, 867; Vondráček II; DČD II ■ HD, NDp; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 341–342
