Narodil se v rodině krejčího, která se 1864 přestěhovala do Prahy. Otec šil mj. pro rodinné příslušníky divadelního ředitele Kramuela, od nějž dostával vstupenky do Arény v Kravíně. Ch. okouzlilo ovzduší předměstských scén, šantánů, pouťových atrakcí a od dětství na podoboval jejich aktéry. Vyučil se malířem pokojů, od 1876 hrál v ochotnickém spolku Žižkovan, 1879 se bez úspěchu snažil o přijetí ke společnosti K. Postla. Nadále ochotničil, mj. v karlínském spolku Pokrok. 1887 nastoupil do právě založené společnosti V. Budila, kam byl angažován spolu s J. Havelským pro malé role. V dalších letech se objevil krátce u ředitelů E. Rotta, V. K. Jelínka a T. Kratochvíla. 1889 byl už opět u Budila, kde působil i jako inspicient. S družinou L. Chmelenského se zúčastnil zájezdu do Vídně (1893) a Splitu (1894). Na podzim 1894 byl přijat jako druhý tenorista do Pištěkovy společnosti, s níž strávil dvě sezony v ND v Brně; uplatňoval se i v činohře. 1897–1907 působil ve Švandově divadle na Smíchově. 1898 zkušebně vystoupil v ND (sluha Leopold, Gandillot: Pan podprefekt; Emil Viták, Šimáček: Jiný vzduch; Pavel Celimare, Delacour–Labiche: Vřele milovaný Celimare), ale angažován nebyl. Na podzim 1907 se stal členem nového MD Král. Vinohrad. Jako herec a režisér tu působil do rozdělení souboru 1919, se zpěvoherní částí přešel do Vinohradské zpěvohry, kterou krátce i vedl. 1922 odešel na odpočinek. Jako penzista vystupoval na různých zábavách, s pásmem Dobrý voják Švejk podle Haškova románu objížděl Čechy i Moravu. Pro rozhlas napsal seriál scének Potulky po staré Praze, v němž s J. Hurtem představovali dvojici staříků (pan důchodní a pan berní), vzpomínajících na staré časy. Ch. výrazné mimiky a pohybového umění využil i němý film (Noční děs, Sivooký démon aj.).
Vysoký mladík hubené, až suché postavy hrál už v osmnácti letech u ochotníků zralé muže, dokonce i starce. V hereckém projevu tíhl k žánrové drobnokresbě, která se stala východiskem pro vážné, tzv. charakterní role v realistické dramatice, k nimž se dostal za pobytu v Brně (žárlivec Samko v Gazdině robě, Křivda v Jiráskově Otci). Druhým pólem jeho herectví bylo velké nadání pro role komické, až groteskní (např. Polonius v Hamletovi). Ch. výkony ve fraškách a operetách upomínaly na arénní kreace mladého J. Mošny. Vedle rolí v klasických komediích (Sen noci svatojanské) hrál bezpočet úloh ve veselohrách konverzačních (např. Obratný, Pfleger Moravský: Telegram; Hofmeister, Moser–Schönthan: Válka v míru) a fraškovitých (tit., Krenn–Lindau: Pan Náci), kde byl ceněn za jemnou komiku prostou dryáčnické drastičnosti. Svůj drsnější tenor ve spojení s komediálními vlohami dobře využil v komických tenorových rolích v operetě; za operní výkony však býval často kritizován. V inscenacích moderního dramatu uváděných na smíchovské scéně v cyklu Máje 1897/98 byl hodnocen jako nejlepší ze zúčastněných herců (Amandus v Halbeho Mládí; Cizinec v Maeterlinckově Vnitru aj.). K dosavadním charakterním rolím připojil další realistické a psychologické kreace (starý Ekdal v Ibsenově Divoké kachně; Dědeček Dubský ve Stroupežnického Našich furiantech). Rozvinul své umění individualizace a drobnokresby, každou figurku vybavil množstvím charakterizačních i komických detailů, které při reprízách nejednou obměňoval. V letní aréně, kde vládla opereta, popustil uzdu své komice: Hýřil vtipnými extempore, zpíval časové kuplety, předváděl akrobatické kousky (slézal kulisy, dal se vystřelit z děla, zvedal obrovské činky), v Offenbachově Modrovousovi maskou karikoval německého císaře Viléma. Stal se jedním z nejoblíbenějších pražských komiků. Rovněž ve vinohradském divadle dělil svůj talent a schopnosti mezi činohru a operetu. Byl platnou silou předhilarovské éry; v duchu realistické poetiky vytvořil Podleského v Tylově Paličově dceři, potulného dělníka Brouzdu v Šubertově Dramatu čtyř chudých stěn, Baumerta v Hauptmannových Tkalcích či chalupníka Vránu v Šubertových Probuzencích. Jeho komediální talent se uplatnil hlavně v domácí dramatice, ve veselohrách Štolbových (Isidor Kapička, Na letním bytě; pekař Noha, Maloměstští diplomati) i Klicperových (Srpoš, Hadrián z Římsů). Ch. komice postupně vyvstávala konkurence ve střídmějším a laskavějším projevu B. Zakopala. Po nástupu režiséra K. H. Hilara, s nímž si nerozuměl, jeho pozice v činohře slábla, víc a víc se přikláněl k operetě, ta u něho nakonec zcela převládla.
Role
Spolek Žižkovan (ochotníci)
Kilián (J. J. Kolár: Monika), Maxmilian Moor (F. Schiller: Loupežníci), Wurm (týž: Úklady a láska), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i VD 1913), Isák (O. F. Berg: Isák Löwy) – 1876–79.
Budilova spol.
František Fiala (L. Stroupežnický: Naši furianti, i Chmelenského spol. 1893), Vincentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1887; Pish-Tush (A. S. Sullivan: Mikado), [?] (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, benef.) – Plzeň 1889; Vašek (B. Smetana: Prodaná nevěsta, i Chmelenského spol. 1893, Pištěkova spol. 1894) – Plzeň 1890; Celestin Magis (E. Labiche, E. Martin: Vojenská krev), Inž. Václav Ladecký (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova) – 1891.
Kratochvílova spol.
Henrik Mates hrabě z Turnů (J. J. Kolár: Pražský žid), Kněz Jakub + Gelasius Dobner (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Maksim Gavrilovič Těrechov (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Pavel Celimare (E. Labiche, A. Delacour: Vřele milovaný Celimare), Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlasť) – 1888; Pan správec (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Valenta (týž: Paličova dcera), Václav Vilém z Roupova (L. Stroupežnický: Černé duše), Kníže Starohradský (H. Sienkiewicz: Na jednu kartu), Onufrin Ťaputkievič (M. Bałucki: Ostří hoši), Fabián Konvalinka (F. Ruth: Sestřenka), Pietri (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Karel (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Vévoda de Choiseul (E. Bozděch: Z doby cotillonův), Oskar (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Paragraf 230), Kalinský (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Valentin Beaupré (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Michulka + Ludvík (A. Dennery, Dumanoir: Starý desátník), Habršperk, později Kožený (L. Stroupežnický: Naši furianti) – b. d.
Chmelenského spol.
Mikuláš Houba (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Bartoloměj Vosyka (J. Štolba: Vodní družstvo), Nácíček (J. Nestroy: Enšpígl), Orgon (Molière: Tartuffe), Autolycus (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Zoufalý (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Svůdná dívka), Javorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec, i Pištěkova spol. Brno) – 1893.
Pištěkova spol. ND Brno
Král Petr (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Hospodský (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Blažej (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Lotteringhi (F. v. Suppé: Boccaccio), Heliodor Drmola [?] (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Jiří Voborský (týž: Jedenácté přikázání), Otakar Brázda (B. Buchbinder: Sňatek na zkoušku), Emil Viták (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Samko Jagoš (G. Preissová: Gazdina roba), Sendivojus (J. J. Kolár: Magelona), Fricek Krempl (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha), Jean (A. Dvořák: Šelma sedlák), Alfréd Čížek (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka) – 1894; Křivda (A. Jirásek: Otec), Lábl (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Clavières (V. Sardou: Staří mládenci), Pikolini (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Šámal (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš), Obratný (G. Pfleger Moravský: Telegram), Lichvář Dlabal (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Valentin Bláha (týž: Naši furianti), Macdonald (G. v. Moser: Bibliotekář), Celestin (F. Hervé: Mamzelle Nitouche, i Švandovo div. 1902), Arnošt Leopold, vévoda z Falkenburka (F. v. Schönthan: Cornelius Voss), Srpoš (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, i VD 1913), Rhenskjoeld (E. Bozděch: Baron Goertz), Šíp (V. Štech: Maloměstští diplomati), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet), Kyral (F. A. Šubert: Jan Výrava), Don Boléro d’Alcarazas (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla, i Švandovo div. 1903), Skřivánek (B. Smetana: Tajemství), Petr Ivanov (G. A. Lortzing: Car a tesař), Honza (J. Pulda: Hloupý Honza na výstavě), Popelák (J. Štolba: Peníze), Dobčinský (N. V. Gogol: Revisor), Kofránek (J. Štolba: Vodní družstvo), Jonáš (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Jechiel (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Kuřátko (G. v. Moser: Hypochondr), Max Neufeld (F. A. Šubert: Velkostatkář), Chaunard (H. Murger, ú. J. Kühnl: Život potulný, i Švandovo div. 1902 s tit. Studenti a švadleny),Kofránek (J. Štolba: Vodní družstvo), Nesmělovský (L. Bałucki: Klub mládenců), Ruml (H. Ibsen: Podpory společnosti), Kulich (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka, i Švandovo div. 1903), Pan Náci (L. Krenn, K. Lindau: Pan Náci), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1895; Agent Huboslav (K. Karlweis: Švec politik), Čekalinský (P. I. Čajkovskij: Piková dáma), Nitka (J. Štolba: Krejčí a švec), Lothar Brandt (H. Sudermann: Čest), [?] (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Lardillac (A. Bisson, F. Carré: Pan ředitel) – 1896.
Švandovo div.
Amandus (M. Halbe: Mládí), Dr. Kessler (H. Sudermann: Zápas motýlů), [?] (H. Becque: Krkavci), Cizinec (M. Maeterlinck: Vnitro), Max (A. Schnitzler: Anatol), Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna) – 1897; Generál Suvačev (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč), Georges Godefroid (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Kleppl (Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský) – 1898; Plukovník Pemperton (K. Laufs, L. Krenn: Plukovník Pemperton), František Elis (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) – 1899; [?] (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Zelenka (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Dr. Petypon (G. Feydeau: Dáma od Maxima), Engstrand (H. Ibsen: Příšery), Ernest Montesson (R. Toché, E. Blum: V paviloně) – 1900; Rudolf (J. Šmaha: Tiché jubileum), Molière (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa), Sosthénes (A. Bisson: Frédericův testament) – 1901; Starý pán (G. Courteline: Boubouroche), Gabriel Malina (J. Strauss: Netopýr), Larivaudiere (Ch. Lecocq: Angot) – 1902; Falsacappa (J. Offenbach: Bandité), Midas (F. v. Suppé: Krásná Galathea), Jeremiáš Mrkvička (týž: Žádný muž a tolik děvčat), Lambertuccio (týž: Boccaccio, i VD 1915), Duperron (A. Bisson: Nebožtík Toupinel), Don Pomponio (F. v. Suppé: Dona Juanita), Gabriel (J. Offenbach: Princezna trebizondská), Hubatý (P. M. Malloch, F. David: Dobráček) – 1903; Notář Rydlo (F. A. Šubert: Žně), Beroušek (J. Šmaha: Pátá hodina u Crescencie Berouškové), Baumert (G. Hauptmann: Tkalci, i VD 1909), Habakuk (G. Kerker: Kráska z New Yorku), Kazimír (J. Brandl: Kozačka) – 1904; [?] (A. Schnitzler: Masky smrti), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), John Chlebíček (K. M. Ziehrer: Zastavená primadona), P. Krištof (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), Král Bobeš (J. Offenbach: Modrovous), Jupiter (týž: Orfeus v podsvětí, i VD 1915) – 1905; Hrabě Zeck (F. v. Schönthan, F. Koppel-Elfeld: Zlatá Eva), Kočí (K. Kolman: Mušky), [?] (G. Haupt mann: Bobří kožich), Brassbound (G. B. Shaw: Kapitán Brassbound), Kaprál Štika (K. M. Ziehrer: Posluha č. 28) – 1906; Sergej Pokorkov (V. Krylov: Komu je na světě veselo?), Dědeček Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti, i VD 1912) – 1907.
MD Král. Vinohrad
Lord August Lorton (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Lebardin (A. Capus: Slečinka z pošty) – 1907; Podleský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Hejtman Skvoznik (K. Weis: Revisor), Starý Moser (A. Schnitzler: Život volá), Brouzda (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn) – 1908; Petr Petrovič Švochněv (N. V. Gogol: Hráči), Anučkin (týž: Ženitba), Salanio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Pieter de Bakkenskijl (L. Fall: Rozvedená paní) – 1909; Isidor Kapička (J. Štolba: Na letním bytě), Pitifax (O. Nedbal: Cudná Barbora) – 1910; Kotrba (J. Štolba, Ach, ta láska) – 1911; Adjutant Habakuk (L. Fall: Krásná Risetta), Statkář Hrdý (J. Štolba: Mořská panna), Princ Fernando (L. Fall: Náš Gustýnek) – 1912; Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Maurice Pompirol (K. Weis: Expresní vlak do Nizzy) – 1913; Sir John Pontefract (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Plukovník Ollendorf (K. Millöcker: Žebravý student), Theodor Hagemann (M. Neal, M. Ferner: Ospalý Theodor) – 1914; Dřevař (L. Rydel: Začarované kolo), Starý pán (J. Mahen: Píseň života), Sparadrap (J. Offenbach: Trebizondská princezna) – 1915; Erasmus Švaigert (J. J. Kolár: Mravenci), Roubitschek (F. Schubert, H. Berté: U tří děvčátek), Kašpar Noha (J. Štolba: Maloměstští diplomati) – 1916; Žid Šiveles (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka) – 1917; Fridolín (R. Piskáček: Slovácká princezna), Vrána (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1918.
Režie
Švandovo div.
K. Karlweis: Maloživnostníci – 1899; P. M. Malloch, F. David: Dobráček – 1903; A. Schnitzler: Masky smrti – 1905, F. v. Suppé: Model, V. Roger: Jockey – 1907.
MD Král. Vinohrad
K. Weis: Revisor, J. Strauss: Netopýr, dle G. Csikyho, h. B. Mader: Naše babička – 1908; E. Eysler: Střelci, H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet, J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus, K. A. Görner: Sněženka – 1909; F. Lehár: Veselá vdova – 1911.
Teatralia
Ze staré Prahy, 1926.
Prameny a literatura
Divadelní referáty a anonce, in Plzeňské listy 1889–92, Jizeran 1891, Moravská orlice 1894–96; P., Světozor 32, 1897/98, s. 96 [cyklus Máje], 346 [hostování v ND]; -a-, s. 490 [hostování v ND]; A. Charvát: Jak jsem začal, Divadlo 3, 1904/05, s. 256–258; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911] s. 85●; k sedmdesátinám: nesign., Venkov 1. 1. 1928; -ý, Československé divadlo 11 (6), 1928, s. 12●; nekrology: Divadlo 12, 1932/33, s. 116; Právo lidu 6. 1. 1933●; VD 25, s. 55, 123–128, 138–142; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 231, 237, 252; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 124, 127, 129, 158, 169; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 104–109. ■ PBJ; Brno, Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 313–316
