Křtěn Alois Mathias, vl. jm. Wenzel. – Pocházel z rodiny provaznického mistra. V září 1835 vystoupil poprvé v českých představeních StD, od října 1839 v nich hrál pravidelně, 1840 získal angažmá jako člen operního sboru (almanachy jej evidují 1840/41 – 1842/43). V září 1842 se oženil s herečkou Magdalenou Nikolaiovou, rovněž sboristkou StD. 1842–44 hrál ve Stögerově Novém divadle v Růžové ul., po jehož zániku od pražského divadla patrně odešel. Znovu byl přijat jako sborista StD novým ředitelem J. Hoffmannem od dubna 1846 a setrval tu až do své předčasné smrti 1853. Zemřel na plicní turberkulózu, pochován byl na pražských Olšanských hřbitovech.
Dcera Magdalena (*1843, provd. Mieslerová) hrála od května 1858 v českých představeních StD dívčí role (např. Anna, Neruda: Ženich z hladu; Marinka, Tyl: Bankrotář a kramářka – 1859; Baruška, Langer: Vrátný z Karlína; Marie, Mosenthal: Svatojanský dvůr – 1860; Karolinka, Kotzebue: Nájemník Kmínek z Kocourkova – 1861; Johanka, Berla: Venkovský poslanec – 1862). Sporadicky vystupovala ještě v PD (naposledy v roli 1. služky ve Faustovi 15. 3. 1864).
H. zaměstnaný jako sborista ve StD dostával občas epizodní role v německojazyčném operním i činoherním provozu. Více příležitostí mu poskytovala česká, zejména činoherní představení, v nichž se zpočátku osvědčoval v úlohách vážnějších mladíků; podle J. K. Chmelenského jevil předpoklady pro hrdinský obor. Významnější úkoly mu přinášely hry Klicperovy (Křepelka v Divotvorném klobouku, Čížek v Rohovínu Čtverrohém, Jan v Žižkově meči, Důstojník ve Veselohře na mostě, Ivan v Loupeži) a později Tylovy (Brunsvík, Meč a Lev, Král Aleonoros, Strakonický dudák, Říha, Jiříkovo vidění). Většinou mu však byly přidělovány menší role napříč hereckými obory a spektrem dobového repertoáru. Ztvárňoval vznešené a důstojné muže (Král Artuš v Halmově Griseldě, Císař v Kleistově Katynce Heilbronské), šlechetné hrdiny (Jeroným Pražský v Tylově Janu Husovi) i intrikány (Rumpf v Kolárově Mageloně), vojáky a sluhy. V komických rolích se uplatňoval řidčeji a jeho projev se vyznačoval umírněnou komikou. Vystupoval také v nečetných českých operních představeních, celkem zpíval devatenáct rolí (druhé a třetí basové party). Skromný a spolehlivostí známý herec se ochotně ujímal malých rolí a i v miniaturách dokázal svým výkonem upoutat.
Role
StD
Pastýř (V. K. Klicpera: Loupež), Křepelka (týž: Divotvorný klobouk) – 1835; Beroun (K. Meisl: Strašidlo na baště), Kníže aragonský (W. Shakespeare: Benátský kupec) – 1839; Markvart z Týna (J. V. Picek: Vilém Rožmberk aneb České srdce, poklad nejdražší), Lorenzo (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1840; Isakar (E.-N. Méhul: Josef a bratří jeho), Grimaldi (H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě) – 1841; Roderigo (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský) – 1842.
Nové div. v Růžové ul.
Marchetti (A. V. Svoboda: Skreta, český malíř), Čížek (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý) – 1842; Kustman (týž: Rod Svojanovský aneb Ztečení domu otcovského), Falkenstejn (týž: Soběslav a Bedřich aneb Boj o knížecí korunu), Zdeněk (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smluva pánů Těchobuzských) – 1843; Lešek (V. K. Klicpera: Staročeský soud) – 1844.
StD
Eduard (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata aneb Sirotkové), Mareš (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Plachý (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů aneb Věrnost a udatnost česká), Brunsvik (J. K. Tyl: Meč a Lev), Hagar (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa) – 1846; Kurt (F. K. Hiemer, h. C. M. v. Weber: Silvána aneb Němé děvče v křivokládském lese), Polenský (J. J. Řezníček: Syn chudého otce aneb Cesta do blázince), Smil (F. Škroup: Oldřich a Božena), Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Král Eduard (K. V. Slanský [K. Vinařický]: Jan Slepý, hrdinský král Čechů) – 1847; Petr Vítkovec (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Důstojník (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Herr Hartberzer, Werkführer (F. Kaiser: Städtische Krankheit und ländliche Cur), Paběnický (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Lána (F. Škroup: Dráteník), Hynek (D.-F.-E. Auber: Čarovné jezero), Jeronym Pražský (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1848; Ein Offizier (L. v. Beethoven: Fidelio), Dým ze Stražiště (A. v. Kotzebue: Čeští rytíři v za slíbené zemi aneb Zazděná jeptiška v klášteře nicenském), Brenner, hospodský (G. A. Lortzing: Zbrojíř aneb Milovník a sok v jedné osobě), Ivan (V. K. Klicpera: Loupež aneb Ztracené dítě), Jindřich I. Ptáčník (J. K. Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové), Francesco (W. Shakespeare, ú. A. W. Schlegel: Hamlet, něm.), Sezima, nejvyšší sudí království českého (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Lucio (G. Rossini: Othello, mouřenín benátský), Říha (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Duch z Blaníka (V. K. Klicpera: Blaník aneb Rytíř Zdeněk Zásmucký), Jesenský (L. Angely: Řemeslnická merenda), Musil (R. Benedix: Chudý amanuensis aneb Starý pražský študent), Dorn, Hauptmann (F. Kaiser: Mönch und Soldat), La Hire (F. Schiller: Panna Orleanská), Koranda (K. V. Kopecký [J. K. Tyl]: Žižka z Trocnova), Pan z Mitrovic, plukovník císařských myslivců (F. Turinský: Pražané v roku 1648) – 1849; de Retz (G. Meyerbeer: Hugenoti čili Krvavá svatba v Paříži), Dubovec (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Beran (E. Raupach: Zapečetěný měšťanosta), Racman (F. Schiller: Loupežníci) – 1850; Janek (F. Paer: Veselý švec aneb Proměněné ženy), Vévoda Leopold (J. Auffenberg dle W. Scotta: Lev kurdistanský a růže na poušti), Ostrovid (F. Raimund: Diamant krále duchů), Zabulon (E.-N. Méhul: Josef a bratří jeho) – 1851; Císař (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Guder (F. Pyat: Hadrník pařížský), Rumpf (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Ross (W. Shakespeare: Makbeth aneb Proroctví třech čarodějných sester), Abraham (S. H. Mosenthal: Deborah), Král Artuš (F. Halm: Griselda aneb Zkoušení věrné ženy) – 1852; Beneš z Lubna (J. J. Kolár: Monika), Desátník (G. Donizetti: Marie, dcera pluku), Kníže (C. M. v. Weber: Střelec kouzedlník), Gelasio di Lardo (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Ostrý (K. Elmar: Děvče z přádelny) – 1853.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, ŠT N14, matrika narozených fary u sv. Štěpána 1812–1824, fol. 221, ŠT O8, matrika oddaných tamtéž 1837–1848, s. 251, ŠT Z8, matrika zemřelých tamtéž 1847–1854, fol. 173 [zde pod div. jménem Hynek]. ■ Theateralmanach [Prag] 1842 až 1845, 1847 až 1854; J. K. Chmelenský, Česká včela 2, 1835, s. 320 [Křepelka, Pastýř]; S. [F. L. Rieger], tamtéž 13, 1846, s. 172 [Brunsvík, Meč a lev]; nesign. [F. B. Mikovec], Lumír 3, 1853, s. 239 [Gelasio, Ďáblův podíl]; Vondráček II.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 308–309
