Syn krupaře. V Litomyšli absolvoval normální školu a 1798–1803 gymnázium, v Praze vystudoval 1803–05 filozofické ročníky a zapsal se na techniku, kterou nedokončil. Za studií si přivydělával jako tiskárenský korektor, spisovatelem z povolání se stal údajně 1808. Redigoval kalendáře a řadu periodik: Český lidomil (anonymně od 1810), Císařské královské vlastenské noviny (anonymně1814–17), Rozmanitosti (1816–22), Hyllos (1820–21), Jindy a nyní (1828–32). Psal zábavné povídky a vzdělávací spisy, které vycházely v Rozmanitostech i knižně. Noviny a časopisy, které redigoval, zaplňoval články z nejrůznějších oborů (historie, přírodopis, zeměpis, hudba, jazyk ad.), příležitostnými básněmi, deklamovánkami, zprávami o aktuálních událostech atd. Pro obživu také hojně překládal, ponejvíce náboženskou literaturu. Zůstal svobodný. Zemřel na tuberkulózu, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
S divadlem přišel do styku již za studií v Praze. Podle nejmenovaných pamětníků navštěvoval česká představení souboru divadla na Malé Straně. Zřejmě patřil k těm, kteří želeli postupného zániku českých představení po 1806 a na schůzkách u P. Haklíka (1812) zvažovali možnosti, jak je obnovit. H. byl pak platným spolupracovníkem ochotnického sdružení Sjednocená společnost k lepšímu chudých (název se různě měnil), které podvedením J. N. Štěpánka pořádalo od 1812 ve StD dobročinná představení. Není známo, že by v nich hrál, ale podle vzpomínek pamětníků lze soudit, že byl jakýmsi dramaturgem, lektorem, jazykovým poradcem a tiskovým referentem tohoto souboru. Zároveň svými překlady rozmnožoval repertoárovou zásobu textů pro české divadlo. Zřejmě však nebyl autorem dvou překladů anonymně uvedených ve StD (Husité u Naumburku, 1804; Abelíno aneb Veliký loupežník, 1805), které mu připisuje Vondráček, neboť jeho literární činnost se podle dosavadních znalostí datuje až od 1808. První překlad divadelní hry pořídil 1815, byl jím Abelíno, veliký zbojník od H. Zschokkeho. Až na jedinou výjimku (Cunova veselo hra Chytroušek) se pak orientoval jen na hry A. Kotzebua, z jehož rozsáhlého díla pořídil patrně nový překlad hry Husité u Naumburku léta 1432 a první české překlady her Srnec aneb Nevinní viníci a Loupežník z lásky synovské. Dva poslední byly stiženy cenzurním zákazem (1822), veselohra Srnec se dostala na scénu po více než deseti letech (1833), Loupežník z lásky synovské zůstal v rukopise (uvedení nezjištěno). H. překlady se pro dobré jazykové kvality udržely na jevišti StD poměrně dlouho: Abelíno do 1843 (jedenáct repríz), Srnec do 1858. Dramatické literatuře přál H. i v rámci své redaktorské činnosti. V Rozmanitostech otiskl 1817 překlad Kotzebuovy aktovky Roztržití od J. Havelky (1818 byl sehrán plzeňskými ochotníky), 1818 Kotzebuovu hru Liška nad lišku v překladu V. H. Špinky (prov. StD 1833). Podle J. Havelky, člena Štěpánkova ochotnického souboru, H. fungoval i jako jazykový korektor všech tehdejších dramatických pokusů včetně prvních her Štěpánkových. Ke knižnímu vydání překladu Abelína připojil vlastní studii Historie českého divadla od počátku až na nynější časy, cennou zejména partiemi věnovanými divadlu po 1803, které mají hodnotu svědectví přímého účastníka a zaznamenávají mnoho jinde neuvedených podrobností o souboru a vnějších okolnostech.
Překlady
H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník, StD 1815, t. 1816; H. Cuno: Chytroušek [Alles schriftlich oder Der Schlaukopf], ochotn. Žebrák 1819, i t., StD 1824; A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432, t. 1819, StD 1829; týž: Srnec aneb Nevinní vinníci, StD 1833, i t.; týž: Loupežník z lásky synovské [Das Kind der Liebe, též s podtitulem: oder Der Straßenräuber aus kindlicher Liebe, 1790], rkp., NMd sign. Č 1069 [patrně autograf, s cenzur. zákazem z 1822].
Teatralia
Historie českého divadla od počátku až na nynější časy, in H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník, 1816, samost. → ed. V. Nejedlý, [1921].
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 1948 Česká Třebová, matrika narozených 1784–1824, s. 29. AMP: Sbírka matrik, JIL Z7, matrika zemřelých fary u sv. Jiljí 1817–1834, s. 384. J. Mukařovský: J. Hýbl [kresba dle neudané olejomalby], Světozor 20, 1886, s. 625 → Vondráček I. ■ F. B. Štěpnička, Čechoslav [4], 1823, s. 336 [Chytroušek], 352 [Abelíno]; J. N. Lhota: J. H., Květy 4, 1837, příl. k č. 1, s. 3n.; A. Rybička: Přední křisitelé náro da českého II, 1884, s. 233–250 + Kramerius, Rautenkranz, H., Sedláček, ČČM 62, 1888, s. 469n.; J. Arbes: Z uvadlých slavověnců, Světozor 32, 1897/98, s. 427n., 436n. → Theatralia I, [1912]; J. Máchal, in sb. Literatura česká devatenáctého století I, 1902, s. 295, 307n.; V. Müller: Spolek divadelních ochotníků v Žebráce. Od svého založení v roce 1812 do konce roku 1924, Žebrák 1925, s. 95; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, s. 84–86; J. B. Pichl: Vlastenecké vzpomínky, vyd. M. Hýsek, 1936, s. 52–54, 231; A. P. Coleman: Kotzebue and the Czech Stage, Senectady (NY) 1936, s. 23; Vondráček I; DČD II; J. Čermák: Josef Havelka, významný informátor o českém národním obrození, Sborník NM v Praze, ř. C – Lit. historie 3, 1958, s. 1–27. ■ Jungmann, LČL, Otto, Rieger; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 307–308
