Narodil se v rodině rolníka. Vystudoval gymnázium v Jičíně(1809–13) a filozofii ve Vídni (1813–15), kde se seznámil s V. Hankou. 1815 vstoupil do semináře v Litoměřicích, zde ale setrval jen krátce. 1816–20 studoval v Praze práva a účastnil se sporadických českých představení hraných ochotnickou skupinou ve StD, v níž se setkával s V. K. Klicperou, J. N. Štěpánkem ad. Od 1821 pracoval jako úředník na magistrátu v Rakovníku, od 1827 zastával úřad magistrátního a kriminálního rady v Klatovech a na gymnáziu vyučoval češtinu. Od 1839 působil v téže funkci v Litoměřicích, od 1850 byl radou zemského soudu v Písku a od 1855 radou krajského soudu v Táboře. 1862 odešel do výslužby. Poslední tři roky života byl po mrtvici upoután na lůžko.
Literární tvorbě, k níž jej podnítil V. Hanka ve Vídni, se věnoval jen do třicátých let. Z básní, ovlivněných puchmajerovskou školou i lidovou a kramářskou písňovou tradicí, proslula rytířská romance Břetislav; ve zhudebnění F. M. Knížete se stala jednou z nejpopulárnějších písní 19. stol. Jako dramatik inklinoval k tragickému žánru a snažil se naplňovat dobové volání po osudové tragédii; jeho dílo Rastislav a Ludmila (1820) se stalo vůbec prvním tohoto typu v Čechách. Vedle tragédie Hrabě Ursiny nebo Svatojanské pachole aneb Giulio Este (1818) a veršované smutnohry Běla (1820) napsal ještě rytířskou hru Vděčná dcera (podle povídky V. Nejedlého, 1818). Historické drama z doby počátků křesťanství v Čechách Hrabě Podivín (1821) zůstalo nedokončeno. Výjimečné místo mezi H. dramaty zaujímá poslední dramatická práce, nedokončená činohra ze současnosti Doktor Kolera, čerpající námět z epidemie cholery 1831. Žádná z her nepronikla na pražskou scénu ani nebyla vydána tiskem. Jevištního uvedení se dočkaly dlouho po svém vzniku, až počátkem padesátých let, Vděčná dcera a Rastislav a Ludmila.
Hry
Vděčná dcera, Kullasova spol. 1851; Rastislav a Ludmila, ochotn. Písek 1852.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → F. Baťha, 1966. ■ Nekrolog, Tábor 4, 1867/68, č. 6; J. Vančura: Prefektové a ředitelé gymnasia klatovského v l. 1812–1912, Almanach vzpomínek bývalých žáků gymnasia klatovského, Klatovy 1912, s. I–XLIV; Z. Nejedlý: Bedřich Smetana 2, 1925, s. 123; B. Václavek: Písemnictví a lidová tradice, 1947, s. 85, 96, 165. ■ LČL, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 303–304
