Syn mlynáře. Vychodil obecnou školu v rodišti a po německé hlavní škole v Krumlově [Český K.] gymnázium v Písku (1853–61), na univerzitě v Praze studoval historii, archeologii (žák J. E. Vocela) a zeměpis. Od 1864 učil na reálce v Litoměřicích, od 1868 v Náchodě na nižší reálné škole, která byla 1871 změněna na školu měšťanskou a H. se stal jejím ředitelem. 1873 byl jmenován okresním školním dozorcem v Novém Městě n. Metují, od 1889 působil opět v Náchodě jako ředitel chlapecké obecné a měšťanské školy. Celý život se zabýval archeologií (prozkoumal řadu pohanských pohřebišť) a historií (pořádal náchodský městský archiv, založil městské muzeum a stal se jeho kustodem, zastával funkci c. a k. konzervátora Hradeckého, Chrudimského a Čáslavského kraje). Výsledkem dlouholetého studia byly obsáhlé Dějiny Náchoda (1895), s regionem byla spjata i jeho činnost folkloristická (záznamy přísloví, pověr, povídaček a zvykosloví, publikované v časopise Český lid) a beletristická, navazující na zájem o projevy lidového vypravěčství, hlavně pohádku a pověst.
Od sedmdesátých let se přiklonil k tvorbě pro mládež s výrazně výchovným zaměřením (bajky, povídky zobrazující epizody z minulosti kladského pomezí, drobné exemplární příběhy ze života dětí), jejíž součástí byly též divadelní hry na pohádkové a historické motivy regionálního charakteru psané přímo na výzvu kolegů-učitelů pro potřeby školních představení. Zřetelným záměrem tu bylo uplatnit co nejvíce žáků v sólových rolích i v hromadných scénách, často též vloženým zpěvem známých písní, rytmickým vystoupením nebo v závěrečném živém obrazu. Společným tématem všech her lokalizovaných na Náchodsko nebo do blízkého Podkrkonoší byla konečná odměna chudých, ale pracovitých, poctivých, vlastenecky smýšlejících a křesťansky soucitných venkovanů a jejich dětí za dobré skutky. V pohádkových hrách (Krasata, královna víl a lesních panen v lesích vodolovských, Krakonoš) ji poskytuje nadpřirozená bytost, v dojemné epizodě z prusko-rakouské války 1866 Láska k vlasti hraběnka, matka padlého pruského důstojníka, jemuž chudé české děti ulehčily hodinu smrti. Ve své době byly H. hry velmi oblíbeny (např. 1884 se Krasata hrála jako školní představení ve více než dvaceti obcích severovýchodních Čech). V počátcích své literární dráhy uveřejnil H. časopisecky pětiaktovou rytířskou smutnohru Bohuš a Božena čili Otcův zločin, situovanou do rodného kraje za dob krále Jana. Divadelními ochotníky v Náchodě, Jaroměři, Polici n. Metují a Velkých Svatoňovicích byla později uváděna s titulem Petrova vina.
Hry
Bohuš a Božena, t. in Lužničan [Tábor], 1869, s. 8 a pokr., ochotn., i s tit. Petrova vina; Krasata, královna víl a lesních panen v lesích vodolovských, Nové Město n. Metují, ochotn. představení učitelského sboru 1884, i t. (úprava t. 1905); Láska k vlasti, žáci obecné školy v Krčíně 1884, t. 1885 (úprava t. 1905); Krakonoš, ochotn. 1886, i t. (úprava t. 1905).
Prameny a literatura
Nesign., ref. Krasata, Posel z Budče 15, 1884,s. 188●; ref. Láska k vlasti: F. V. Kodym, Komenský 12, 1884, č. 31n.; -aue- [H. Pittauer], Literární listy 5, 1884, s. 193●; ref. Krakonoš: nesign., Posel z Budče 16, 1885, s. 885; -aue- [H. Pittauer], Literární listy 7, 1886, s. 269●; nekrology: Náchodské listy 11. 5. 1907, příl. Stráž na kladském pomezí; F. V. [Vykoukal]: Osvěta 37, 1907, s. 566n.●; nesign.: J. K. H., všestranný pracovník svého kraje, Národní osvobození 4. 5. 1927. ■ LČL, Otto; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 295–297
