Na cedulích uváděn někdy s křest. jm. Aleš. – Syn zámečnického tovaryše ze Svatopetrské čtvrti. Divadlo začal hrát s ochotníky, 1857 a 1862 hostoval v českých představeních ve StD. V září 1862 byl angažován do souboru připravovaného pro PD, v němž setrval jen do Velikonoc 1863. Z Prahy odešel na venkov a nastoupil dráhu kočovného herce. Zahájil ji na Moravě u J. Štandery, v jehož souboru poznal svou budoucí manželku, herečku Barboru Julišovou (sňatek 9. 1. 1866 v Praze). Spolu s ní vystřídal řadu společností. 1865 hrál u E. Zöllnerové, J. E. Kramuela a na podzim t. r. se stal členem nově ustavené společnosti P. Švandy ze Semčic, s níž strávil zimní sezonu v Plzni. Na přelomu 1866–67 je doložen v družině A. Štanderové na Moravě, pak opět u Kramuela, Zöllnerové a u V. Svobody. V šedesátých letech se herec stejného příjmení vyskytoval u německých společností (1864/65 u ředitele L. Feidlera v Chebu a Františkových Lázních, 1867/68 tamtéž u G. J. Mussika), zda to byl H., není však jisté. 1872–75 působil ve Švandově společnosti a v jejím pobočném souboru, řízeném ředitelovým zetěm J. J. Stankovským (mimopražské štace, plzeňská Aréna Na Staré poště, pražská Aréna na Komotovce). 1876 hrál (též režíroval) u F. J. Čížka, od 1877 znovu u Zöllnerové (včetně stagiony v brněnském Besedním domě) a od podzimu 1878 u Švandy. Nejpozději 1880 byl angažován u F. Pokorného, s jehož společností absolvoval tři zimní sezony ve starém MD v Plzni (1881–84) a jednu v brněnském ND (1885/86). S Pištěkovou společností se vracel do Plzně (zimní sezony 1887–89), v létě do vinohradské arény. Z druhého angažmá u Pokorného (1890–92), kde zastával též funkci artistického správce, nakrátko odešel k R. Příbramskému (1890). V létě 1892 nastoupil k L. Chmelenskému, 1894 je zaznamenán u společnosti V. K. Jelínka. Poslední angažmá měl od 1895 opět u Chmelenského. 1897 divadelní dráhu kvůli manželčině vážné nemoci opustil a pracoval jako advokátní úředník. Žil na Král. Vinohradech a od 1908 v Nové Pace; těžce nemocen ukončil život sebevraždou.
Po nepříliš zdařilém začátku profesionální dráhy ve StD a PD, kde jeho výkony v malých a epizodních rolích trpěly jevištní nezkušeností, prošel tvrdou školou kočujících společností. Divadelní praxí nabýval na jistotě a začal se prosazovat v komických rolích (tit. role Nestroyova Enšpígla 1866 u Švandy), pro něž byl disponován jak vzezřením (bizarní tvar hlavy, obličej s vypouklýma očima a ostrým nosem), tak suchým humorem, smyslem pro ironii a schopností pohotově extemporovat. Jeho psychofyzické předpoklady se dobře uplatňovaly v postavách intrikánů a zloduchů (Franc, Schiller: Loupežníci; Polonius, Shakespeare: Hamlet; Ruperto, Hálek: Záviš z Falkenštejna). Tvárným, ohebným hlasem ovládl konverzační dialog, často ve spojení s komickou charakteristikou (Napoleon I., Bozděch: Světa pán v županu). V osmdesátých letech rozšiřovaly škálu jeho rolí vážné i komické postavy charakterní (Krištof ze Švamberka, Stroupežnický: Zvíkovský rarášek; Jan Výrava, Šubert: Jan Výrava; Tylův Severin v Jiříkově vidění, Vocilka i Kalafuna ve Strakonickém dudákovi). Jeho doménou se stal obor tzv. něžných otců. Cit pro výstižnou charakteristiku tříbený na žánrových figurách uplatnil v rolích z nové realistické dramatiky (Pan Kwiatkovski, Šimáček: Bez boje; Dědeček Dubský, Stroupežnický: Naši furianti). Postupně se vypracoval v herce schopného představovat v širokém spektru repertoáru cestujících společností různorodé typy postav, které dokázal plasticky a diferencovaně ztvárnit; např. v Elmarově frašce Šantala několik proměn Svatoše (duch Anderson, taneční mistr, novinář, italská zpěvačka, námořní kapitán, komoří). O H. hereckém potenciálu svědčí i to, že u F. Pokorného převzal po odchodu všestranného K. Liera bezmála všechny jeho role a zaujal jeho místo; v první plzeňské sezoně tvořil spolu s mladým E. Vojanem a komikem F. Šípkem páteř pánské části souboru. Téměř po celou dobu svého působení se uplatňoval jak v činohrách, tak v operetách (např. Cela, Strauss: Netopýr; Menelaos, Offenbach: Krásná Helena; Don Pomponio, Suppé: Donna Juanita), občas i v operách (tit. role Škroupova Dráteníka). Pro znalost divadelní praxe, spolehlivost a nebývale široký rozhled, získaný soustavným sebevzděláváním, byl často pověřován režií. Připravoval hlavně veselohry, frašky a operety, občas umělecky náročnější dramata, např. Halbeho Mládí.
Role
StD
Gondaker (J. V. Frič: Svatopluk a Rastislav) j. h. – 1857; Třetí žák (J. W. Goethe: Faust) j. h., Kosinský (F. Schiller: Loupežníci) j. h. – 1862.
PD
Jovo (V. Hálek: Král Vukašín), Svobodný pán z Götzu (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Hrabě Alba (V. Hugo: Ruy Blas) – 1862; Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Jeník (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté), Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1863.
Švandova spol.
Plzeň Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Fousek (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě), Wagner (J. W. Goethe: Faust) – 1865; Silva (týž: Egmont), Sendivoj (J. J. Kolár: Don Cesar a spanilá Magelona), Rytíř Wolfram (J. N. Štěpánek: Korutané v Čechách aneb Vysvobození vlasti), Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Rada Přísný (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Vlci v rouše beránčím aneb Musí na venek), Mulley Hussan (F. Schiller: Fiesco, hrabě Lavagna aneb Spiknutí v Janově r. 1547), Vévoda Buckingham (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího) – 1866.
Štanderova spol.
Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky) – 1866; Jakub (A. Langer: Mladá koláčnice aneb Podskalští pobřežní) – 1867.
Kramuelova spol.
Přech (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka) – 1867.
Spol. E. Zöllnerové
Franc (F. Schiller: Loupežníci) – 1869.
Švandova spol.
Jean (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1873; Kuba (J. K. Tyl: Rybrcoul, kníže krkonošský) – 1875.
Čížkova spol.
Starý Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý komediant, i Pokorného spol. 1886), Vojtěch Zajíček (A. L’Arron ge: Dcery pana Zajíčka), Jacques (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci) – 1876; Václav Sokol (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), Vévoda z Alby (J. W. Goethe: Egmont) – b. d.
Spol. E. Zöllnerové
Amias Paulet (F. Schiller: Marie Stuart), Učitel (S. H. Mosenthal: Debora), Michel Perrin (Mélesville, Ch. Duveyrier: Spiknutí za času francouzské republiky), Jupiter (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, i Pokorného spol. 1885), Ruperto (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, i Pokorného spol. 1882), Jeremiáš Mrkvička (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – 1877; Napoleon I. (E. Bozděch: Světa pán v županu, i Pokorného spol. 1882, Pištěkova spol. 1887) – 1878; Desátník Blažej (A. Dennery, Dumanoir: Starý desátník) – b. d.
Pokorného spol.
Fourchambault (E. Augier: Fourchambaultové), Jean Renaud (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Magelona), Baron Puk (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolštýnu) – 1880; Štípálek (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markytka), Vojtěch (R. Kneisel: Chudý písničkář) – Jindř. Hradec 1881; Pavel Skála (A. H. Sokol: Starý vlastenec), Bartoloměj Bábovka (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Petr Vok (F. A. Šubert: Petr Vok Rožmberk), Trnka (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Blondeau (H. Chivot: Nájemníci pana domácího), Císař Sigmund (M. Krajník: Jan Roháč z Dubé) – Plzeň 1881; Lambertuccio (F. v. Sup pé: Boccaccio), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), Balthasar Groot (J. Strauss: Veselá vojna), Midas (F. v. Suppé: Krásná Galathea), Dr. Kalous (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Izák Steiner (E. Zola, dram. E. Gastineua, W. Busnach: Nana), Bedřich Skřivan (F. v. Schönthan: Hloupý kousek) – Plzeň 1882; Karel hrabě Michna (F. A. Šubert: Probuzenci), Lucien Caussade (V. Sardou: Mnoho přátel, naše škoda), Fix (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech), Florián Buchta (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský) – 1883; Krištof ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, i Pištěkova spol. 1887), Tomáš Kartáček (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Abraham Benjuda (F. V. Jeřábek: Syn člověka) – 1884; Vojtěch (F. Raimund: Marnotratník), Petr Vok (L. Stroupežnický: Černé duše), Plukovník Ollendof (K. Millöcker: Žebravý student) – Brno 1885; Arnošt z Pardubic (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Mikuláš Dačický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Bachelin (G. Ohnet: Majitel hutí), Klopotkěvič (M. Bałucki: Husy a husičky), Cela (J. Strauss: Netopýr), Don Pomponio (F. v. Suppé: Donna Juanita), Principál komediantů (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Dráteník (F. Škroup: Dráteník) – 1886; Coquardier (A. Valabrègue, M. Ordonneau: Doktor a kořenář), Jaroslav Janáček (G. v. Moser: Ultimo, i Chmelenského spol. 1896), Rabbi Jehuda Löv Bezalel (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Laptěv (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev, i Pištěkova spol. 1887) – b. d.
Pištěkova spol.
Svatoš (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Jan Výrava (F. A. Šubert: Jan Výrava), Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Lesní panna), Dědeček Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1887; Těrechov (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid), Jirka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Koloman Zupan (J. Strauss: Cikánský baron) – 1888; Pan Kwiatkowski (M. A. Šimáček: Bez boje) – 1889.
Pokorného spol.
Derambois (E. Labiche, E. Martin: Vojanská krev) – 1890; Baron Ried z Riedenu (M. v. Ernestová: Po proudu) – 1891; Pavel Cicvárek (G. v. Moser: Svůdná Amazonka, i Chmelenského spol. 1896) –1892; Žemlička (R. Kneisel: Náš kostelník) – b. d.
Chmelenského spol.
Quark (K. Weinberger: Huláni aneb Líbánky v citadele) – 1892.
Spol. K. V. Jelínka
Gilbert Bergolini (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Leopold Šiml (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš), Caecina Paetus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – 1894.
Chmelenského spol.
Max Rodenstein (O. Blumenthal: Proces hraběcích dědiců) – 1895; Dr. Nedoma (J. Kvapil: Bludička), Gorgias + Hrabě Defresnes (T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná) – 1896; Tajný rada z Fortenbachu (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Hrabě Konstatnin Velecký (L. Chmelenský dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Vodvářka (K. Costa: Bratr Martin), Zvoník Jonáš (V. Sardou: Vlast) – 1897; Dr. Purkrábek (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš) – b. d.
Režie
Pokorného spol.
J. Strauss: Veselá vojna, K. Millöcker: Žebravý student, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, V. Hálek: Záviš z Falkenštejna – 1885; J. Strauss: Netopýr, Ch. Lecocq: Noc a den, J. Offenbach: Krásná Helena, A. Dumas st.: Z mládí Ludvíka XIV. – 1886.
Chmelenského spol.
M. Halbe: Mládí – 1895; T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná – 1896; F. Philippi: Dobrodinci lidstva – 1897.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, PE N7 matrika narozených fary u sv. Petra 1840–1842, s. 97. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 199, obr. 116, 117. ■ Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1865, s. 349 [Cheb, řed. Feidler]; 1869, s. 124 [Cheb, řed. Mussik]; Tábor 18, 1881, č. 9; B. Š. [Štěchovský], Česká Thalia 2, 1888, s. 174 [Kalafuna, Strakonický dudák]●; nekrology: L. Chmelenský, Národní listy 17. 12. 1909, več.; Divadlo 8, 1909/10, s. 80n.●; E. Kubešová: Vzpomínka na starého herce, Národní politika 13. 9. 1936 [přetisk Chmelenského 1909]; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 90 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 128, 134 + Umělcové na pouti, 1961, s. 59, 92n., 123, 143, 148, 152, 216. ■ Buchner, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 288–291
