Vl. jm. Vaníčková. – Otec byl inženýrem v chrudimském cukrovaru. Po jeho brzké smrti se matka se znovu provdala. Nevlastní sestra Zdena (roz. Čížková) se stala rovněž herečkou (pseud. Rydlová). H. se herecky se školila u H. Kvapilové, která ji doporučila P. Švandovi ml., řediteli ND v Brně, a talentovaná adeptka byla 1896 angažována. Již předtím účinkovala v prvních představeních spolku Intimní volné jeviště (Dyk: Pomsta, Finne: Sova – 1896). Na přání rodiny vystupovala pod pseudonymem, vybral jí ho J. Kvapil. Když Švanda rozpustil 1897 soubor, odešla do Lublaně, kde ve slovinském Národním divadle působila jednu sezonu. Po návratu do Čech hrála 1898 v krátkodobě existujícím Divadle na výstavě (Uranie), po jeho skončení v říjnu t. r. získala spolu s M. Vintrovou angažmá u V. Budila, který měl zadáno MD v Plzni. 1899 vystoupila na zkoušku v ND (Marta, Pailleron: Myška, 10. 4.; Božena, Svoboda: Směry života, 22. 5.), byla přijata teprve po dalším zkušebním vystoupení (Kristina, Schnitzler: Milkování) od ledna 1900. Angažmá ukončila již po necelých dvou letech, před nadcházejícím sňatkem s hrabětem Arturem [Artušem] Ludvíkem Aichelburgem (22. 11. 1902). Po svatbě pobývala na zámku v městysi Neustupov a spolu s chotěm usilovala o rozvoj veřejného a kulturního života obce. Na profesionální scénu se po celý dlouhý život už nevrátila.
Během krátkého divadelního působení, jež trvalo pouhých šest let, se H. uplatňovala téměř výhradně jako interpretka dívčích rolí, k nimž ji vedle mládí předurčoval líbezný zjev, útlá, drobná postava a jiskrné, živé oči. Zpočátku jí byl vytýkán poněkud tvrdý hlasový projev, nepoddajný hlas, který brzy oblomila a začala zvládat jemnější nuance. Patřila k nemnoha hercům, kteří nemuseli lopotně získávat herecké zkušenosti u kočujících společností. Pod vlivem své učitelky herectví H. Kvapilové postavy promýšlela a hlouběji k nim pronikala. V prvním angažmá v Brně prokázala, že je přemýšlivou herečkou, směřující k individualizované charakteristice postav (např. Klárka v Kvapilově Bludičce, tit. role v Hauptmannově Haničce). V Lublani vynikla jako jímavá Marta v Pailleronově Myšce a zdařile si zopakovala roli Ljuby (Krylov: Šotek), v níž s rozmarnou hravostí i konverzační lehkostí debutovala v Brně. V Divadle na výstavě byla její nejvýznačnější rolí Anička v Halbeho Mládí. Vynikala v postavách naivně důvěřivých, někdy plachých či ustrašených dívek, probouzejících se z mladických snů do tvrdé reality světa dospělých. Přesvědčivě tlumočila jejich „záchvěvy duše“; v Plzni to byla Hedvika v Ibsenově Divoké kachně, snivá a dětsky rozechvělá Julie v Shakespearově tragédii, kterou hrála znovu v Kvapilově režii v ND a v níž excelovala pravdivým vyjádřením čisté vášně a hluboké bolesti. Při nástupu do ND kritika hodnotila vývoj, jímž její herectví prošlo během krátké doby, nabývajíc výrazového bohatství a psychologického zniternění (Kristina v Schnitzlerově Milkování). Činohra ND jí poskytovala spektrum rolí rozšiřujících její galerii postav o odlišné dívčí a ženské typy. V shakespearovském repertoáru vytvořila královnu vil Titanii (Sen noci svatojanské) i pasačku Phoebe (Jak se vám líbí), vedle Tylovy Dorotky ve Strakonickém dudáku hrála v Šamberkově frašce a v soudobých českých hrách (po H. Kvapilové převzala roli Berty ve Štolbově komedii Na letním bytě). V Aňutce z Tolstého naturalistického dramatu Vláda tmy podala s otřásající silou poznání lidské zloby, komediální smysl znovu osvědčila v Marii Antonovně z Gogolova Revizora. Byla oceňována za neotřelé a osobité pojetí po stav, za vědomou zdrženlivost hereckých prostředků a za odpovědný přístup k tvorbě. Předčasný odchod nadějně se rozvíjející H. byl považován za velkou ztrátu pro české divadlo.
Za účasti bývalých kolegů z ND pořádala v pražském sídle soukromá loutková představení pro okruh přátel (1919 uvedla Jiráskovu Lucernu, Shakespearova Kupce benátského a Sen noci svatojanské). Zájem o loutkové divadlo ji přivedl do amatérského divadla Říše loutek, založeného 1920. V prvních dvou sezonách byla oporou této scény jako režisérka (nastudování baladické hry E. Stoklasa Knížecí sirotek) i jako zkušená herečka, pod jejímž vedením si začínající loutkoherci osvojovali techniku jevištní mluvy a způsob hlasové charakteristiky.
Role
Spol. P. Švandy ml. ND Brno
Ljuba (V. Krylov: Šotek, i Lublaň 1897, Budilova spol. 1898), Klára (J. Kvapil: Bludička), Mary (G. Davis: Katakomby), Hanička (F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník z Apenin), Verunka (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů aneb Měšťané a studenti), Genevieva (J. Brandl: Kozačka), Zulika (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Anna (W. S. Gilbert: Pokračování), Hanička (G. Hauptmann: Hanička, i ND 1901), Marta (E. Pailleron: Myška, i Lublaň 1897, ND 1899), Ella (J. Jarno, H. Fischer: Krkavčí otec), Titanie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1900) – 1896; Dimitri (V. Sardou: Fedora), Anežka de Champrosé (E. Bozděch: Z doby kotillonů) – 1897.
Div. na výstavě (Uranie)
Tylda (K. Šípek, V. Štech, B. Kaminský: Náš dům v asanaci), Rosina Charbonneauová (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů, i ND 1902), Berta (J. Štolba: Na letním bytě, i ND 1900), Anička (M. Halbe: Mládí, i Budilova spol. 1898), Berta (A. Strindberg: Otec) – 1898.
Budilova spol. Plzeň
Hela (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) j. h., [?] (T. Herzl: Nové ghetto) – 1898; Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová: Sedlák Zlatodvorský), Sigrid (C. O. Wijkander: Berta Malmová), Kristina (A. Schnitzler: Milkování, i ND 1899), Sylvetta (E. Rostand: Blouznivci), Emma (V. Táborský: Po líbánkách), Doňa Blanka (J. Zeyer: Doňa Sanča), Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND 1901), Hedvika (H. Ibsen: Divoká kachna), Grania (J. Zeyer: Legenda z Erinu), Simona (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Jessika (W. Shakespeare: Kupec benátský), Olga (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Madame Hamelin (V. Sardou: Paméla), Inuše (G. Kadelburg, F. v. Schönthan: Pan císařský rada), Věra (L. Archleb: Bóža) – 1899.
ND
Božena (F. X. Svoboda: Směry života) j. h. – 1899; Adria (J. Vrchlický: Pietro Aretino), Phoebe (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Slávinka (J. Šmaha: Premiera na vsi), Paní de Valmery (O. Feuillet: Pařížský román), Komtesa Vilma (J. Ladecký: Dva světy), Fanchetta (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Aňutka (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Marie (R. B. Sheridan: Škola pohoršení), Toninka (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1900; Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Baltis (J. Zeyer: Sulamit), Elisa (Molière: Lakomec), Klára (F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí), Miss Isabel Coeurne (F. Wedekind: Komorní pěvec), Hyacintha (Molière: Šibalství Skapinova), Marcela de Sanceneaux (A. Dumas ml.: Polosvět) – 1901; Stefanie (J. A. Kisielewski: Karikatury), Ysoarda z Ansoys (J. Vrchlický: Soud lásky), Anda (F. X. Svoboda: Ztracení), Miss Millicent Farey (J. K. Jerome: Miss Hobbs), Lucie (A. Valabrègue: Slaměný panák), Marie Antonovna (N. V. Gogol: Revisor) – 1902.
Režie
Říše loutek
E. Stoklas: Knížecí sirotek, J. Průcha: Kašpárek v pekle – 1921; J. Kvapil: Princezna Pampeliška, anon.: Posvícení v Hudlicích, J. K. Tyl: Strakonický dudák – 1923.
Dramatizace
F. J. Čečetka: Dcera exulantova, Říše loutek 1924.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 3655 Chrudim, matrika narozených 1874–1879, fol. 129. ■ Nemo [K. B. Mádl]: Dramatické umění, Zlatá Praha 15, 1897/98, s. 468; J. Lý. [Ladecký]: Výstavní divadlo, Thalia 3, 1898, s. 109; nb. [P. Nebeský]: Městské divadlo, Plzeňské listy 1. 3. 1899; -n-: Z Národního divadla, Lumír 28, 1899/1900, s. 120; OF [Faster]: Národní divadlo v Praze, Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 4, 92; -OBEN-: Národní divadlo v Praze, tamtéž 2, 1900/01, s. 254●; ref. Romeo a Julie: š. [J. Kuffner], Národní listy 8. 9. 1901; nesign. [J. Vodák], Čas 10. 9. 1901 → Shakespeare, 1950●; O. F. [Faster]: M. H., Divadelní listy 3, 1901/02, s. 53n.; D: Česká divadla, tamtéž, s. 454; J. Lý. [Ladecký]: M. H., Meziaktí 2, 1901/02, č. 342 [k odchodu z ND]; nesign. [J. Vodák], Čas 10. 1902 → Tváře českých herců, 1967 [posl. vystoupení v ND]; A. B. Dostal: M. H., Lumír 31, 1902/03, s. 14; F. P.: Domácí divadlo paní Marie hraběnky Aichelburgové, Loutkář 4, 1919/20, s. 52; J. Kvapil: O čem vím, 1932, s. 342–344; V. Tille: Činohra Národního divadla od r. 1900 do převratu (Dějiny ND V), 1935, 174; D. Moravec: Vezi med slovensko in češko dramo, Ljubljana 1963, 232n.; A. Dubská: Cesta Říše loutek do 21. století, in Almanach Říše loutek 1920–?, sest. J. Novák, 1997, s. 31n. + Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 186. ■ NDp, PBJ
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 269–271
