Roz. Jakoubková. Dcera domovníka. Sotva šestnáctiletá odešla k nezjištěné menší divadelní společnosti, kde živořila a odkud se záhy vrátila k rodičům. Po několika letech se opět vydala k divadlu, nejprve k ředitelce T. Knížkové, u níž poznala svého budoucího manžela, herce a pozdějšího žurnalistu Václava H. Spolu s ním přešla koncem sedmdesátých let ke zkušenému řediteli F. Pokornému, v jehož společnosti, obnovené 1878, působila do 1880. Poté získala angažmá u P. Švandy ze Semčic, kde měla nahradit A. Volfovou. Se Švandovou společností vystupovala ve smíchovské Aréně v Eggenberku, v Divadle u Libuše, v zimních sezonách v tzv. kamenných divadlech (Plzeň 1884/85, ND v Brně 1886–88). Po ředitelově smrti (1891) setrvala v souboru vedeném P. Švandou ml. a po jeho rozpadu hrála ve Švandově divadle na Smíchově za ředitelování J. Kubíka a E. Švandové. Radou a příkladem zde často usměrňovala první kroky mladých hereckých adeptů (mj. J. Kubíka ml., V. Táborského). Divadelní dráhu ukončila 1907. Nejstarší ze tří dětí, syn Jaroslav, se stal hudebníkem.
Hereckou dráhu začínala rolemi mladých dívek (např. Madlenka v Tylově Tvrdohlavé ženě), více než naivní milovnice se jí však dařily postavy temperamentních, hubatých či klackovitých děvčat. Velmi mladá se začala přehrávat do oboru tzv. komických starých, který odpovídal její letoře a výraznému smyslu pro komickou nadsázku. Ve hře Ch. Birch-Pfeifferové Diblík, šotek z hor záhy vyměnila roli Verunky za starou Vostřebalku, která se stala jednou z jejích úspěšných úloh. Hereckým vzorem jí byla E. Pešková, vedle níž se naučila výstižně modelovat zobrazované postavy. Svůj suchý humor uplatňovala v českých, ale zvláště ve francouzských a německých veselohrách a fraškách, v nichž hrávala výbojné i ukřivděné manželky, maloměstské paničky, hašteřivé sousedky, neoblíbené tchyně či staropanenské moralistky. Pověstné byly její matrony skrývající svůj věk; dovedně využívala vnějších pomůcek, např. svérázných účesů či kostýmů. Jejím častým partnerem byl herec K. Lier, s nímž na smíchovské scéně vytvořila řadu komických manželských párů; jejich herecké duo bylo u publika velice oblíbené.
Navzdory rysům groteskní komiky se často snažila postavy zjemnit chápajícím přístupem. Pověstný temperament a radost ze hry ji neopouštěly ani v pokročilém věku, kdy s neodolatelnou komikou tančila a zpívala (např. Juno v Offenbachově operetě Orfeus z podsvětí či v Koldinského výpravné revui Azorek z Chicaga). Její popularita kulminovala v devadesátých letech, tehdy dostávala jednu roli za druhou a diváci ji přezdívali „mamá Hessová“. Ač její doménou byly komické figury, vytvořila řadu charakterních rolí v obrazech ze života (např. tit. role v Tylově Paní Marjánce, matce pluku) a ve společenských hrách. Znamenitou kreací byla sobecká, vychytralá Wolfová v Hauptmannově Bobřím kožichu. Překvapila v úloze Matreny v Tolstého Vládě tmy. Svou schopnost adaptovat se na moderní repertoár prokázala rolí Francesky v Maskách R. Bracca, uvedených v rámci dramatického cyklu Máje. Složitá postava paní Alvignové z Ibsenových Příšer, s níž se čestně vyrovnala, byla asi na hranici jejích hereckých možností.
Role
Spol. J. Šmídové
Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus) – b. d.
Spol. T. Knížkové
Bianka (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Justina z Bernaku (R. Kneisel: Ďáblova dcera) – b. d.
Pokorného spol.
Dorotka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Julie (J.-F.-A. Bayard, G. Lemoine: Husička z Podháje), Tonča (F. Kaiser: Na kluzišti), Pavlína (G. v. Moser: Profesor a bursián), Tereza Odolínská (J. A. Fredro: Mentor), Paní Mrázková (A. Anno: Kos! Ale jaký kos?), Madlenka (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Nanynka (K. Haffner: Študenti na Děvohradě), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Kateřina (Ch. Birch-Pfeifferová: Nedělní kvítko aneb Babička a vnučka), Zuzanka (F. Kaiser: Nový Monte Christo), Marie (K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda a H. Saint-Georgese: Marie, dcera pluku), Markýzka z Céserane (T. Barrière, A. Regnauld de Prebois: Hraběnka Somerive), Floretka (H. Müller: Se stupně k stupni aneb Život ve snách), Margot (F. Halm: Fučík aneb Tajemství hraběcí rodiny) – mezi 1878–80.
Švandova spol.
Paola (J. Offenbach: Trebizondská princezna) – 1880; Sára (A. Lokay: Brouček) – 1882; Heloisa (K. Millöcker: Vodník Apajuna), Helena Vasiljevičová (V. Krylov: Havrani aneb Chytrák na chytráky), Jedličková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Markéta (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic) – 1886; Hraběnka Kapuletová (týž: Romeo a Julie), Judita Harleighova (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Irma (A. Valabrègue: Manželské štěstí), Lhotská (F. A. Šubert: Jan Výrava), Voršila (F. Duchek: Železniční velmož), Britta (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Amaranthe (Ch. Lecocq: Angot, dcera zeleného trhu), Paní Maréchalová (E. Augier: Pelikán), Jeanne Brissotová (A. Dumas ml.: Denisa), Madame Chébe (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.) – 1887; Háta (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Stará Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – 1888; Paní Kluková (L. Angely: Řemeslnická merenda), Anna (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Rozárka (F. F. Šamberk: Svůj k svému) – 1889; Stařena (K. L. Kukla: Večernice), Prášková (V. Štech: Maloměstské tradice), Vilemína (G. v. Moser: Slavnost založení) – 1890.
Spol. P. Švandy ml.
Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1891; Pelagie Dziardziulinská (M. Bałucki: Klub mládenců), Madame Bonivard (A. Bisson, A. Mars: Ta milá paní tchýně aneb Překvapení z rozvodu), Isa (E. Pohl: Sedm havranů), Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, i Švandovo div. 1904), Mirabella (J. Strauss: Cikánský baron), Sarah Reedová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Kněžna Suramská (V. Krylov: Nezbeda) – 1892; Paní Milínská (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Aurora (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Soukupová (F. X. Svoboda: Směry života) – Plzeň 1893; Hrdličková (týž: Útok zisku), Betty Elisová (M. A. Šimáček: Jiný vzduch, i Švandovo div. 1898) Paní Hochburgová (R. Nordmann: Padlí andělé), Paní Hartwigová (R. Voss: Eva), Noemi (L. Gandillot: Pan podprefekt) – Plzeň 1894; Paní Cardeventová (E. Pailleron: Komedianti) – Plzeň 1895.
Švandovo div.
Háta (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) – 1896; Francesca (R. Bracco: Masky), Paní Wolfová (G. Hauptmann: Bobří kožich), Paní Brissotová (A. Dumas ml.: Denisa), Hvězdinská (F. V. Jeřábek: Magdalena našeho věku), Paní Vigneronová (H. Becque: Krkavci), Paní Hergentheimová (H. Sudermann: Zápas motýlů) – 1897; Paní Marta (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markýtka), [?] (A. Žert [A. Koldinský]: Azorek z Chicaga) – 1898; Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revisor), Matrena (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Háčková (O. Faster: Marie a Marta) – 1899; Helena Alvingová (H. Ibsen: Příšery) – 1900; Laura (M. Hennequin, A. Valabrègue: Coralie a spol.), Františka Svobodová (B. Buchbinder: Lidé XX. století), Marie (J. Šmaha: Tiché jubileum), Paní de Moissand (E. Pailleron: Myška) – 1901; Madame Maréchal (A. Mars, M. Hennequin: Past na muže), Gabriela (G. Feydeau: Dáma od Maxima), Barbora Lupenáčová (V. Pittermann: Pan obecní tajemník), Slečna Punčošková (Z. Janke-Dvorský: Morová rána v Praze 1900), Bábinka (O. Faster: Hříšníci), Melanie (R. Toché, E. Blum: Taky jedna taková), Kapičková (J. Štolba: Na letním bytě) – 1902; Delfína (M. Praga: Počestná děvčata), Dona Olympie (F. v. Suppé: Dona Juanita), Paní Šrámková (L. Archleb: Maroušek), Matka dobráka Bože (A. Roda Roda: Dana Petrovičo vá) – 1903; Murza (I. V. Špažinskij: Vše ztraceno), Paní Pigeon (A. Bisson: Ve jménu zákona!), Záhornová (F. A. Šubert: Žně), Anna Marie (V. Leon, L. Stein: To jisté něco), Babička (A. H. Horáková: Jarní vody), Courpatinová (A. Bisson: Zázraky magnetismu), Crescencie Beroušková (J. Šmaha: Pátá hodina u Crescencie Berouškové), Matka Baumertová (G. Hauptmann: Tkalci), Paní Matušová (J. Hilbert: Pěst) – 1904; Aurelie Cafourková (F. F. Šamberk: Podskalák), Honzova máma (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Matka představená (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Paní Gerloffová (M. Dreyer: Zimní spánek), Heinecková (H. Sudermann: Čest), Barbora (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva), Madame Montcornet (P. Gavault, A. Bourgain: Dáma z čísla 23) – 1905; Hraběnka Castiglione (F. A. Šubert: Láska Raffaelova), Vdova Zelenková (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Augusta (H. Sudermann: Domov), Paní Kalinová (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera), Agatha (J. Mahen: Úspěch) – 1906; Alžběta (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Kroftová (M. Fučík: Zápasy) – 1907.
Prameny a literatura
Nesign., Národní listy 24. 9. 1895 [ang. ve Švandově div.]; -per., Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 219 [?, Marie a Marta]; -ová [O. Fastrová], tamtéž 3, 1901/02, s. 296 [Bábinka, Hříšníci]; nesign.: F. H., Divadlo 3, 1904/05, s. 335n.; Hl [K. H. Hilar]: Třetí večer druhého cyklu Máje, tamtéž 5, 1906/07, s. 123●; nekrology: Národní listy 9. 7. 1911; Divadlo 9, 1910/11, s. 449●; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 70, 88; F. Bohuslav: To byl ten krásný čas, [1920], s. 26; A. Charvát: Ze staré Prahy, 1926, s. 202; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 83–89.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 266–269
