Psán též Josef F. Haiss, Josef Hais i Heisse, Hajs. – Původem Rakušan. Otec byl malířem pokojů, H. se u něho vyučil řemeslu. 1845–48 navštěvoval kreslířskou školu pro řemeslníky (Manufakturzeichenschule) při Akademii výtvarných umění. Od 1852 údajně působil u divadel v Pešti [Budapešť], Terstu, Štýrském Hradci, Berlíně a v Cařihradu, kde byl prý jmenován dvorním malířem osmanského sultána a pak měl přijmout nabídku knížete Nosijeva do jeho soukromého divadla v Oděse. 1866/67 byl druhým dekoračním malířem německého divadla v Rize. Ve Vídni pracoval v Carlově divadle, snad jako pomocný divadelní malíř. 1867 byly zhotoveny podle jeho návrhů dekorace pro divadlo v Karlových Varech tamním malířem Krämerem. Souborem sedmi základních typových dekorací a dvěma malovanými oponami H. vybavil nově zbudované divadlo v Mariánských Lázních (otevřeno 17. 8. 1868, ředitel K. Moser). Od září 1876 do května 1877 působil v pražském PD, odkud se vrátil do Vídně. Jeho posledním známým působištěm byla Praha; od 16. 3. 1881 byl šéfem malírny ND. Při požáru divadla byly jeho práce zničeny. Nespokojen s výší náhrady za utrpěnou ztrátu podal v červnu 1883, několik měsíců před znovuotevřením ND, výpověď. Jeho další osudy nejsou známy.
Za prvního pražského pobytu obnovil v PD staré dekorace a navrhl novou oponu. Vytvořil i dekorace nové, z nichž byl pro svou variabilitu, umožňující čtyři různé sestavy, vysoce ceněn Knížecí sál, užitý mj. ve Scribeově Sklenici vody. Pro Nové české divadlo, které bylo provizorní českou scénou po zničení novostavby ND požárem, pořídil kolem dvaceti nových dekorací. Koncipoval je se zřetelem k budoucímu použití na větším jevišti ND; některé byly využívány až do sklonku 19. stol. Uznání si vydobyl zejména dekoracemi znázorňujícími české krajiny. Výprava pro Smetanovu Prodanou nevěstu (1882), v níž rozrušil hranici mezi exteriérem a interiérem, se stala po technické stránce (zjednodušovala dosavadní těžkopádné přestavby) vzorem pro další výtvarníky (R. Holzera, K. Štapfera). Ze čtyřiceti obecných dekorací, objednaných 1883 zemským výborem pro ND, vytvořil H. do svého odchodu z Prahy jen zlomek.
Pro H. dílo, podobnějako pro práce dalších výtvarníků z období PD a raných sezon ND, je charakteristické romantické pojetí typových dekorací v tradiční sestavě dekoračních sad (historické, krajinné a exotické scenérie, soudobý salon, měšťanský pokoj, lidová světnice). Jako jeden z prvních výtvarníků v českém divadle prolamoval konvenci dekoračního schématu s frontálně orientovanými kulisami. Scénu již neobklopoval klasickými kulisami, ale plnými plochami stěn, jimiž vytvářel tzv. uzavřené pokoje vyvolávající iluzi skutečnosti. Návrhy dekorací k inscenacím oper z počátku osmdesátých let vykazují už značně uvolněný rukopis a odklon od přemíry drobnopisných detailů. Charakteristická jemnost výtvarného názoru a jistá „náladovost“ dekorací poukazovaly k budoucímu, další generací rozvíjenému scénickému impresionismu a odlišovaly H. tvorbu od prací soudobých výtvarníků orientovaných zejména na honosné scenérie velkých oper a výpravných her.
Výpravy
E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny (2. jedn. Knížecí sál) – PD 1878; Z. Fibich: Blaník (2. jedn. Blaník, 3. jedn. Sluj v Blaníku), F. A. Šubert: Probuzenci (1. jedn. Myslivna, 2. jedn. Zámek, 3. jedn. Skalní krajina) – PD 1881; E. Raupach: Mlynář a jeho dítě (Zimní krajina), V. Sardou: Odetta (1. jedn. Salon), J. Zeyer: Stará historie (1. jedn. Náměstí s palácem ve slohu španělské renesance, 4. jedn. Ulice s městským vězením), J. Durdík: Karthaginka (1. jedn.), B. Smetana: Prodaná nevěsta, L. Varney: Vojsko v dívčím ústavu (2. jedn.), A. Dvořák: Dimitrij, B. Smetana: Čertova stěna – PD 1882; G. Meyerbeer: Prorok (Město Münster), V. Vlček: Lipany (Krajina vážného vzhledu) – PD 1883.
Prameny a literatura
NMd: scénické návrhy. ■ Nesign.: Karlsbad und seine socialen Zustände bis in die neueste Zeit, Wochenblatt für Karlsbad und die Umgegend 12, 1872, s. 735–737, 757–760; nesign.: Theater-Reminiszenzen, Marienbader Zeitung 22. 4. 1874; Hudební a divadelní věstník 1, 1877/78, s. 47 [odchod do Vídně], 79, 93, 217; M. Kaufmann: Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, Karlsbad 1932, s. 43; V. Hepner: Scénická výprava na jevišti Národního divadla v letech 1883–1900, 1955, s. 48; Wiener Theater Bilddokumente, Wien 1971, s. 57; DČD III; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, SPFF BU 49, 2000, ř. Q – teatrologická a filmologická 3, s. 14, 45, 64–70; V. Ptáčková in DČVU III/2, 2001, s. 235; M. Trávníčková: Výtvarná složka repertoáru Prozatímního divadla a její zastoupení ve sbírkách Divadelního oddělení Národního muzea, Divadelní revue 13, 2002, č. 1, s. 93; B. Srba: V zahradách Thespidových, Brno 2009, zvl. s. 188, 191, 233. ■ NDp, Riga; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 233–234
