Otec byl vlastníkem malého zemskodeskového statku. G. získal německé vzdělání na městské škole v Sušici (1828–32) a na gymnáziu v Klatovech (1832–37), poté vystudoval v Praze filozofii a práva (doktorát 1847). Na jeho národností uvědomění (původně ani neuměl česky) nejprve působil kněz F. J. Schmidinger, horlivý podporovatel vlasteneckých idejí a šiřitel českých knih na jihočeském venkově (1843 s jeho pomocí G. založil v Sušici městskou knihovnu), za pobytu v Praze pak zejména přátelé F. L. Rieger a herec J. Kaška. 1848 se G. aktivně zapojil do politického dění; působil ve Svatováclavském výboru, stal se členem deputace vyslané k jednání do Vídně, byl sekretářem Slovanské lípy (za tuto činnost policejně vyšetřován). 1849–50 přednášel na právnické fakultě česky dějepis právních věd. 1850 byl zvolen starostou Akademického spolku řečnického a čtenářského. T. r. se oženil se sestrou význačného lékaře a literáta J. Podlipského Marií (za svědky jim byli K. Havlíček Borovský a zakladatel Matice české P. V. Mnouček); v manželství se narodili syn a tři dcery. Za zhoršujících se politických poměrů se s rodinou krátce po svatbě odstěhoval do Sušice. Od 1856 pomáhal otci vést hospodářství v Loučové, po jeho smrti 1859 je převzal. Angažoval se ve veřejném životě regionu: s knížetem K. Schwarzenbergem, svobodným pánem R. Hildbrandtem ad. založil 1861 Hospodářskou jednotu pro Písecko a stal se jejím místopředsedou, t. r. byl zvolen sušickým purkmistrem a poslancem zemského sněmu za okres sušický a kašperskohorský. Jako jeden ze signatářů tzv. Deklarace (dokument zdůrazňující české státoprávní požadavky), předložené skupinou poslanců sněmu, který ji nepřijal, byl v září 1868 zbaven mandátu a o dva roky později jej císař nepotvrdil v úřadu okresního starosty. Pro veřejné aktivity G. zanedbal péči o statek, z něhož rodina žila; aby ji zajistil, nastoupil 1875 místo notáře v Bechyni. Když nebyl schopen dodržet finanční závazky, které převzal jako ručitel, spáchal 1880 sebevraždu.
G. psal besední čtení (souborně Jiřinky, 1849), povídky, vzpomínkové články. S F. B. Mikovcem připravoval almanach na rok 1850, který se však neuskutečnil. Těžištěm jeho literární činnosti byly historicko-topografické práce o krajových lokalitách (Hrad Kašperk, 1857, Hrad Rábí, 1859, Královské město Sušice a jeho okolí, 1868, Vodolenka, 1872 – výtěžek věnoval na pomník ve Vodolence zesnulého J. Kašky), které publikoval i v řadě časopisů (Lumír, Obrazy života, Památky archeologické aj.). Autorsky se podílel na Riegrově Slovníku naučném, vydal první sešit Slovníku francouzsko-českého (1866), překládal povídky z francouzštiny a němčiny.
Od gymnaziálních studií jevil živý zájem o divadlo, hrál v dobročinných ochotnických představeních (studentské divadlo v Sušici později finančně podporoval), v Praze horlivě navštěvoval česká představení. Kaškovým prostřednictvím se seznámil s J. K. Tylem, 1845 jej i s hereckou družinou pozval na otcovský statek (v představení Paní Marjánky, matky pluku si i zahrál) a podněcoval jej k založení cestující divadelní společnosti, pro niž nabízel finanční podporu. Tyl mu posléze dedikoval Paličovu dceru (1847).
Hlavní G. přínos pro české divadlo tkví v jeho činnosti vydavatelské. 1845 nabídl V. K. Klicperovi, jemuž od 1830 nebylo takřka nic vydáváno, výhodnou smlouvu na vydání Dramatických spisů, kterou Klicpera přijal a zavázal se dodávat jeden rukopis měsíčně. Spisy začaly vycházet 1847. Do 1849, kdy vládní výnos o hospodářských komorách znemožnil G. jako amatérskému nakladateli projekt dokončit, vydal jedenáct svazků, devět obsahuje dramata, dva povídkovou prózu. (O Klicperovi a spolupráci s ním napsal později obsáhlejší vzpomínku.) Na sklonku čtyřicátých let vydal dvě dramata také Tylovi: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (pod jménem svého kolegy, pelhřimovského právníka F. Vitáka; údajně první necenzurovaný tisk v Rakousku) a Jana Husa.
Součástí G. pozdější překladatelské aktivity byly i překlady divadelních her. Dva vyšly tiskem (Kotzebue: Veselohra u okna; Scribe– Demonvel: Učenec), o rukopisném překladu Kotzebuovy hry Červenopláštník víme pouze z Douchova Knihopisného slovníku; jejich jevištní provedení nebyla zjištěna.
Pseudonymy, šifry
Ambrož, též A., Jaroslav Sušický; Ambrož Šumavský; J. G. (nebo G. nebo A.) Loučovský, A. Š., A. Šum., J. A., J. A. G., iel.
Teatralia
Slovo k divadelním ochotníkům na venkově, Květy 12, 1845, s. 67n.; Zpomínka na V. Klicperu, Lumír 10, 1860, s. 903n., 925n., s. 952n.
Překlady
A. v. Kotzebue: Veselohra u okna, t. 1858; E. Scribe, Morvel [spr. J.-J.-A. Demonvel]: Učenec, t. 1862 (obě pseud. J. G. Loučovský).
Vydání
V. K. Klicpera: Israelitka – 1847; Česká Melusina, Divotvorný klobouk, Dobré jitro, Uhlířka, Popelka varšavská – 1848; Brněnské kolo, Hvězda aneb Charakterové, Svatoslav, Poslední Svatoplukovec, Zlý jelen – 1849; Poslední prázdniny, 1850; J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, 1848; Jan Hus, kazatel betlemský, 1849.
Prameny a literatura
SOA Plzeň: Sbírka matrik, 23 Petrovice, matrika narozených 1784–1832, s. 23, obr. 33. LA PNP: osobní fond [mj. rkp. vlastního životopisu], inventář → J. Kotalová a kol., 2003. ■ Nesign.: Klicperovy spisy, Květy 15, 1848, s. 123n.; J. A. G. [Gabriel]: Právě vyšel 5. a 6. svazek Klicperových dramatických Spisů..., Národní noviny 28. 5. 1848 + Vysvětlení, tamtéž 13. 7. 1848 [zabavení spisů]●; nekrology: Světozor 14, 1880, s. 347; Ruch 2, 1880, s. 333; Otavan 2, 1880, s. 273n.●; nesign. [F. L. Ho vorka]: Tři listy J. K. Tyla Dru. J. A. G. v příčině vydání dramatické básně Jan Hus, Divadelní listy 3, 1882, s. 73; nesign. [J. Neruda]: Dr. J. A. G., Humoristické listy 27, 1885, s. 232 → Podobizny III, 1954; J. L. Turnovský: Paměti starého vlastence II, [1901], s. 36–56; J. Malý: K počátkům okresní samosprávy v království českém před padesáti lety, Otavan 1 (36), 1916, s. 38; J. Hansa: Památce deklaranta, Otavan 5 (41), 1920/21, s. 47n.; K. Turek: Dr. J. A. G.: Životopisný nástin, Sušice 1921; J. Jakubec: Dějiny literatury české, 1929, s. 272, 699, 701, 702; M. Kačer: Za brzké kritické vydání Tylova literárního odkazu, Divadlo 3, 1952, s. 250–252; J. Procházka: Josef Kajetán Tyl a dr. J. A. G., Život Plzeňska 3, 1952, s. 103–106 + Tylův anonymní nakladatel Krvavého soudu, Národní divadlo 28, 1952/53, č. 13, s. 17–19; L. Klosová: Tylovy dopisy o Janu Husovi, in sb. Listy z dějin českého divadla I, 1954, s. 238–240; V. Holý: J. A. G., nakladatel Klicperových spisů, in Vlastivědné zprávy Sušicka 1959, Sušice 1960, s. 16–25; DČD II; J. Švehla: Starý komediant, 1983, s. 177 až 185, 193, 204, 208, 233n.; J. K. Tyl: Paralipomena – Korespondence (Spisy XVI), ed. M. Otruba, 1989, s. 301–303, 353–355; F. Černý: Snahy o vydávání divadelní literatury v české řeči, in sb. Documenta Pragensia sv. X/2, 1990, zvl. s. 456. ■ Doucha, LČL, Masaryk, Otto, Rieger
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 210–212
