Roz. Cikhartová. Otec František C., vyučený kovář, se stal důstojníkem rakouské armády, později pracoval jako poštovní úředník v Praze. Matka byla dcerou majitele hotelu a řeznického závodu v Táboře, kde F. prožila dětství a mládí (1886 matka ovdověla a do Tábora se přestěhovala), přátelila se s rodákem O. Nedbalem. 1892 se kvůli studiím vrátila do Prahy, 1896 složila maturitu na Státním ústavu pro vzdělávání učitelek. Krátce učila na obecné škole v Rokycanech (1896–97) a v Modřanech (u Prahy, 1897–98). Po sňatku se spisovatelem Otto F. 1898 pedagogickou profesi opustila a věnovala se žurnalistice, práci spisovatelské a překladatelské. Redakčně i autorsky se podílela na čtrnáctideníku Divadelní listy, založeného a vydávaného jejím manželem (1899–1903). 1907 ovdověla a zůstala sama s třemi dcerami. Redigovala beletristický čtrnáctideník pro ženy Vesna (1904–09), listy Česká domácnost (od 1908) a Dámské besedy, přílohu čas. Nové pařížské mody (od 1909). Pod pseud. Yvonna psala od 1907 do Národní politiky, 1910 se stala řádnou členkou redakce (až do odchodu do důchodu 1936) a první českou profesionální novinářkou. Přispívala do mnoha dalších periodik (Boudoir, Český svět, Lidové noviny, Máj, Národní obzor, Národní osvobození, Rozpravy Aventina, Světozor, Šťastný domov, Ženské listy, Ženský svět). Od založení Syndikátu českých novinářů (1911) byla jeho aktivní členkou. Od mládí sportovala, do vysokého věku zůstalo její zálibou cestování; z cest po evropských metropolích i velehorách vytěžila řadu článků. Zemřela v nedožitých devadesáti letech.
Na dráhu spisovatelky a novinářky přivedl F. manžel, jemuž pomáhala s časopisem Divadelní listy. V nich od března 1900 referovala o pražských premiérách (včetně německých), psala herecké medailony, nekrology (mj. Zeyerův), fejetony a zprávy o divadelním dění ve Vídni a Paříži. V divadelních statích, stejně jako ve všech svých novinových textech, uplatňovala široký přehled, názorovou otevřenost, svěží stylizaci a hbitou pohotovost. Vedle populární románové produkce francouzské a německé (detektivní romány M. Leblanca o lupiči Arsenu Lupinovi, romány C. Viebigové) přeložila a upravila více než čtyřicet her většinového repertoáru, které vycházely v knižnici Ochotnické divadlo. Převážně šlo o kusy do češtiny přeložené už dříve; lze předpokládat, že se o předchozí převody opírala a své překlady pořizovala pro konkrétní divadlo. Několik překladů bylo uvedeno v ND a v MD na Král. Vinohradech, ostatní patrně na tzv. lidových předměstských scénách (Pištěkovo divadlo, Švandovo divadlo, Uranie), jejichž z velké části shodný repertoár a absence jména překladatele nedovolují přesnou identifikaci. Pro knižní vydání upravila populární hry svého muže. Pseud. Yvonna, jímž podepisovala své články, se jako symbol životního stylu české buržoazie stal terčem satiry a karikatury a též předmětem kabaretních výstupů (taneční číslo Madame Yvonna, Kabaret Lucerna 17. 11. 1910, kuplet K. Hašlera Praha, matka měst; dohrou byla žaloba pro urážku na cti).
Pseudonymy, šifry
František Šimák, Josef Novák, Yvonna, Yvonna Fastrová, O. F., -OVÁ
Překlady a úpravy
A. Bisson, A. Leclercq: Žárlivá, ND 1898, t. [1902, pseud. Fr. Šimák]; P. Berton, Ch. Simon: Zaza, ND1899, t. [1904, pseud. Fr. Šimák]; A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů, Budilova spol. Plzeň 1899, t. [1903]; E. About: Vrah, t. [1900]; A. Bisson: Miss Carmen [La Famille Pont-Biquet], Trnkova spol. Plzeň1901, t. [1904]; G. Courteline: Boubouroche, t. [1901], VD 1927; A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka, t. [1901]; A. Scholl: Muž milencem své ženy, t. [1901–02, pseud. Josef Novák]; Ch. Birch-Pfeif ferová: Diblík, t. [1902, pseud. Josef Novák]; J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriéru, t. [1902, i ú., pseud. Josef Novák]; V. Sardou, E. de Najac: Cyprienna, t. [1902], s tit. Rozveďme se! VD 1935; H. Murger: Horácova přísaha, t. [1902]; F. v. Schönthan: Hloupý kousek, t. [1902, pseud. Josef Novák]; R. Kneisel: Papageno [Papageno v almaře], t. [1902, pseud. Josef Novák]; A. Bisson, F. Carré: Pan ředitel, spolek Tyl v Poličce 1902, t. [1902]; A. Bisson, G. Thurner: Beránek! [Le Mouton], t. [1903], MD Plzeň 1907; A. Bisson, A. Sylvane: Nevěra za nevěru, t. b. d. [1903, pseud. Josef Novák]; A. Bisson: Nebožtík Toupinel, t. [1903]; týž: Zázraky magnetismu [Les Erreursdu marriage], t. [1903], Švandovo div. 1904; týž: Král Koko, Švandovo div. 1903, t. [po 1903]; S. H. Mosenthal: Debora, t. [1903]; V. Sardou: Fedora, t. [1903, i ú., pseud. Josef Novák]; G. Ohnet: Hraběnka Sára, t. [1903]; A. Bisson, M. Hennequin: Pokání pana Bruniquela [La Terre neuve], t. [1904, pseud. Josef Novák]; A. Bisson, Vast-Ricouard: Radosti otcovské [Les Joies de la paternité], t. [1904, i ú.]; B. Buchbinder: Muzikant a jeho žena, Pištěkovo div. 1904, t. [1904] (pseud. Josef Novák); K. A. Görlitz, ú. J. Štolba: Tři páry střevíců, t. [1904]; K. Costa: Zuzančin pan kaprál, t. [1904, i ú., pseud. Josef Novák]; E. Pohl: Dukátový strýček z Ameriky, t. [1904, pseud. Josef Novák]; A. Neidhart: Naši žebráci, Uranie 1904, hráno i s tit. Velkoměstští žebráci; V. Leon: Děti millionáře, Pištěkovo div. 1905; O. Mirbeau: Obchod je obchod [Les Affaires sont les affaires], MD Plzeň 10. 2.1905, t. [1907]; H. Olden dle R. H. Savagea: Oficielní žena, t. [1905]; P. Wolff: Ctnostný ženich [Sacre Léonce!], t. [1905, pseud. Josef Novák]; P. Rosegger: V den soudu, t. [1906]; A. Hermant: Karriéra, t. [1906]; M. Lengyel: Tanečnice, MD Plzeň 1920, t. b. d. ■ O. Faster: Zelené mládí, t. 1923 (ú. 2. vyd.); týž: Veselé pradlenky, t. 1931 (ú. 2. vyd.); týž: Pražské švadlenky, t. 1932 (ú. 4. vyd.).
Teatralia
Jiří Bittner, Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 434n.; Gerhart Hauptmann, Divadelní listy 3, 1901/02, s. 133n.; Italská divadla, tamtéž, s. 162; Otylie Dvořáková, tamtéž, s. 333; Žaponská divadla, tamtéž, s. 364n.; Sarah Bernhardtová, Divadelní listy 4, 1902/03, s. 4n.; Mládí Réjanové, tamtéž, s. 303n.; Hana Kvapilová, Vesna 1. 6. 1905; Nové vinohradské městské divadlo, Národní politika 23. 11. 1907, odp.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → J. Bílková, J. Šolcová 2003. NMd: J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem 1860–1930, soubor dokumentů a materiálů, 1988, I, s. 94n., II, s. 416. ■ Nesign.: Pí O. F., Čas 5. 3. 1911; A. Š.: Návštěvou u paní F., Český denník 21. 3. 1915; jv. [Vodák]: Spisovatelky, Lidové noviny 14. 5. 1918; J. Hašek: Za O. F., Rudé právo 17. 5. 1922; A. Licht: Případ O. F., in Válečné vzpomínky z doby persekuce, 1925, s. 143–149; J. Gaskoněc: Jedna za mnohé, Národní listy 20. 8. 1925; R. Cikhart: O. F. a Tábor, Český jih 56, 1928, č. 50, s. 2●; k šedesátinám: J., Lidové noviny 17. 1. 1936; #, České slovo 17. 1. 1936; nesign. [red.], Národní politika 17. 1. 1936; nesign., Prager Presse 17. 1. 1936, ráno; nesign., Právo lidu 17. 1. 1936; R. Schwarzová, Český jih 64, 1936, č. 4, s. 1; Maru, Národní listy 19. 1. 1936, příl. Žena, domácnost a rodina; nesign., Groš 1936, č. 4, s. 3; nesign., Národní republika 15, 1936, č. 4, s. 3; Eva 8, 1936, č. 7, s. 25; Dr. Ht., Zora 2, 1936, s. 192●; O. F.: Na rozloučenou, Národní politika 25. 12. 1936; M. Pevná: Loučení první referentky ženské rubriky v novinách, Venkov 10. 1. 1937, příl. Žena – Domov; O. F.: Vzpomínky na Oskara Nedbala, České slovo 29. 3. 1944; od [A. Závodský]: Yvonna sedmdesátiletá, Svobodné noviny 18. 1. 1946●; M. Mareš, nekrolog, Lidová demokracie, 13. 8. 1965; O. Štorch-Marien: Sladko je žít, 1966, s. 258; J. Smrčka-Říčanský: Rodový vývod spisovatelky O. F., Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 21, 1984, s. 232; H. Božek: Jihočeské medailony, Tábor 1989, s. 89. ■ ČBS, LČL, Masaryk, ODS, Otto-dod; Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 170–172
