Pocházel z rodiny hodináře. Vyučil se témuž řemeslu, a když otec přesídlil do Buštěhradu, absolvoval dvouletou obchodní školu v Praze. Zde údajně začal hrát ochotnické divadlo. O jeho profesionálních hereckých začátcích nejsou dostatečné údaje, některé se i liší; nadto může být ztotožňován či zaměňován s hercem kočujících společností Hanušem D. (1869–1938). Nedatovaný údaj, podle něhož začínal u společnosti F. J. Čížka, nelze z dnes dostupných pramenů potvrdit, pochybné je i rané členství u společnosti V. Choděry. 1882 byl prokazatelně angažován u společnosti J. Faltyse, odkud 1883 přešel, údajně na doporučení novináře V. Hübnera (pozdějšího manžela herečky M. Hübnerové), ke společnosti F. Pokorného. Prošel s ní východočeskými štacemi a plzeňskou zimní sezonou, místní tisk pochvalně zmiňoval jeho výkony. Na jaře 1884 přerušilo slibný rozběh herecké kariéry onemocnění skvrnitým tyfem. Po delším nemocničním léčení v Hradci Králové se uzdravil, ale přišel o vlasy, což značně komplikovalo jeho aspirace na milenecký obor. Po uzdravení se vrátil k F. Pokornému, ale už v lednu 1885 byl ve společnosti F. J. Čížka, kde se nejméně do října t. r. úspěšně uplatňoval v rolích mladých hrdinů a šlechticů. Tento úsek jeho herecké dráhy přerušil nástup do vojenské služby, po jejímž absolvování se údajně věnoval krátký čas svému původnímu řemeslu (pravděpodobně v Buštěhradu, pracoval prý i na zdokonalení hodinářského soustruhu). Posléze se opět vrátil k herectví. U podřadné společnosti T. Postlové na štaci v Blovicích jej 1888 zastihl V. Budil, který herce poutavého zjevu a působivého mluvního projevu ihned angažoval. V únoru 1889 utrpěl D. při zkouškách a pak při představení v Chrudimi silný nervový záchvat (prý vyvolaný neopětovanou láskou k právě ovdovělé herečce S. Kokoškové) a podstoupil několikatýdenní ústavní léčbu. Do Budilova souboru se vrátil začátkem letní sezony v plzeňské Aréně Na Obcizně (15. 6. 1889), a přestože měl dost hereckých příležitostí i úspěchů, setrval jen do příštího podzimu. Od 10. 9. 1890 nastoupil nové angažmá u společnosti J. Pištěka, s níž účinkoval ve vinohradském letním divadle, na zájezdových štacích a opět v Plzni (zima 1891/92). V Pištěkově souboru se 1892 znovu setkal se S. Kokoškovou, 1893 uzavřeli sňatek. Manželé pak měli kratší angažmá ve společnosti J. Hurta, která od 14. 5. 1893 hrála v létě v Aréně U Deutschů v Libni a přes zimu cestovala po venkově. Začátkem 1894 (leden–březen) je D. doložen znovu u společnosti Pištěkovy, poté u druhořadého podniku J. Štekra. Pak působil ve společnosti své ženy; Kokošková získala 1894 koncesi a zajistila si na léto libeňské divadlo, po zbytek roku cestovala. V tomto režimu společnost působila 1895 a 1896; v létě 1895 byl D. úředně schválen jako artistický správce a 1896 na něj byla koncese převedena. Po ztrátě libeňské scény, kterou 1897 obsadila společnost E. Zöllnerové, D. se svým podnikem kočoval na Moravě a v jižních Čechách (Kyjov, Třebíč, Napajedla, Moravské Budějovice, Valašské Meziříčí, Bystřice p. Hostýnem, Moravský Krumlov, Třeboň; naposledy v létě 1899 v Táboře). Moravskou koncesi získal poté, když se jí 1896 vzdal V. Hübner. Občas hostoval jako herec ve Švandově divadle na Smíchově, počátkem 1900 proběhly tiskem zprávy, že byl angažován. Již koncem února 1900 ale hrál v Podkrkonoší s nově utvořenou společností, jejímž uměleckým správcem byl herec a režisér F. Lier. Na jevišti Švandova divadla vystoupil ještě v dubnu 1900 v Pašijových hrách, pořádaných kaplanem J. Paulym ve spolupráci s ochotnickým souborem Národní katolické jednoty na Smíchově. Svou zřejmě dosti tísnivou situaci vyřešil D. odchodem do slovinského Národního divadla v Lublani, kde 1900–06 úspěšně působil ve funkci vrchního režiséra i jako herec. Uváděl zde českou klasickou i soudobou dramatiku v překladech do slovinštiny, slovinské hry i moderní novinky světové. V dubnu 1906 pohostinsky vystoupil v Záhřebu jako Jago v Shakespearově Othellovi (hrál v chorvatštině) a Hrabě Trast v Sudermannově Cti. Vyčerpávající zápolení se slovinštinou jej přinutilo k návratu do vlasti. Údajně hrál u společnosti J. V. Suka, hostoval v ND (Napoleon I., Sardou–Moreau: Madame Sans-Gêne, 29. 6. 1906). Důstojné angažmá získal od září 1906 u ředitele A. J. Frýdy v ND v Brně, kde nahradil J. Puldu a dobře se uplatnil jako kultivovaný charakterní herec i oceňovaný režisér. V Brně si ho povšiml F. A. Šubert, ředitel MD Král. Vinohrad, a nabídl mu angažmá činoherce a režiséra opery a operety. Na vinohradské scéně D. působil od 1907, po změně vedení (s novým šéfem činohry K. H. Hilarem si umělecky nerozuměl) byl 1913 pod záminkou údajného selhání paměti při představení Zamaçoisovy hry Šaškové propuštěn. Nastoupil dráhu recitátora, tedy v oboru, v němž byl stále uznáván jako nepřekonatelný mistr. Pořádal množství recitačních večerů v Praze, na venkově, dokonce i v zahraničí (např. v drážďanském Sokole 31. 12. 1913). Herectví a režii se věnoval jen ojediněle na předměstských scénách (Uranie, Pištěkovo divadlo) nebo na venkově (u J. Muška ve Velkém Oseku 11. 6. 1914). Ve druhém válečném roce 1915 zorganizoval s morální podporou E. Vojana a ve spolupráci s K. Srbkem svépomocnou akci herců v existenční tísni, ale podnik Česká činohra záhy skončil odchodem části herců na frontu. Od září 1917 se uchytil naposledy v pevném angažmá, povolán ředitelem K. Želenskýmdo funkce šéfrežiséra Žižkovské činohry v divadle Deklarace, která existovala jen do konce ledna 1918. Před koncem války nastudoval pro české krajany ve Vídni pohostinsky Šamberkovu biografickou hru Josef Kajetán Tyl (12. 5. 1918). Po převratu byl členem Hašlerova Kabaretu Lucerna (1919–23), v němž dovedl zaujmout jako recitátor poezie. Po jeho zániku v dubnu 1923 se pokoušel získat angažmá v chystané společnosti E. A. Longena, ale než došlo k jejímu ustavení, nastoupil 1924 jako první stálý hlasatel Radiojournalu. Desetileté rozhlasové působení zahájil příznačně recitací Sládkovy básně Rodná mluva. V rozhlase se uplatňoval nejen jako hlasatel, ale i jako recitátor, dramaturg a režisér rozhlasových her (s Jaroslavem Hurtem uvedl první jednoaktové hry – V. Krylov: Medvěd námluvčím 1925; E. a A. Golzové: Sebevrah, 1925 aj.). 1909–13 byl předsedou Organizace českého herectva, 1910–14 redaktorem časopisu Divadelní svět. Zemřel v nedožitých sedmdesáti letech, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Známou osobností se D. stal teprve díky rozhlasovému působení. Své místo má však i v dějinách českého a slovinského divadla. Herecky vyzrával v zápolení s obtížemi, které mu několikrát postavil do cesty neblahý osud. Již ve Faltysově společnosti se ocitl v jednom souboru s takovými herci, jako byl K. Lier, a v němž hostovali J. Frankovský a J. Mošna; dobré učitele našel ve F. Pokorném a V. Budilovi. V milovnických rolích mohl využít svůj úhledný zevnějšek s urostlou postavou, lahodný hlas a kultivovaný přednes (např. Filip Derblay v dramatu G. Ohneta Majitel hutí). Když se mu milovnický obor stal pro ztrátu vlasů těžko dostupný, uplatnil své přednosti v hrdinských rolích klasického repertoáru (tit. role, Hugo: Ruy Blas; Don Cesar, Moreto: Donna Diana; Hrabě Oton, Lope de Vega: Sedlák svým pánem). V poslední etapě divadelní dráhy se uplatňoval především v rolích charakterních. Obecně byl uznáván jeho Václav Kounic v Bozděchově komedii Zkouška státníkova nebo Václav Hrobčický z Hrobčic ve stejnojmenné hře Stroupežnického. Celoživotně vynikal mluvním projevem, upomínajícím na J. Seiferta. Dokázal se však uplatnit i v realistických rolích (Mánek, Preissová: Její pastorkyně; Jan Arndt, Fulda: Ztracený ráj), výjimečně se mu dařilo postihnout i stylovou osobitost rolí ve hrách Wildeových. Povětšině však zůstával poplatný tradicím 19. stol. Také jeho režie, činoherní i operní, zůstávaly při veškeré uznávané pečlivosti nedotčeny tendencemi první divadelní reformy.
Role
Pokorného spol. Plzeň
Plukovník Libinský (T. E. Wilks: Nápady aneb Krejčí kavalírem), Antonio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Matěj (F. Nissel: Čarodějka) – 1883; Druhý ministr (H. Laube: Hrabě Essex), Tomeš, selský junák (B. Smetana: Prodaná nevěsta) – 1884.
Čížkova spol.
Karel Doubrava (J. Rosen: Záletník), Prokop z Děvohrad (K. Haffner, h. A. Müller: Studenti na Děvohradě), Jaroslav z Naválů (T. E. Wilks: Benešov bez krejčího), Šandory (A. Berla: Cikán), Ezzelino de Romana (V. Hugo: Angelo, tyran padovanský), Filip II. (J. J. Stankovský: Smrt na trůnu), Antonín (F. Nissel: Čarodějnice), Božepor Žďárský (J. K. Tyl: Slepý mládenec aneb Založení kostnice v Sedlicích), Alfred Záleský (F. Kaiser: Novomodní don Juan), Zigmund Herzog (J. K. Tyl: Chudý komediant aneb Šílenost a dědictví), Václav Upřímný (J. Vilhelm dle něm., h. A. Müller: Mistr Bedrník a jeho chasa), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i ND Brno 1907), Jiří Pretvic (H. Sienkiewicz: Na jednu kartu), Leopold (J. A. Lang: Marie Terezie), Julian, baron z Matermoru (J. Voborník: Lví nevěsta), Ernani (V. Hugo: Ernani), Smetáček (G. v. Moser: Nelíbejte potmě), Ambrož Potocký (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Alamír (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Vavřinec (S. H. Mosenthal: Debora), Otto z Vartenberka (L. Stroupežnický: Černé duše), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí), Vasil Norov (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně, i Budilova spol. 1889, Pištěkova spol. 1894), Loris Ipanov (V. Sardou: Fedora), Febus de Chateauperes (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží čili Loupež potulných cikánů), Mlynářík (A. J. Frýda: Naši hasiči aneb Jen romanticky), Fabiano Fabiani (V. Hugo: Trůn a popraviště), Rytíř Dagobert (F. F. Šamberk: Podskalák), Petřík (R. Kneisel: Chudý písničkář), Štěpán z Mansfeldu (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn), Pavel (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Jindřich (M. Bałucki: Těžké ryby), Bohuslav (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i ND Brno 1907), Neznámý (A. Anicet-Bourgeis, A. Dennery: Slepý a hrbatý), Monflanquin (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlá tchýně aneb Paragraf 230) – 1885; Odolan Pětiburský (J. J. Kolár: Monika), Petřík (L. Anzegruber: Sedlák křivopřísežník), Karel Smržinský (K. A. Görner: Vychovatel v čepci), Julius (F. v. Schönthan: Jaromír Kvítek), Artur (G. Lemoine, A. Dennery: Perla savojská aneb Mateřské požehnání) – b. d.
Budilova spol. Plzeň
Baron Rozsypal (A. L’Arronge: Doktor Kalous), [?] (L. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Hrabě Arnošt Harrach (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Student Staněk (F. Duchek: Princ a admirál), Edmund (W. Shakespeare: Král Lear), Masham (E. Scribe: Sklenice vody), Horatio (W. Shakespeare: Hamlet), Eduard (J. Echegaray: Světec či blázen?), Don Cesar (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana, i D. spol. 1898) – 1889; Ruy Blas (V. Hugo: Ruy Blas), Darvaš (G. Csiky: Proletáři), Pierre Clémenceau (A. Dumas ml., dram. A. d’Artois: Aféra Clémenceauova), Václav (K. Pippich: Slavomam) – 1890.
Pištěkova spol.
Jindřich Morisson (V. Sardou: Bodří venkované), Hrabě Oton (Lope de Vega: Sedlák svým pánem) – 1890; Kudláček (Mayerhofer: Pytláci), Jedlička (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Zdeněk (F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Slovutná paní), Jan Arndt (L. Fulda: Ztracený ráj), Zloboh (E. Pohl: Sedm havranů), Loďař Aune (H. Ibsen: Podpory společnosti), Saladin (O. Feuillet: Montjoye) – 1891; Henri de Puygiron (E. Augier: Sňatek z polosvěta), Kunrát opat Zbraslavský (F. B. Mi kovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Hrabě Southampton (H. Laube: Hrabě Essex), [?] (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1892; [?] (H. Ibsen: Rosmersholm), Ratibor Kalina (I. Herrmann: Manželova přítelkyně) – 1893; [?] (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.) – 1894.
Hurtova spol.
[?] (F. Schiller: Loupežníci, benef.), [?] (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen) – 1893.
Štekrova spol.
Vojtěch, sluha Jičínského (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Sklepník (T. E. Wilks: Rytíř od jehly aneb Nápady), Tomáš (G. F. Belly: Herkules) – 1894.
Dobrovolného spol.
Godler (A. Dumas ml.: Princezna bagdadská), Ko pecký (A. Jirásek: Otec), Václav hrabě Kounic (E. Bozděch: Zkouška státníkova, i VD 1908), Jiří Stefanides (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna) – 1898.
Švandovo divadlo
Kaplan (V. Pittnerová: Panstvo na zámku), Kristus (J. Pauly: Pašiové [!] hry představující utrpení, umučení a oslavení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista) – 1900.
ND Lublaň
Lorenzo (W. Shakespeare: Romeo in Julija), Nande (F. Govekar dle románu J. Jurčiče: Deseti brat [Desátý bratr]) – 1901; Grof Trast (H. Sudermann: Čast [Čest]), Dr. Blažič (F. Detela: Učenjak) –1902; [?] (J. Štolba: Morska deklica [Mořská panna]), Demetrij (W. Shakespeare: Sen kresne noči [Sen noci svatojanské]) – 1903; Luka (M. Gorkij: Na dnu [Na dně]), Nero (W. Barrett: V znamenju križa [Ve znamení kříže]), Župnik (M. Halbe: Mladost [Mládí]), Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1904; Nikita (L. N. Tolstoj: Moč teme [Vláda tmy]), Jokanaan (O. Wilde: Salome), Žiga Zois (F. Govekar dle osnovy J. Vošnjaka: Predigra. Poigra [Předehra. Dohra]) – 1905; Napoleon I. (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne, i NDBrno 1906), [?] (J. Štolba: Potujem s hčerko [Její systém], Winimund (E. Kristan: Ljubislava) – 1906.
ND Brno – A. J. Frýda
Kašpar Šmejkal (L. Stroupežnický: Naši furianti), Lord Chiltern (O. Wilde: Ideální manžel), Antony Anderson (G. B. Shaw: Pekelník), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Oskar Mirival (V. Sardou: Zaváté stopy), Soukromý docent Dr. Hanuš Obermayer (F. Wittenbauer: Soukromý docent) – 1906; Vrchní lékař (H. Bataille dle L. N. Tolstého: Vzkříšení), Josef (J. Veleba [K. El gart Sokol]: Bahno), Inženýr Karel Rychtera (J. Štolba: Vodní družstvo), Samko Jagoš (G. Preissová: Gazdina roba), Hraběde Croix (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Harry Grant (J. Verne, A. Dennery: Děti kapitána Granta), Doktor Müller (M. Kurt: Zkáza), Lomov (A. P. Čechov: Námluvy), Eduard Hoch (V. Dyk: Smuteční hostina) – 1907.
MD Král. Vinohrad
Ředitel (V. Dyk: Před otevřením) – 1907; Plukovník (A. Schnitzler: Život volá), Baron de Maupré (M. Zamaçois: Šaškové), Václav Hrobčický z Hrobčic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Herbelier (T. Bernard: Triplepate) – 1908; Markýz de Chamarande (R. de Flers, G.-A. de Caillavet, E. Arène: Král), Admirál Carlisle (W. S. Maugham: Lady Frederick), Ansorge (G. Hauptmann: Tkalci), Kočkarev (N. V. Gogol: Ženitba), Baron van der Puff (H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet) – 1909; Rychtář Adam (H. v. Kleist: Rozbitý džbán), Börde (K. Jonáš: Tragoedie) – 1910; Vévoda de Charance (H. Bataille: Pošetilá panna), Okresní školní inspektor Svoboda (V. Štech: Habada a Jordán) – 1911; Plouvier (T. Bernard: Kavárnička), Artaban, vezír (L. Fulda: Pán a sluha) – 1912; Šalomoun (K. Rössler: Pět Frankfurtských) – 1913.
Pištěkovo div.
Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis) j. h. – 1914.
Uranie
Podolský (T. Červenková dle románu V. Štecha: Hřích paní Hýrové) – 1915.
Česká činohra
Dr. Ludvík Svoboda (F. A. Šubert: Velkostatkář) – Pištěkovo div. 1915; Robert Dvořák (F. X. Svoboda: Přes tři vrchy) – Aréna na Smíchově 1916.
Žižkovská činohra – Deklarace
Don Lorenzo de Avendaňo (J. Echegaray: Světec či blázen?), Sedlák Vrba (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) – 1917; Farář Hoppe (M. Halbe: Mládí), Prof. Dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), President z Waltrů (F. Schiller: Úklady a láska) – 1918.
Švandovo div.
Mikuláš Dačický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) j. h. – 1921
Režie
Spol. S. Kokoškové
A. Jirásek: Otec, F. Raimund: Marnotratník, Sofokles: Antigona, F. X. Svoboda: Směry života, L. Anzengruber: Farář z Podlesí, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy – 1895.
ND Lublaň
E. Pohl: Sedem gavranov [Sedm havranů], F. F. Šamberk: Valvazorjev trg št. 6 [Palackého třída čís. 27], E. Raupach: Mlinar in njegova hči [Mlynář a jeho dítě], O. Blumenthal, G. Kadelburg: Pri belem konjičku [U bílého koníčka] – 1900; B. Thomas: Charleyeva teta, J. K. Tyl: Zaloški godec [Strakonický dudák], A. Valabrègue, M. Hennequin: Coralie & comp., M. Bałucki: Klub samcev [Klub mládenců], A. a V. Mrštíkové: Mina [Maryša] – 1901; G. Davis: Katakombe, G. Verdi: La traviatta (i MD Král. Vinohrad 1910), H. Sudermann: Čast [Čest], K. Costa: Njen korporal [Zuzančin pan kaprál], F. Detela: Učenjak, E. Brieux: Rdeči talar [Červený talár], V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne (i ND Brno 1906), K. A. Görner: Pepelka, F. Cavallotti: Jeftejeva hči [Jeftova dcera], A. Bisson, A. Mars: Klofuta za 100 000 frankov [Ta milá paní tchyně] – 1902; W. Shakespeare: Sen kresne noči [Sen noci svatojanské], R. Kneisel: Satanova hči [Ďáblova dcera] – 1903; V. Sardou: Domovina [Vlast], H. Chivot, A. Duru: Rezervistova svatba, G. Meyerbeer: Hugenoti, J. Offenbach: Hoffmanove pripovesti [Hoffmanovy povídky], P. Bilhaud, M. Hennequin: Japonska vaza, M. Halbe: Mladost [Mládí], J. Kvapil: Princezna Pampeliška – 1904; F. Govekar: Martin Krpan, W. Shakespeare: Hamlet, kraljevič danski (i ND Brno 1906), K. Fořt, Č. Hráška: Rusom na pomoč, L. N. Tolstoj: Moč teme [Vláda tmy], B. Nušić: Knez Sembrijski [Sembrijský vladyka], O. Wilde: Salome, F. A. Beyerlein: Mirozov [Čepobití], F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Mala Dorrit, E. Bozděch: Světa vladar v škripcih [Světa pán v županu] – 1905; F. E. H. Burnett: Mali lord – 1906.
ND Brno – A. J. Frýda
O. Wilde: Ideální manžel, H. Ibsen: Příšery, R. Coolus: Drahoušek, G. B. Shaw: Pekelník, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, H. Bernstein: Ve víru, V. Sardou: Zaváté stopy – 1906; H. Bataille dle L. N. Tolstého: Vzkříšení, V. Krylov: Divoška, J. Veleba [K. Elgart Sokol]: Bahno, J. Štolba: Vodní družstvo, G. Preissová: Gazdina roba, E. Bozděch: Z doby kotillonů, G. Hauptmann: Bobří kožich, J. Štolba: Na letním bytě, G. Ohnet: Majitel hutí, M. Kurt: Zkáza, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, R. Těsnohlídek: Panenky, V. Dyk: Smuteční hostina, A. P. Čechov: Námluvy – 1907.
MD Král. Vinohrad
W. A. Mozart: Takové jsou všechny – 1907; J. Malát: Veselé námluvy, U. Giordano: Fedora, F.-A. Boieldieu: Bílá dáma, G. Rossini: Lazebník sevillský, J. Massenet: Tereza, L. Suchý: Slaboch – 1908; E. d’Albert: Nížina, J. Offenbach: Hoffmannovy povídky, S. Suda: Lešetínský kovář, A.-Ch. Adam: Postillon z Lonjumeau, F. v. Flotow: Marta, G. Donizetti: Nápoj lásky, L. Suchý: Slaboch – 1909; G. Verdi: Rigoletto, A. Mariotte: Salomé, D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo, A. Ponchielli: Gioconda – 1911; Ch. Gounod: Faust a Markétka, L. Biró, M. Lengyel: Carevna – 1912; J. Karásek ze Lvovic: Cesare Borgia, G. Rossini: Vilém Tell, A. Ohorn: Samson v zajetí – 1913.
Uranie
F. S. Finžgar: Naše krev, j. h. – 1914.
Pištěkovo div.
F. F. Šamberk: Podskalák, j. h. – 1915.
Žižkovská činohra – Deklarace
L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, F. Raimund: Marnotratník – 1917; P. Moudrá: Lekníny – 1918.
Hry
Antická ještěrka aneb Tchyně – strašák. Žertík, t. in sb. Český humorista, 1895, s. 142–150; Mikado. Žertík o jednom jednání, dle B, t. in Švábovy humoristické večírky I, b. d., s. 75–83.
Překlady
H. Sudermann: Konec Sodomy, Budilova spol. Plzeň 1892; týž: Domov, tamtéž 1893.
Teatralia
František Pokorný, Divadlo 8, 1909/10, s. 526; K brožuře Štechově „Městské divadlo Král. Vinohrad za mé správy“, Národní listy 5. 10. 1913; Jak studuji roli, České divadlo 1, 1917, s. 114 [přísp. v anketě]; O herecké trémě a pohotovosti na jevišti, České jeviště 2, 1928, č. 9, s. 1.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 91, obr. 360; fond PM 1891–1900, kart. 2543, sign. 8/6/10/30 [koncese]. NMd: cedule cestujících společností a MD Král. Vinohrad. DÚk: J. Pauly, Pašiové hry, 1900 (exemplář s vlepenou reprodukcí snímku). Archiv města Brna: cedule ND v Brně 1906/07. ■ Divadelní anonce a referáty, in Budivoj 1885, Plzeňské listy 1883–1884, 1891–1892, Ohlas od Nežárky 1896, 1898, Lidové noviny 1906–1907, Divadlo 6, 1907/08 – 12, 1913/14, Národní listy 1907–1922, Volné slovo pražských předměstí 1917 až 1918; zprávy o cestujících společnostech in Thalie 2, 1897/98 a 3, 1898/99, Divadelní listy 1, 1899/1900. ■ -n-: Z Třeboně, Jeviště 1, 1885, s. 40 [příchod do Čížkovy spol.]; nesign.: Společnost libeňského divadla, Národní listy 9. 6. 1895; nesign.: Pan A. D. …, tamtéž 10. 1. 1900 [ang. ve Švandově div.]; nesign. [V. Tille]: Pan A. D. …, tamtéž 29. 11. 1914 [recit. večer v Intimním div.]; F. Wollman: Slovinské drama, Bratislava 1925, s. 118–121; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 151; J. Hurt: O A. D., Divadlo 13 (20), 1933/34, č. 5, s. 1n.●; nekrology: m.n. [M. Novotný], Lidové noviny 18. 1. 1934; vr., Právo lidu 18. 1. 1934●; Čtvrtstoletí MD na Král. Vinohradech, 1932, s. 55; R. Deyl: Sláva – tráva, 1938, s. 68–84; A. Mazač: Vývoj Svazu českého herectva, in sb. Český herec, 1940, s. 173n.; Aksenov, Scherl, Vnouček: Kniha o uměleckém přednesu, 1957, s. 62n.; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 221, 240, 242–244; D. Moravec: Meščani v slovenski drami, Ljubljana 1960, s. 296; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 123n., 152, 172, 189; D. Moravec: Vezi med slovensko in češko dramo, Ljubljana 1963, s. 180–187, 238–241; Slyšet se navzájem, ed. V. Justl, 1966, s. 296; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 153–158; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 152–154; R. Novák: Vpliv Čeških umetnikov na gledališče v Sloveniji 1894–1907, in Vidiki slovenske gledališče zgodovine, Ljubljana 2003, s. 99–111; E. Ješutova a kol.: Od mikrofonu k posluchačům: z osmi desetiletí českého rozhlasu, 2003, s. 26–28, 50–51, 74; M. Pokorný: Báječní muži s mikrofonem, 2008; R. Kautský: Lidové divadlo Deklarace na Žižkově 1910–1919, rkp., b. d., KČD, s. 78; M. Szabo: Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III, 2011, s. 184n., obr. 176. ■ ODS, Otto, Otto-dod; PBJ; Buchner, Brno, Plzeň, Lublaň, MDP 50
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 137–143
