Psal se i Dlabacž, Dlabáč, Gotfrýd Jan D. – Pocházel z rodiny řezníka, která se 1760 přestěhovala do Českého Brodu. Na tamní škole a posléze v Dobřichově získal základní vzdělání. 1771 se stal vokalistou v břevnovském klášteře, 1773 ve Strahovském klášteře. V Praze studoval na malostranském a později na staroměstském gymnáziu; v té době byl krátce členem dominikánského řádu. Ještě před dokončením následných studií filozofie vstoupil do řádu premonstrátů (1778), složil řeholní sliby (1782) a začal studovat teologii, 1785 byl vysvěcen na kněze. Od 1786 pracoval v knihovně Strahovského kláštera, 1801 se stal jejím vedoucím. Zastával řadu dalších funkcí: byl ředitelem Strahovského kůru (1788–1807), klášterním archivářem a kronikářem (1805–10), 1807 byl jmenován arcibiskupským notářem a 1809 dočasným cenzorem. Od 1796 byl členem KČSN, 1813–18 stál v jejím čele. K jeho přátelům patřila řada významných osobností (J. Dobrovský, M. V. Kramerius, F. M. Pelcl, J. P. Cerroni, I. Cornova aj.).
Počátky D. literární činnosti spadají do doby těsně po jeho vstupu do premonstrátského řádu. Věnoval se nejprve poezii, byl např. jedním z přispěvatelů do Thámova almanachu Básně v řeči vázané. Svou básnickou tvorbu, kterou tvoří především příležitostné a oslavné básně (mj. na bratry Thámy: Ke cti svých přátel milých Karla Hynka Tháma a Václava Tháma, 1784), epigramy a anakreontská poezie, shrnul v rukopisné sbírce Zpěvy a písně. Složil několik textů církevních písní, ojediněle psal latinské příležitostné básně a pokusil se i o velký duchovní epos. Překládal rakouskou a německou poezii (M. Denis, Ch. F. Gellert, E. Ch. Kleist) a z latiny přeložil utopický spis F. Bacona Nová Atlantis (pod tit. Vypsání nového světa).
D. je znám zejména jako autor historických prací. Zajímal se především o dějiny premonstrátů a Strahovského kláštera, o českou kulturní historii a věnoval se do té doby opomíjené tematice, např. ve stati Nachricht von den in böhmischer Sprache verfaßten und herausgebenen Zeitungen (Zpráva o novinách psaných a vydaných česky) shrnul dějiny české žurnalistiky od 1515. V knize Krátké vypsání Českého království pro pouze českou školní mládež (1818) přinesl množství informací k době raného obrození (např. o národnostním složení českých měst, o počtu obyvatel apod.). Nejvýznamnějším dílem je Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum theil auch für Mähren und Schlesien (Všeobecný historický slovník umělců pro Čechy a z části i pro Moravu a Slezsko, 1815), obsahující životopisy a soupisy tvorby českých a moravských umělců (hudebníků, výtvarníků, stavitelů i uměleckých řemeslníků). Slovník představuje vyvrcholení obrozenské encyklopedické tendence v českých zemích a dodnes slouží jako pramen informací i pro oblast hudebního divadla.
D. se zajímal také o divadlo, pravděpodobně přispíval jako divadelní referent do novin Pragerblättchen. Přeložil několik her z němčiny. Dvě uvedlo Vlastenské divadlo: Schrämblova Edvina a Emmu a Pelzelovu jednoaktovou truchlohru Inkle a Jariko o anglickém kupci, který v nouzi prodá svou ženu do otroctví. V pozůstalosti se nalézají rukopisné překlady dramatických textů, které patrně nebyly jevištně provozovány: truchlohra S. Gessnera Evander a Alcymna, melodram J. A. Bendy a F. W. Gottera Medea (ve Vlastenském divadle hráno v překladu K. H. Tháma) a dvě jednoaktové didaktické hry Ch. F. Weißeho určené dětem (Vánoční dar, Bratrská láska).
Pseudonymy
Philolog, Phýlobog, Phylobogus.
Překlady
F. A. Schrämbl: Edvin a Emma, Vlast. div.-Bouda 1786/87; J. B. Pelzel: Inkle a Jariko, tamtéž 1786/ /87, Vlast. div.-U Hybernů 1795; [Ch. F. Weiße]: Vánoční dar, t. in Věrný raditel rodičů, dítek, pěstounů a učitelů II, Hradec Králové 1824.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář→ P. Křivský, 1971; Strah. knihovna: sign. DH V 60/1 rkp. D. překla dů. ■ dl: B. D. (Literární zpomínka), Lumír 1, 1865, s. 412n.; J. Máchal, in sb. Literatura česká devatenáctého století I, 1902, s. 284; Vondráček I; DČD II; V. Brožová: Česká hra ze života dětí v 1. polovině 19. století, in sb. Jeden jazyk naše heslo buď III, eds. J. Vyčichlo, V. Viktora, Radnice–Plzeň 2005, s. 217 [Vánoční dar]. ■ Gräffer–Czikann, LČL, ODS, Otto, Wurzbach [† 6. 2. 1820]; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 136–137