Narodila se v rodině pražského zlatníka Jana Jiřího Č. jako druhá z pěti dcer; měla ještě dva bratry. Literatura ji někdy ztotožňuje s herečkou téhož příjmení a neznámého křest. jména, která účinkovala 1861–62 v českých představeních StD. Herecky se školila u E. Peškové, později u O. Sklenářové-Malé a J. Šamberkové. Hře na klavír ji vyučoval mladý A. Dvořák (láska k Č. inspirovala jeho cyklus milostných písní Cypřiše, 1865), který se stal posléze jejím švagrem (1873 se oženil s mladší sestrou Annou Františkou Č. /1854–1931/, nadějnou zpěvačkou). 1864 debutovala patnáctiletá Č. v PD (Komorná, Shakespeare: Macbeth), od dubna byla angažována. Pro neshody s ředitelstvím, které přistupovalo liknavě k prodloužení její smlouvy, PD 1873 opustila. Zdokonalovala se v herectví u A. Versing-Hauptmannové a v září 1873 nastoupila ke Dvornímu divadlu ve Výmaru, kde působila do konce června 1874. Při jediném pohostinském vystoupení v PD v listopadu 1874 (Kamila, Sardou: Bodří venkované) byla ohlašována jako členka výmarského divadla, jíž tehdy už nebyla. Německý Theater-Kalender zaznamenává „Frl. Czermak“ 1874 v souboru Thalia Theater v Dortmundu, není však jasné, zda to byla Č., nebo herečka stejného příjmení a oboru, působící v předchozích letech u německých společností v českých zemích. Po návratu do vlasti Č. žádné angažmá nepřijala a na scéně se objevovala jen sporadicky. Hostovala v PD (1874 a 1875), u společnosti P. Švandy st. (Plzeň, leden–únor 1875), J. E. Kramuela (Plzeň, únor 1876) a E. Zöllnerové (Chrudim, leden 1877). V listopadu 1877 se po delší známosti provdala za hraběte JUDr. Václava Kounice (1848–1913), demokratického politika a proslulého mecenáše umění. Po sňatku pobývala většinou na zámku Vysoká u Příbrami, který dal Kounic krátce předtím vybudovat. Trpěla degenerativním kloubním onemocněním a vleklou srdeční chorobou, které v šestačtyřiceti letech podlehla. Pohřbena je spolu s chotěm na hřbitově v Praze na Malvazinkách.
Divadelní provoz PD od prvních týdnů angažmá Č., nejmladší členku souboru, plně absorboval. Zastávala role naivních a sentimentálních dívek, jež přebírala po E. Peškové. Hned v prvním roce, od května do prosince 1864, nastudovala třiadvacet rolí a stala se jednou z nejobsazovanějších hereček. Během deseti let na české zemské scéně vytvořila více než dvě stě šedesát rolí. PD budující si návštěvnickou obec vycházelo vstříc poptávce po atraktivních a veseloherních titulech a Č. zastávající obor naivky nacházela v tomto repertoáru vrchovaté uplatnění. Publikum si získala půvabným a svěžím zjevem i jiskřivým temperamentem, divadelní referenti rozpoznali její nevšední talent a cenili přesvědčivý a pravdivý výraz bez jakýchkoli afektů, prostotu a přirozenost tónu i nelíčenou noblesu v rolích salonních konverzačních her. Doménou Č. byl veseloherní repertoár světový i český (Lucinda, Molière: Ze ševce doktor [Lékařem proti své vůli], Kateřina, týž: Směšné fifleny; Marie, Shakespeare: Večer tříkrálový, Šotek, týž: Sen noci svatojanské; Marie Antonovna, Gogol: Revizor; Bětuška, Klicpera: Divotvorný klobouk). Zdařilou kreací Angeliky (Sardou: Nepožádáš manželky bližního svého!) přispěla k rozhodnému úspěchu hry. Excelovala v historických hrách J. K. Tyla (Lupáč v Janu Husovi) a V. Hálka (Eufrosina v Careviči Alexejovi). Z původního českého repertoáru ji bylo možno vidět ve hrách J. J. Kolára Tři faraoni a Mravenci (v roli Veroniky, která byla jednou z jejích nejúspěšnějších, vystoupila 22×), J. Štolby (Krejčí a švec), K. Sabiny (Inserát), G. Pflegra Moravského (Telegram), F. F. Šamberka (Blázinec v prvním poschodí, Sedmašedesátníci) a v řadě dalších. Počátkem sedmdesátých let usilovala o přechod k subretnímu oboru a první pokus byl velice zdařilý (Regina, Offenbach: Princezna trebizondská). Častěji vystupovala v operetách (Offenbach: Bandité, Sněhulák; Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, Ostří hoši; Zajc: Hadačka z Boissy), kde svým hereckým uměním vynikala nad ostatními zpěvačkami, avšak pěvecky se jim nevyrovnala. Jako subreta se neprosadila, nadále zůstávala ceněnou herečkou činoherní. Traduje se, že ve Výmaru byly rozpoznány její vlohy k tragickým postavám; z tamního působení je dosud známa pouze jediná role (Elfride, Benedix: Aschenbrödel), jež spadá do jejího původního oboru. Při posledním pražském hostování v létě 1875 zaujala Antoinettou (Sardou: Staří mládenci), a především Pavlínou (Ostrovskij: Výnosné místo), k nimž přidala jedinou novou roli, tit. postavu Lecocqovy operety Angot. Všechna její pohostinská vystoupení se stala pražskou událostí a přinesla divadlu kasovní úspěch.
Role
PD
Komorná lady Macbethové (W. Shakespeare: Macbeth) j. h., Hynek (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec) j. h., Julie (J.-F.-A. Bayard, G. Lemoine: Husička z Podháje), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor), Bětuška (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Guzman (bratři Cogniardové, H. Crémieux, h. A. Artus, S. Mangeant: Kouzelná nožka), Betinka (D. Kalisch: Doktor Žvanil aneb Malé panstvo), Hana (A. Berla: Na mizině aneb Vezdejší chléb dejž nám Pane!), Marie (F. V. Jeřábek: Veselohra), Klotilda (E. Labiche, E. Martin: Prach do očí), Lucinda (Molière: Ze ševce doktor), Marie (K. A. Görner: Jen mimochodem!) – 1864; Angelika (V. Sardou: Nepožádáš manželky bližního svého! aneb Paragrafy na střeše), Stanislav (J. Nestroy: Rozpustilí kluci ve škole), Kačenka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Hermance (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny aneb Babička a vnučka), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Antoinetta (V. Sardou: Staří mládenci), Cilka (G. v. Moser: Hříšná láska), Marie Antonovna (N. V. Gogol: Revisor), Bianca (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Abigail (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny), Milina (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Edward kralevic Waleský (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Eva (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti aneb Obležení Stralsundu), Marie (R. Benedix: Dalibor Čermák), Márynka (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Kačenka (týž: Rozervanec aneb Za živa mrtvý), Eufrosina (V. Hálek: Carevič Alexej), Leonie z Villegontierů (E. Scribe, E. Legouvé: Ženský boj), Emma (G. Pfleger Moravský: Telegram), Julie (T. Barrière, J. Lorin: U klavíru), Prokop (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Delfina (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Dorina (Molière: Tartuffe), Celie (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj) – 1865; Naninka (K. Juin, L. Flerx: Ďáblův cop aneb Merenda v Stromovce), Šotek (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Paní Kluková (L. Angely: Řemeslnická merenda), Selma (J. Offenbach: Krásné Gruzinky), Jutta (V. Hálek: Amnon a Tamar), Ludmila (F. F. Šamberk: Boucharon), Aurelie (E.-L.-A. Brisebarre, M. Michel: Bengálský tygr), Luciana (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Benjamina (V. Sardou: Mnoho přátel, naše škoda), Princezna Lilie (Clairville, E. Vanderburch, P. Laurencin: Oslí kůže), Marie (K. Sabina: Inserát), Vikomt z Letoriérů (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriérů), Nanny (A. Fredro: Dámy a husaři), Lupáč (J. K. Tyl: Jan Hus), Kateřina (Molière: Směšné fifleny) – 1866; Karolina (E. Stirling: Učedlník nad mistra), Anežka (E. Scribe: Výtečníci aneb Naši vyhráli), Emilie (A. Bäuerle: Paleček na cestách), Nerissa (W. Shakespeare: Kupec benátský), Kamila (V. Sardou: Bodří venkované), Pepička (J. Nestroy: Osudná masopustní noc), Perdita (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Kristina (E. Scribe: Daleko široko rozvětvené spiknutí), Žofie (T. E. Wilks: Nápady), Blažena (J. Wenzig: Snídání a obědvání), Lydinka (A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského), Libuše (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Flora (A. Fredro: Chce být aristokratem), Oldřiška (K. Töpfer: Pěnkava a Čížek), Therese (Mélesville, Ch. Duveyrier: Tajné spiknutí za časů republiky), Zuzanka (J. J. Kolár: Tři faraonové), Pavel z Fučíkova (A. v. Kotzebue: Panoš šibal aneb Staří kobylkáři na námluvách), Karolina (W. Floto: Opička z besedy), Katynka (F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí), Miss Estera Sackville (H. Laube: Náměstek bengálský) – 1867; Rosina (N. Fournier, H.-H. Meyer: Při piketu), Evička (J. v. Plötz: Zaklený princ), Marguerita (E. Scribe: Salický zákon), Žofie (L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně), Běta (F. X. Told, ú. J. K. Tyl: České amazonky), Chispa (P. Calderón: Sudí zalamejský), Floretka (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana) – 1868; Filipina (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Pavlína (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Faninka (J. Štolba: Krejčí a švec), Ursula (Varin, L. Boyer: Kabát, vesta i kalhoty), Pepička (V. Vlček: Rebelie v Kocourkově), Sabinka Hranatá (J. J. Kolár: Dejte mi čamaru), Georgetta (E. Grangé, V. Bernard: Milostpaní šla spat), Klára (A. Fredro: Panenské sliby aneb Magnetismus srdce), Isidora (G. Raeder: Lišák a Smola čili Veselí tuláci), Hermina (A. Dumas ml.: Levoboček), Celesta (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.) – 1869; Barbora (A. N. Ostrovskij: Bouře), Alžběta (F. F. Šamberk: Sedmašedesátníci), Terinka (J. Štolba: Spiknutí v Podmazově), Arabella (T. Barrière, E. Capendu: Nepraví poctivci), Georgetta de Pomerol (V. Sardou: Fernanda) – 1870; Anna (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), Lollotta (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Růžoví ďáblové), Jasana + Cikánka + Mařenka (J. J. Stankovský: Krakonoš), Anežka Světlá (E. Pohl, H. Wilken: Vlastní silou aneb 333.333 zlatých 33 1/3 krejcarů), Milec (I. Zajc: Hadačka z Boissy), Regina (J. Offenbach: Princezna trebizondská), Madlenka (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Veronika (J. J. Kolár: Mravenci) – 1871; Princ Rafael (J. Offenbach: Princezna trebizondská), Fiorella (týž: Bandité), Kupido (G. Raeder: Flok a Cvok), Morilla (J. Hopp: Čarovný prsten), Olga (J. Offenbach: Sněhulák), Mařenka (K. A. Görlitz, ú. J. Štolba: Tři páry střevíců čili Každý má své), Erota (J. Rákosi: Aesop) – 1872; Gaston (J. Brandl: Probuzený lev) – 1873.
Hoftheater Weimar
Elfride (R. Benedix: Aschenbrödel) j. h. – 1873.
PD
Clairette Angot (Ch. Lecocq: Angot, dítě pařížské tržnice) j. h. – 1875.
Švandova spol. Plzeň
Gilberta (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou) j. h., Klára Velmanova (R. Kneisel: Ďáblova dcera) j. h. – 1875.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Třebsko 17, matrika oddaných 1853–1891, s. 80, obr. 84. AMP: Sbírka matrik, SM Z116, matrika zemřelých fary u sv. Václava na Smíchově 1892–1899, s. 128. ■ J. N. [Neruda], Hlas 30. 6. 1864 → České divadlo II, 1951 [Julie, Husička z Podháje], Národní listy 30. 10. 1865 → České divadlo III, 1954 [Leonie, Ženský boj; Antoinetta, Staří mládenci]; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1874, s. 311; 1875, s. 348 [Weimar]; X.: Aréna na hradbách, Dalibor 2, 1874, s 245n.; [J. Neruda], Národní listy 29. 7. 1874 → České divadlo IV, 1958 [Verunka, Diblík], 11. 11. 1874 → České divadlo IV, 1958 [Kamila, Bodří venkované]; Theater-Kalender für das Jahr 1875, Berlin [1875], s. 146 [Thalia Theater Dortmund]; nesign. [J. Neruda]: Pohostinské hry J. Č., Národní listy 19. 6. 1875 → České divadlo V, 1966; G. E. [Eim], Národní listy 28. 7. 1875 [Pavlína, Výnosné místo]; tamtéž 27. 11. 1877 [sňatek]; Δ [J. Neruda]: Slečna J. Č. (pí. hraběnka z Kouniců) vypravuje, tamtéž 1. 12. 1880 → České divadlo VI, 1973 + nesign.: J. Č., Humoristické listy 25, 1883, s. 401n. → Podobizny II, 1952●; nekrology a pohřeb: Národní listy 28. 5. 1895; Národní politika 30. 5. 1895, ráno; T. [J. L. Turnovský], Zábavné listy 17, 1895, s. 422n●; Sirius: Pohaslé hvězdy..., Divadlo 3, 1904/05, s. 210n.; A. Bartels: Chronik des Weimarischen Hoftheaters 1817–1907, Weimar 1908, s. 177; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 233n.; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 95; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 120; JUDr. Václav Kounic a jeho doba, eds. J. Malíř, M. Rája, Brno 2009, s. 19n., 119–123. ■ NDp, ODS, Otto; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 121–124
