Narodil se jako nemanželské dítě řezníka a dcery chalupníka, 1870 byl legitimován jejich sňatkem. Studoval učitelský ústav v Hradci Králové (1883–88), těsně před absolutoriem se definitivně rozhodl pro divadlo a ze studií zběhl. Začínal u J. Štandery na Moravě, prošel společnostmi V. K. Jelínka a E. Zöllnerové, 1893 se vrátil k Jelínkovi, s jehož dcerou Terezií (1875–1966) se 14. 11. 1893 v Milevsku oženil. V manželství se narodily dvě dcery, starší Otýlie se stala herečkou. 1895–98 byl s manželkou u K. Kaňkovského, krátce u A. Dobrovolného (1898), znovu u Zöllnerové (1899–1906), mezitím i u J. Drobného. Jeden rok strávil v Divadle sdružených měst východočeských (1906/07), řízených tehdy F. Lacinou. V červnu 1907 hostoval i s chotí v MD v Plzni a ředitel V. Budil oba angažoval. Soubor opustili po sedmi letech za hospodářské krize 1914, kdy byly členstvu pozastaveny a pak sníženy gáže. Na rozdíl od manželky přijaté do ND se v Praze uchytil jen na předměstských scénách. Působil nejprve v Lidovém (Pištěkově) divadle na Král. Vinohradech (1914–15) a poté v Uranii, kde hrál takřka až do smrti. Angažmá v divadélku Rokoko oznámené 1916 v tisku se zřejmě neuskutečnilo. Podlehl rakovině, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
B. byl obdařen štíhlou postavou, krásným hlasem a vládl výraznou mluvou. Pro jeviště tak měl příznivé fyzické předpoklady, které dokázal dobře uplatnit a pro něž byl využíván nejen v činohře, ale i v operetě. Díky zvučnému barytonu se již v mládí dostával k rolím zralých mužů; záhy na počátku divadelní dráhy hrál Karla IV. v Noci na Karlštejně. Za pobytu u společnosti E. Zöllnerové, která zpěvohru hojně pěstovala, byl zahlcen množstvím menších či pěvecky nepříliš náročných úkolů v operetách. Ve zpěvoherně orientovaném ansámblu celkem snadno zaujal pozici čelného činoherce, schopného zvládnout široké spektrum rolí. Ztělesnil tu téměř všechny stěžejní úlohy lyrických milovníků (Radúz, Romeo) a hrdinů (Hamlet, Karel ze Schillerových Loupežníků, Tylův Jan Hus, Zorrillův Don Juan Tenorio), vedle nichž hrál současníky z novější dramatiky (Werle v Ibsenově Divoké kachně, Králenec v Šubertově Dramatu čtyř chudých stěn) a nevyhnuly se mu ani komické úlohy z nejrůznějších typů frašek a veseloher (Soběbor, Klicpera: Hadrián z Římsů; Huboslav, Karlweis: Jeremiáš Machulka). Na plzeňské scéně se jen výjimečně setkával s velkými rolemi (jednou z nich byl Tylův dudák Švanda), ale pod přísným vedením Budilovým se vypracoval v dobrého herce středních a malých rolí, který dokázal upoutat znamenitými epizodami (např. Maître Jérôme, Michaëlis: Revoluční svatba). Nebyl patrně nadán hlubší hereckou inteligencí umožňující bezpečně pronikat k podstatě postav; kritika občas konstatovala, že se s jejich charakterem míjí. Početnou skupinu mezi jeho rolemi tvořili vážní a důstojní mužové úctyhodných či obávaných profesí (univerzitní profesoři, lékaři, právní zástupci, soudci, pastorové, vysocí úředníci, policejní komisaři a prezidenti). Dařily se mu postavy obzírající svět s moudrostí či s hořkou skepsí (Šasek v Learovi, První herec v Hamletovi, vodník Michal v Lucerně) a měl cit pro zobrazení slabosti a směšnosti obyčejných lidiček (Kapička, Štolba: Na letním bytě). Začátkem desátých let se začal přehrávat do rolí starců; v Paličově dceři postoupil od mladého řezníka Martina Toužimského (1909) ke starému hrobníku Melicharovi (1914), v Divoké kachně vyměnil Hjalmara Ekdala (1904) za starého Ekdala (1914). Galerii lidových figur završil v Plzni rolí umývače oken Hanziho Čtyročky z frašky Chudá holka. K epilogu herecké dráhy na pražských předměstských scénách jsou jen strohé údaje o rolích.
Role
Spol. V. K. Jelínka
Jaromír Vladyka (R. Kneisel: Desdemonin šáteček) – 1894; Rafael de Petrucci (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Jan Světlý (G. v. Moser: Svůdná Amazonka), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna aneb Manžel pejsek – manželka kočička) – b. d.
Spol. K. Kaňkovského
Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1895; Profesor Slavík (J. Rosen: Malí velikáni) – 1896.
Spol. E. Zöllnerové
Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský) – 1899; Lionet z Bondoudor [Ředitel] (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Radúz (J. Zeyer: Radúz a Ma hulena) – 1900; Hektor Mouzon (E. Brieux: Červený talár), Harlekýn (R. Lothar: Král Harlekýn) – 1901; Baron Richard Völkerlingk (H. Sudermann: Ať žije život!), Jiří Svoboda (týž: Svatojanské ohně), Richard Mayrek (G. Davis: Katakomby), Valdemar (H. Drachmann: Byl jednou jeden král), Antonín Relski (J. A. Kisielewski: Karikatury), Slavík (C. M. v. Weber: Čarostřelec), Huboslav (K. Karlweis: Jeremiáš Machulka, vyrabitel obuvi v malém), Kryštof Hrubý (K. Kovařovic: Psohlavci) – 1902; Florian Bezinka (K. M. Ziehrer: Tuláci), Don Juan (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio), Kryštof Hrubý (K. Kovařovic: Psohlavci), Lancelot (E. Audran: Loutka), Štěpán Chanovský (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Antonín Veverka (J. Neruda: Prodaná láska), Antonín (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Hostinec U bílého koníčka), Matouš (B. Smetana: Hubička), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Břeněk Doubrava (C. M. v. Weber: Čarostřelec), Vojtěch Králenec (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus), Anatol Barisart (M. Hennequin, G. Duval: Past na ženy), Vicomt de Navailles (Ch. Lecocq: Malý vévoda), Adolf Dubois (A. Capus: Manželové paní Leontiny) – 1903; Jiřík (E. Audran: Šotek), Hjalmar Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Chlestakov (N. V. Gogol: Revisor), Anatol z Hufnáglů (K. Zeller: Ptáčník) – 1904; Kurt Jindřich z Lauffenu (F. A. Beyerlein: Čepobití aneb Z malé garnisony), Véna Pružina (K. Fořt, Č. Hráška: Na pomoc Rusům) – 1905; Martin Krušina (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Vendelín Straubinger (E. Eysler: Vandrák aneb Světem letem), Soběbor (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Wun-Hsi (S. Jones: Gejša aneb Osudy žaponské čajovny), Kalchas (J. Offenbach: Krásná Helena), Snek (K. Zeller: Ptáčník) – 1906; Beneš z Veitmile (B. Smetana: Dalibor), Frequet (R. Planquette: Zvonky cornevillské), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Ajax I. (J. Offenbach: Krásná Helena), Polti (J. Strauss: Cikánský baron), Napoleon I. (E. Bozděch: Světa pán v županu), František (B. Dovsky, K. Muth: Pražané v Pekinu) – b. d.
Div. sdružených měst východočeských – F. Lacina
Jiřík (E. Audran: Pasačka), Princ Pietro (F. v. Suppé: Boccaccio), Vojta (J. Kvapil: Sirotek), Barend (H. Heijermans: Naděje) – 1906; Princ Henry Edvard (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová) – 1907.
MD Plzeň
Amadeus Lebourg (H. Bernstein: Ve víru) j. h., Wulfhari (A. Jirásek: Gero), Manelich (A. Guimerà: V nížině), Michal (A. Jirásek: Lucerna), Vévoda Štěpán (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Persistrates (týž: Pomsta Catullova), Mnich František (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Mongrébin (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Miquetta a její máti), Štěpán Oblonský (L. N. Tolstoj, dram. E. Giraud: Anna Karenina), Algy Moncrief (O. Wilde: Na čem záleží), Aron (K. Mašek: Betlém), Vendelín (O. Straus: Kouzlo valčíku), Peeping Tom (J. Vrchlický: Godiva) – 1907; Skapino (R. Lothar: Král Harlekýn), Praed (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Rybář Sykoš (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Václav (A. G. Horáková: Páni), Němeček (V. Štech: Deskový statek), Skřet (G. Hauptmann: Potopený zvon), Kyral (F. A. Šubert: Jan Výrava), Krunoslav (J. Zeyer: Pod jabloní), Pěnkava (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Javorník (J. Pulda: Hloupý Honza na jubilejní výstavě), Aladin (F. Raimund: Diamant krále duchů), Lodovico (W. Shakespeare: Othello), Luigi Palmieri (R. Bracco: Masky), Jörgen Tesman (H. Ibsen: Hedda Gablerová), MUDr. Jindřich Tichý (W. Walters: Veselý vdovec), Uhlíř (J. Hilbert: Vina), Matěj Šumbal (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1908; Šašek (W. Shakespeare: Král Lear), Le Bret (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Obroční Hřídelíček (F. X. Svoboda: Čekanky), Vomacu (J. Zeyer: Lásky div), PhDr. Karel Pošepný (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Procházka z Treuenfelsů (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Konrad Baumgarten (F. Schiller: Vilém Tell), Josef Vlasák (B. Viková-Kunětická: Dospělé děti), Martin Toužimský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Krajánek (A. Jirásek: Pan Johanes) – 1909; Ananij Jakovlev (A. F. Pisemskij: Hořký osud), Maître Jérôme (S. Michaëlis: Revoluční svatba), Muck, komik (G. Kerker: Kráska z New Yorku), Pěvec (J. Vrchlický: Smrt Hippodamie), Beránek (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Pavel Werner (G. E. Lessing: Mína z Barnhelmu), Dion (W. Shakespeare: Zimní pohádka) – 1910; Reverend Lewis Abbot (W. S. Maugham: Královská Výsost), Důchodní (B. Viková-Kunětická: Representantka domu), Strachota (S. K. Macháček: Zkouška statečnosti), Pantalone (R. Lothar: Král Harlekýn), Cléante (Molière: Tartuffe), Václav Alexy (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), První herec (W. Shakespeare: Hamlet), Hynek Berka z Dubé (A. Dvořák: Král Václav IV.), Antonio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový neb Cokoli chcete), Macoun (V. Štech: Habada a Jordán), Mark Embury (M. L. Ryleyová: Schovanka) – 1912; Antonio Sopranelli, primo tenore (G. Berr, M. Guillemaud: Milion), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Ješek z Wartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Ferapont (A. P. Čechov: Tři sestry), Otec Pierotčin (E. v. Dohnányi: Závoj Pierotčin), Le Beau (W. Shakespeare: Jak se vám líbí) – 1912; Doktor Herdal (H. Ibsen: Stavitel Solness), Ugrin (E. Hardt: Blázen Tantris), Apollon (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Pán z Hloupětína (Molière: George Dandin aneb Uštvaný manžel), Styblík (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), De Breteuil (V. Dyk: Ranní ropucha), Isidor Kapička (J. Štolba: Na letním bytě), Švihlík (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Jiří Voborský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Plukovník Wrangel (F. Schiller: Valdštejn), Šlechtic Wolenski (O. Nedbal: Polská krev) – 1913; Pan z Kalbů (F. Schiller: Úklady a láska), Brožek (A. Jirásek: Vojnarka), Bartimej (Konstantin Konstantinovič: Král židovský), Starý Melichar (J. K. Tyl: Paličova dcera), Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Otec Brigorre (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Papa), Uhorčík (J. Mahen: Janošík), Hanzi Čtyročko (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka, i Pištěkovo div. 1914) – 1914.
Pištěkovo div.
Pan Náci (L. Krenn, K. Lindau: Pan Náci) – 1914.
Uranie
Jaroslav Blažek (B. Buchbinder: Vydlužená rodina), Bobinard (A. Bisson: Její zlatoušek), Saint Assises (P. Gavault: Slečna Josefinka, moje žínka), Mr. Paradine-Fouldes (W. S. Maugham: Lady Frederic), Heronin (F. a S. Geyerové: Rozkošný chlapík), Bastien (V. Sardou: Cyprienna), Pan Velenský z Velenic (J. v. Plötz: Zakletý princ), Laverdet (H. Keroul, A. Barré: Svatební noc) – 1915; Pan z Kellerů (H. Sudermann: Domov), Pontaillard (L. Gandillot: Podprefekt), Baron Ducreur (V. Sardou: Andrea), Brok (H. Sudermann: Svatojanské ohně), Kantor (G. Hauptmann: Potopený zvon), Brigard (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Delobelle (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Dr. Růžička (V. Štech: Zlatý déšť) – 1916; Svoboda (A. Engel, J. Horst: Svět bez mužů), Krakeš (V. Štech: David a Goliáš), Něme ček (V. Štech: Deskový statek) – 1917; Horáček (A. Šíma: Červená Karkulka), Baron d’Ermelines (A. Dumas ml.: Cizinka), Pan Davison (J. K. Tyl: Lesní panna), Chmara (J. Słowacki: Mazepa), Ždímal (F. F. Šamberk: Podskalák) – b. d.
Režie
Spol. E. Zöllnerové
H. Sudermann: Ať žije život! – 1902; A. Stanovský: Kouzlo domoviny, M. Hennequin, G. Duval: Past na ženy, G. Sylvaine: Krásná Cleo – 1903; H. Reinhardt: Sladké dítě, O. E. Hartleben: Budíček – 1904; W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský – 1905; J. Offenbach: Krásná Helena, K. Zeller: Ptáčník, K. Kraatz: Automobilista aneb Paragraf 360 – 1906.
Pištěkovo div.
L. Krenn, K. Lindau: Pan Náci, P. A. Wolff: Preciosa, A. N. Ostrovskij: Neznámý aneb Vinný bez viny, F. Herczeg: Promluvte s mamá, F. Ruth: Písmákova dcera – 1914; E. Starý, K. Fořt: Z českých mlýnů, V. Sardou, ú. J. J. Stankovský: Tři příběhy z románu baronky vyzvědačky, G. Davis: Katakomby – 1915.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 84-4552, matrika narozených Lanžov 1837–1889, fol. 194. SOA Třeboň: Sbírka matrik, 25 Milevsko, matrika oddaných 1886–1905, s. 115, obr. 119. Archiv města Plzně: cedule MD 1907–1914. ■ Divadelní referáty a anonce, in Národní listy 1915–1916, Národní politika 1914–1915, Nová doba 1908, Ohlas od Nežárky 1895, 1898, 1907, Obnova 1901, 1906, Plzeňské listy 1907–1913; nesign., Plzeňské listy 24. 9. 1907 [Manelich, V nížině], 20. 9. 1909 [Vlasák, Dospělé děti]; ský: Městské divadlo v Plzni, Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 135; -v-: Manželé Brzkovi, Divadlo 8, 1909/10, s. 390–392, 389 obr.; Divadélko Rokoko, Národní listy 24. 8. 1916, več.●; úmrtí a nekrology: Nová doba 3. 4. 1917; Český denník 4. 4. 1917; Národní politika 4. 4. 1917●; F. Bohuslav: Divadelní radosti i starosti, 1925, s. 31, 56; F. Kříž: Divadlo města Plzně, 1927, s. 46,50, 201; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 70; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 61–63; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 149, 157, 164n., 171, 225 + Umělcové na pouti, 1961, s. 198n. + Čtyři herečky, 1967, s. 55–58. ■ ODS; Buchner, Plzeň, Uranie
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 96–99
