Syn hostinského. Divadelní pouť začal u venkovských divadelních společností nejpozději 1887/88. Tehdy je zaznamenán u společnosti J. Muška, 1890 hrál u F. Pokorného, 1891–92 opět u J. Muška, s družinou L. Chmelenského se účastnil zájezdu do Dalmácie (1894). 1897 nastoupil ke společnosti ředitele A. J. Frýdy, u níž začínal v divadle U Deutschů v Libni. 1905 s ní přibyl do ND v Brně, kde zastával i funkci pokladníka. Výhrady brněnské kritiky k jeho hereckým výkonům možná uspíšily B. rozhodnutí založit vlastní společnost. 1908 obdržel koncesi a sestavil soubor, pro nějž získal několik kolegů od Frýdovy společnosti (K. Jičínského, V. a T. Javůrkovy, M. Štursovou, později manžele J. a A. Burdovy). Od 1911 byl ženat s herečkou Marií Štursovou. 1915 získal koncesi i pro Moravu. Po vleklých finančních obtížích, s nimiž zápolil už za 1. světové války a z nichž nevybředl ani v letech popřevratových, společnost 1921 rozpustil. Zemřel náhle, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Hereckou dráhu začínal rolemi milovníků a mladých hrdinů (např. Antonín, Svoboda: Směry života; student Jan, Halbe: Mládí). Ředitel Frýda využíval herecky nevyhraněného B. pro typově i rozsahem odlišné role; vedle velkých úloh (např. Petrarca ve Vrchlického Soudu lásky) mu přiděloval figurky (Brtnický ve Stroupežnického Paní mincmistrové) i vyslovené epizody (Římský voják ve Wildeově Salome). O B. herectví mnoho nevíme, soudy o něm se různí (podle V. Vydry byl velmi dobrým hercem, podle brněnské kritiky postrádal předpoklady pro milovnické role, jeho výkony byly málo životné a bez temperamentu, neměl ani dobrý mluvní projev). Ke svému herectví byl zřejmě dosti kritický, neboť na rozdíl od většiny ředitelů se ve vlastní společnosti herecky nikterak neprosazoval a vystupoval jen výjimečně (např. v oblíbené roli J. K. Tyla ve stejnojmenné Šamberkově hře).
Mnohem lépe si vedl jako ředitel. Byl zdatným organizátorem a manažerem, měl potřebný kapitál i náročné umělecké záměry, schopnost rozpoznat herecký talent i velký smysl pro vnější reprezentaci. Vybudoval a udržoval kvalitní soubor (A. Rýdl, J. Strouhal, F. Kovářík, B. Lachman, D. Želenský, J. Vošalík, J. Gentter, S. Langer, F. Roland, V. Matys), jehož členům jako jeden z nemnoha ředitelů cestujících společností dokázal zajistit solidní sociální podmínky. V zimních měsících opakovaně obsazoval divadlo v Táboře, po zbytek roku se pohyboval ve středních a východních Čechách a od 1915 zajížděl na Moravu. Bylo mu vlastní vytříbené vystupování a od členů svého souboru vyžadoval společensky korektní chování, dokonalou úpravu zevnějšku a co nejlepší úroveň civilního šatu. Noblesně vyhlížející a kultivovaně vystupující družina budila pozornost i důvěru, jimiž si zajišťovala zájem a přízeň obecenstva. B. budoval repertoár vyváženě, jak s ohledem na konzervativnější vkus maloměstského publika, tak se zřetelem k nové dramatické produkci. Základ tvořila česká činohra druhé poloviny 19. stol. (Hálek, Bozděch, Šubert, Stroupežnický, Vrchlický, Jirásek, Preissová, Mrštíkové) a světová klasika (Shakespeare, Goethe, Schiller, Lope de Vega). Početně byly zastoupeny hry z okruhu realistické a psychologické dramatiky (Sudermann: Domov; Halbe: Mládí; Ibsen: Nora, Stavitel Solness; Hauptmann: Bobří kožich, Potopený zvon; Zapolska: Morálka paní Dulské), nechyběla ani díla symbolistní a expresionistická (Wedekind: Lulu).
B. měl přehled o dění na pražských scénách a o aktuálních vývojových trendech. Vědom si významu režie vybavil hlavního režiséra své společnosti J. Burdu širokými kompetencemi, 1914 pozval J. Bora k nastudování Wedekindovy Lulu v intencích expresionistické režie F. Zavřela. Usiloval o moderní výpravy (oproštěná scéna, náznakové dekorace) a využíval novinky jevištního vybavení (1910 primát v užití kruhového horizontu na venkově). B. vytvořil jednu z nejlepších předválečných cestujících společností, za válečných poměrů se mu však nepodařilo udržet její úroveň.
Role
Muškova spol.
Vilibald (K. Holtei: Eleonora, nevěsta z hrobu), Mikuláš Peldřímovský (J. J. Kolár: Pražský žid), Vilibald (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1891; Antonín (F. X. Svoboda: Směry života) – 1893; Hrabě Mojmír (A. Brázda: Sedm havranů) – 1894.
Chmelenského spol.
Jan Hartvig (M. Halbe: Mládí), Andreas (V. Sardou: Theodora), Prokop (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Doktor Norini (O. Blumenthal: Proces hraběcích dědiců) – 1895; Jiří Sokol (G. v. Moser: Ultimo), Princ Angelo (V. Sardou: Gismonda, vévodkyně athénská), Karel Fořt (J. Kvapil: Bludička) – 1896; Karel (A. v. Kotzebue: Krejčík Divíšek), Henry de Targy (O. Feuillet: Pařížský román), De Nantya (V. Sardou: Staří mládenci), Kapitán Hromobití (T. a H. Cogniardové, T. Fronville, ú. J. J. Kolár: Chňap, Lap, Šnůra), Dr. Jaroslav Lambert (L. Stroupežnický: Rozbitý medailonek), Dr. Alfred Kayser (F. Philippi: Dobrodinci lidstva) – 1897; Hrabě Saša Velecký (L. Chmelenský dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Jaroslav (R. Benedix: Vyloučení studenti), Dr. Pavel Vavřínek (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš), Jikavec (K. Costa: Bratr Martin) – b. d.
Frýdova spol.
Dr. Hudec (V. Štech: Třetí zvonění) – 1900; Simone Doria (J. Vrchlický: Soud lásky), Ondřej Brtnický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1902; Josef Kajetán Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, i B. spol., b. d.), Princ dánský (H. Drachmann: Byl jednou jeden král), Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet), Charley Wykeham (B. Thomas: Charleyova teta), Petr Vocel (H. Wilken, O. Justinus: Milín Bilín), Jaroslav (F. A. Šubert: Velkostatkář), Jindra (G. Hauptmann: Potopený zvon) – ND Brno 1905; Benvolio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), I. římský voják (O. Wilde: Salome), Palarios (V. Sardou: Čarodějka), Hrabě Neipperg (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Zikmund (J. K. Tyl: Jan Hus), Mikuláš z Husi (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Francesco Petrarca (J. Vrchlický: Soud lásky), Pavel Kožený (L. Stroupežnický: Naši furianti), Profesor Dr. Gayer (F. Wittenbauer: Soukromý docent) – ND Brno 1906; Lord Edvard Glenarvan (J. Verne, A. Dennery: Děti kapitána Granta), Hylmar (R. Těs nohlídek: Panenky) – ND Brno 1907; Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – ND Brno 1908.
Blažkova spol.
Prof. Dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel) – b. d.
Prameny a literatura
Kartotéka A. Strachové, KČD [biografická data od M. Blažkové]. SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 85-7802 Lázně Bělohrad, matrika oddaných 1903–1923, fol. 39. ■ Nesign.: Česká opera v Dalmácii, Dalibor 16, 1894, s. 202; -a: Divadlo, Moravská orlice 20. 3. 1906 [Palarios, Čarodějka], 16. 1. 1907; Nová divadelní společnost, Divadlo 7, 1908/09, s. 128; R. Kafka: Pepříčky, 1909, s. 131; nesign.: B. divadelní společnost, Divadlo 8, 1909/10, s. 440; L. Frank: Činoherní družina J. B. v Táboře, tamtéž 10, 1911/12, s. 284; nesign.: Nová divadelní koncese pro Moravu, Národní listy 9. 12. 1915; Národní politika 8. 5. 1929 [úmrtí]; A. Minský: Několik vzpomínek na dobrého ředitele, in sb. Český herec, 1940, s. 146; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 6n., 67; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958, s. 97; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 228; DČD III; F. Kovářík: Kudy všudy za divadlem, 1982, s. 108n.; J. Šmaha: Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1982, s. 229–231; M. Zbavitel: Osm hereckých portrétů, Ostrava 1985, s. 72. ■ EDS [Blažkova spol.], ODS, PBJ II; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 77–79