Roz. Bukvohorská. Jméno často komoleno (Bukohorská, Kutnohorská). – Otec byl revírníkem. Divadelní dráhu nastoupila 1859 u ředitele J. J. Stránského ve Mšeně, který v tu dobu měnil svůj německý podnik na český. Zde poznala svého budoucího manžela Josefa B. (sňatek 1862); již 1861 se jim narodila dcera Zdeňka. Počátkem 1863 jsou manželé doloženi u společnosti V. Prokopové, řízené artistickým správcem F. J. Čížkem. Na podzim 1863 B. př šla k H. Walburgovi, který angažoval české herce pro česko-německou sezonu v Plzni. Po skončení českého provozu v lednu 1864 byla i s manželem angažována do nově ustavené Čížkovy společnosti, u níž působila až do jejího rozpadu 1868. Poté hrála několik let na Moravě, nejprve u V. Svobody, 1870 u A. Štanderové, u krátkodobého manželova podniku (podzim 1870 – březen 1871) a u A. Libické. V létě 1872 přijala nabídku J. Hofa, který sestavoval soubor pro svou novou Arénu na Komotovce (na rozhraní Žižkova a Vinohrad). Po jejím krachu byla členkou společnosti J. E. Kramuela 1872–79, která měla do 1876 stálou letní základnu na Vinohradech (Aréna v Kravíně) a v sez. 1875/76 hrála v plzeňském městském divadle. Po krátkém pobytu u V. Prokopové, jejíž společnost vedl J. Mušek (1879), hrála B. 1880–81 u P. Švandy ze Semčic, 1881 se znovu mihla u V. Prokopové. Od 1881 až do své náhlé smrti 1885 byla členkou společnosti F. Pokorného, s níž absolvovala tři zimní sezony v Plzni. Těžké životní podmínky u cestujících společností a starost o rodinu podlomily její zdraví. Zemřela dříve, než mohla zcela uplatnit své herecké předpoklady a zkušenosti.
B. patřila mezi populární venkovské herečky. Krátkou dobu hrála role mladých naivních dívek. Již u F. J. Čížka zastávala obor první tragédky (např. královna Kunhuta v Hálkově tragédii Záviš z Falkenštejna), i když v různorodém repertoáru hrála podle potřeby také role jiných oborů (např. Vojtěcha v Tylově Paní Marjánce, matce pluku). K jejím úspěšným rolím patřila Lucie ve hře J.-B. Rosiera Víra, naděje a láska a Jelva ze Scribeova melodramatu Jelva, sirotek z Ruska (hraného v úpravě T. Hella), kterou podle kritiky ztvárnila s velkým citem a rozehrála proměny hrdinčina emocionálního rozpoložení. U Kramuelovy společnosti, kde uplatnila svůj temperament např. v úloze čarodějky ve hře F. Viceny Toman a lesní víla, však ztělesňovala již převážně role starších žen a matek. Diváky si získávala zejména prostým a srdečným tónem v Tylových postavách (Šestáková v Paličově dceři, Kordula ve Strakonickém dudákovi).
Role
Stránského spol.
Kmotra Markyta (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Judita (Krieger, ú. J. E. Kramuele: Klam a zkouška lásky), Marketa (F. Prüller: Krásná selka z klášterního dvorce), Baronka ze Syvry (A. Dennery, G. Lemoine: Mateřské požehnání) – 1861.
Čížkova spol.
Antoinetta (V. Sardou: Staří mládenci), Eližběta (V. K. Klicpera: Loupež aneb Jindřich z Dubínova), Kunhuta (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Lucie (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Vojtěch (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, i Svobodova spol. 1868), Jelva (E. Scribe, ú. T. Hell: Jelva, sirotek z Ruska), Baronka z Lípova (J. J. Řezníček: Syn chudého otce) – 1865; Dolores (F. v. Suppé: Donna Juanita), Jenerálová z Mansfeldů (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn) – b. d.
Svobodova spol.
Katuška (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Marie (F. Kaiser: Bratr honák), Cecilie (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i spol. A. Štanderové 1870), Eleonora (K. E. Chojecki: Vláda a láska), Signora Frascati (K. A. Görner: Mladí starci, staří hoši), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Dobruška (J. N. Štěpánek: Vyhnání Korytanů z Čech), Marie (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Monika (J. J. Kolár: Monika), Kraska (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Delfina (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Jitka (J. N. Štěpánek: Břetislav, český Achilles), Kněžna z Friedlandu (F. Schiller: Valdštýnova smrt) – 1868; Blažena (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat) – 1870.
Spol. A. Štanderové
Ančička (J. N. Štěpánek: Čech a Němec) – 1870.
Kramuelova spol.
Baruše (F. Vicena: Toman a lesní víla) – 1871; Paní Zimová (V. Lipovský: Kométa aneb Noc z roku 1872) – 1872; Vévodkyně z Bokely (A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Koruna a popraviště), Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Paní Myšihlávková (F. F. Šamberk: Sedmašedesátníci) – 1874; Rézi (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) –1876; Rebeka (F. F. Šamberk: Osudná kule) – 1877; Marfa Strogovna (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Mína (J. Rosen: Strážný duch), Frochardová (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci, i Pokorného spol. 1881) – 1878; Bibiana (L. Stroupežnický, Pan Měsíček, obchodník), Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, i Pokorného spol. 1882), Rozárka (E. Karl: Otče náš), Barbora (H. Wilken: Páni doktoři, i Pokorného spol. 1881), Baruška (J. Vilhelm: Mlynář a kominík) – b. d. Pokorného spol. Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Jahelková (týž: Tvrdohlavá žena), Marina (A. Koukl: Moderní Ariadna), Kateřina Lubovičová (M. Bałucki: Příbuzní) – 1881; Kateřina (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Paní Dolinská (F. V. Jeřábek: Veselohra), Vévodkyně de Reville (E. Pailleron: Svět, kde se nudíme), Vdova Hájková (Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka), Markýza (A. Beaulieu, ú. I. Görnerová: Druhá manželka), Háta (S. H. Mosenthal: Debora) – 1882; Sibylla (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Reif z Reiflingů), Virginie [?] (A. Bisson: Zabil svou ženu) – 1883; Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Veronika (J. K. Tyl: Bankrotář), Jaruše (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán) – 1884.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Smečno 13, matrika narozených Velká Kvíc 1813–1855, s. 21. SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 5802 Turnov, matrika zemřelých 1850–1894, fol. 413. ■ Listy z divadla, Ohlas od Nežárky 23. 11. 1872; Divadlo, Tábor 14. 6. 1879; nekrolog, Jeviště 1, 1885, s. 15; A. Vol fová: Svému rodišti, 1913, s. 114n.; J. Zelenka: Vzpomínám…, 1929, s. 76; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 85; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 55n.; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 108 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 210. ■ ODS; Buchner, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 58–59
