Vl. jm. Betková. U německých divadel psána Betke, Bentkowska. – Otec byl v době jejího narození obchodníkem v Karlíně, živil se i jako hostinský. Bratr Antonín se stal hercem kočujících společností. B. získávala divadelní zkušenosti koncem padesátých let mezi ochotníky na Smíchově a v Košířích pod vedením herce StD F. Pokorného. Koncem léta 1861 nastoupila u ředitele I. Siegeho, který před sezonou v Českých Budějovicích přijal několik českých herců (Poláka, Frankovského, Mošnu, Libickou, Ryšavou), aby mohl uvádět i česká představení požadovaná správou města. Po krátkém intermezzu ve Vídni se 1863 stala členkou společnosti H. Walburga, s níž absolvovala česko-německou sezonu ve starém MD v Plzni. Zde se setkala opět s Pokorným (není vyloučeno, že ji přivedl), který byl pověřen řízením českých her. V té době začala vystupovat pod uměleckým jménem Bekovská. V Plzni pravděpodobně hrála i v německých představeních. V zimní sez. 1864/65 byla angažována v městském divadle v Olomouci, kde hrála německy a v občasných českých představeních (s T. Ledererovou byla jejich oporou). Následující působení u německých scén mimo české země, ve Vídni (Divadlo v Josefově, Divadlo na Vídeňce), Bukurešti, Oděse (ředitel B. Winter) a v sedmdesátých letech v Berlíně (Friedrich-Wilhelmstadter Theater a Kroll Theater), je známo z jejího vlastního podání, z jiných zdrojů jen z části (Bukurešť pro období 1865/66 a 1867/68, nepřímo ho potvrzuje cestovní pas vydaný 1875 ve Vídni). 1866/67 je doložena u Walburgovy společnosti v Liberci (jako Bentkowska). V únoru 1878 se vrátila do Prahy. Byla vyzvána ke zkušebním vystoupením v PD, které hledalo náhradu za J. Šamberkovou, a v květnu byla přijata. Nespokojena s přidělováním malých úloh brzy podala výpověď a začátkem listopadu 1880 PD opustila. Koncem listopadu třikrát hostovala německy v brněnském městském divadle, ohlašované angažmá se neuskutečnilo. V září 1881 byla znovu přijata do souboru českého zemského divadla v Praze, doplňovaného před otevřením ND, ale setrvala v něm pouze jeden rok. V říjnu 1882 podstoupila na vídeňské klinice operaci myomu, jímž trpěla dlouhá léta, opožděný zákrok nepřežila. Pohřbena byla na Ústředním hřbitově ve Vídni.
V počátcích profesionální herecké dráhy zastávala obor milovnic a tzv. šarží. Pro ztvárnění mladých milovnic však postrádala citovou vroucnost a živější letoru. Jejímu vážnějšímu, nepříliš srdečnému naturelu lépe odpovídaly role salonních dam, panovačných žen, vznešených aristokratek, ctižádostivých manželek, chladných intrikánek, oslnivých hrdinek, krutých vládkyň apod. Byla pro ně vybavena impozantní postavou, elegantním zjevem a distingovaným vystupováním. Slabinou byl však málo znělý hlas a úzký hlasový rejstřík. Kromě salonního oboru, pro nějž byla angažována do PD, se uplatňovala s menším zdarem i jako heroina a tragédka. Dokázala dobře postihnout vnější, „reprezentativní“ tvářnost postavy, pro citová hnutí a niternou charakteristiku však nenacházela přesvědčivý výraz. Její projev zatěžkávala rutina, kterou si osvojila během téměř dvacetiletého pobytu u průměrných divadel a společností. Úlohy, které neodpovídaly jejímu typu, přizpůsobovala svým možnostem, posun v pojetí postavy dokázala herecky ospravedlnit. V PD měla dostatek hereckých příležitostí, zvláště v hojně uváděných francouzských hrách z prostředí aristokratických a buržoazních salonů. Její herectví, tíhnoucí více k vyznačení obrysových kontur než k prohloubené charakteristice, si dobře rozumělo s vykonstruovanými postavami z tzv. pieçes bien faites (Scribe, Sardou ad.), v nichž mohla bezezbytku uplatnit svůj zjev, rozvinout umění noblesní a elegantní reprezentace, k níž patřily i luxusní róby a módní doplňky. Kostým považovala za důležitou součást jevištní postavy a věnovala mu velkou pozornost, dbajíc i v detailech o dobovou věrohodnost. Od 1879 začala hrát starší ženy, především důstojné matky, jimiž plynule navázala na předchozí typ svých rolí. Naposledy vystoupila 12. 9. 1882 v roli Evy z Losů v Kolárově hře Don César a spanilá Magelona. Byla jednostranně vyhraněnou herečkou a důsledně se držela své oborové specializace. Její herectví orientované k vnějšímu účinu odpovídalo poetice tzv. divadla velkého stylu, která významně určovala inscenační tvorbu PD a ND v poslední třetině 19. stol.
Role
Siegeho spol. Helena (F. v. Holbein: Frydolín aneb Cesta do železných hutí) – 1861. Walburgova spol. Plzeň Zlatohlav (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec), Emilie (W. Shakespeare: Othello), Maritana (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubení před popravou), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Alžběta [?] (F. Schiller: Marie Stuartka) – 1863. MD Olomouc Marie (F. Kaiser: Drátař aneb Deset tisíc zlatých), Marie (J. Všudybyl [R. Benedix]: Svéhlavost), Berta (K. A. Görner: Ženský pláč) – 1865. PD Noemi Clarksonová (A. Dumas ml.: Cizinka) j. h., Eva z Losů(J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona) j. h., Lona Hesselová (H. Ibsen: Podpory společnosti) j. h., Královna Isabella (F. Schiller: Panna Orleanská), Messalina (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Markéta z Parmy (J. W. Goethe: Egmont), Cora (A. Belot: Cora), Eliška Polská (V. Vlček: Eliška Přemyslovna) – 1878; Cesarina (A. Dumas ml.: Žena Claudiova), Clarissa (V. Sardou: Měšťáci z Port-Arcy aneb Volební boj), Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex), Paní Bernardová (E. Augier: Rodina Fourchambaultů), Oberon (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Hraběnka Dömösová (V. Sardou: Dora), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny), Kněžna z Bouillonů(E. Scribe, E. Legouvé: Adrien na Lecouvreur) – 1879; Hraběnka z Autrevalů (tíž: Ženský boj), Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Alžběta (F. Schiller: Marie Stuartka), Henrietta (A. Dumas ml.: Levoboček), Goneril (W. Shakespeare: Král Lear) – 1880. Stadttheater Brünn [?] (anon.: Zwei mal Zwei ist Vier), Deborah (S. H. Mosenthal: Deborah), Messalina (A. Wilbrandt: Arria und Messalina) – j. h. 1881. PD Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Emilie (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Maršálko vá d’Estrées (E. Bozděch: Z doby kotillonův), Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet) – 1881; Ludmila (J. Vrchlický: Drahomíra), Tiffa (J. Durdík: Karthaginka), Hraběnka z Rosenfel du (E. Au gier, J. Sandeau: Zkouška bohatstvím), Klarsonová (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník) – 1882.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, ŽKR N6, matrika narozených fary u sv. Rocha 1842–44, s. 34. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 33, obr. 59 [Betka Emilie, 1841]. NMd: sign. T 128, almanachy spol. I. Siegeho a H. Walburga. ■ F. D.: Z Plzně, Lumír 13, 1863, s. 1103, 1198; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1867, s. 64; 1869, s. 380 [Bukarest]; 1875 [Stolb, Cöslin; Bentkowska?]; Theateralmanach [Brünn] 1881, s. 18n. [hostování]; Olomoucké noviny 4. 1., 18. 1., 4. 2. 1865; J. N. [Neruda], Národní listy 23. 2. 1878 [Noemi Clarksonová, Cizinka], 19. 3. 1878 [Eva z Losů, Magelona], 11. 6. 1878 [Messalina, Arria a Messalina], 15. 1. 1879 [Cesarina, Žena Claudiova], 13. 3. 1879 [Alžběta, Hrabě Essex], vše → České divadlo V, 1966; r.: Slečna E. B. ..., Národní listy 2. 11. 1880 [odchod z PD]; nesign. [J. Neruda]: E. B., Humoristické listy 22, 1880, s. 226 → Podobizny I, 1951 + zn. Δ: Slečna E. B. vypravuje, Národní listy 17. 11. 1880 → České divadlo VI, 1973●; nekrology: Národní listy 6. 10. 1882; Politik 6. 10. 1882; Divadelní listy 3, 1882, s. 312; F. Čenský, Osvěta 12, 1882, s. 1141●; J. Arbes: Přípravy ku hrám v ND, Česká Thalia 4, 1890, s. 63n.; 5, 1891, s. 406 + Emil Augier na českém jevišti, Literární listy 15, 1893/94 → Theatralia II, [1916], zvl. s. 299, 311, 324, 329; F. Pokorný: Vzpomínky a upomínky, 1895, s. 10–12; J. Schiebl: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 52; J. Ladecký: Česká divadla ochotnická, tamtéž, s. 137; J. Arbes: Ptáče – holátko, Národní politika 6. 1. 1901 → Silhouetty divadelní I, [1904]; Sirius: Pohaslé hvězdy, Divadlo 3, 1904/05, s. 209n.; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 295; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 32n. ■ NDp, ODS; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 43–46
