Vl. jm. Baldessariová, křtěna Adalberta. Nemanželská dcera Josefy Černé a Adolfa Baldessariho, dozorčího finanční stráže ve Šternberku (u Olomouce), legitimována sňatkem rodičů 13. 8. 1855. Vychodila obecnou školu v Plumlově, další vzdělání bylo svěřeno soukromým učitelům. V mládí pobývala s rodinou, stěhující se do otcových služebních působišť, ve Vídni (1871) a v Černovicích na Bukovině (1871–72; dnes Černivci, Ukrajina). Po soukromých studiích získala 1872 na tamním učitelském ústavu aprobaci pro německé školy. Vrátila se na Moravu a započala pedagogickou činnost v Rýmařově (1872–74), pokračovala ve Šternberku (1874–81), odkud byla na vlastní žádost po konfliktu s německým měšťanstvem (veřejně se přihlásila k české národnosti) přeložena do Kroměříže. Složila dodatečnou odbornou zkoušku z českého jazyka a nastoupila na českou dívčí školu, kde vyučovala až do odchodu na odpočinek 1906. Za kroměřížského pobytu začala být literárně činná, pro Spolek divadelních ochotníků napsala řadu her. Po ukončení učitelské dráhy přesídlila do Olomouce, od 1906 tu čile spolupracovala s loutkovým odborem spolku Národní jednota (napsala pro něj patnáct her), 1920 se zúčastnila soutěže na původní hru vypsanou tamním Družstvem Českého divadla.
Po prvních básnických pokusech se záhy přiklonila k dramatické tvorbě činoherní a loutkové (debut Svatoň a Milena, 1889), určené takřka výhradně dětem a mládeži. Z jejích divadelních textů jsou známy na čtyři desítky her, další nebyly vydány a jsou dnes nezvěstné. Náměty čerpala většinou ze známých pohádek (např. Sůl nad zlato, Zlatá nit, Divotvorný meč). Do tohoto okruhu spadají dvě nejzdařilejší hry, Honza na zámku a poetická Sněhurka, částečně inspirovaná Kvapilovou Princeznou Pampeliškou. Námětově původní alegorická pohádka Probuzení tematizuje lásku k vlasti a svobodě; postava dobrého ducha nese průhledné jméno Kyrasam [=Masaryk]. Látky ke svým hrám volila často i z pověstí a legend (např. Přemysl a Libuše, Blaničtí rytíři, Ječmínek). Bájné a pohádkové motivy kombinovala s realistickými navazujíc na žánr jevištní báchorky, k němuž odkazovalo i časté zapojení hudby a písní. Zkušená pedagožka znalá dětského vnímání prolínala fantaskní, poetické a alegorické prvky s reálnými, dojímavost s veselostí, nabádavou didaktickou tendenci a mravní ponaučení odlehčovala humorem komických scén. Hry většinou zamýšlené k provedení dětmi se vyznačují přehlednou dějovou výstavbou a charakterovou určitostí postav nebo jejich nesložitým vývojem. Lapidárně názorné a emocionálně exponované traktování pozitivních vlastností a hodnot (pracovitost, skromnost, svoboda, láska k vlasti, sociální cítění) představovalo dětem srozumitelně morální modely. Na účinu her se významně podílel spádný dialog a svěží, jadrný jazyk. Z okruhu pohádek a pověstí vybočilo několik dramatických textů k příležitostným akcím (např. České srdce, Svátek matek). Ojedinělý zůstal pokus o hru pro dospělé Matka, volná adaptace pohádky H. Ch. Andersena, kde jako v řadě dalších her byla zdůrazněna role matky a mateřské lásky. S ohledem na možnosti loutkových rodinných divadel a ochotnických scén, jejichž praxi dobře znala, volila v hrách pro loutky menší počet postav a vyhýbala se scénicky komplikovaným akcím. Do pohádkových komedií povětšině vřazovala Kašpárka, jehož proměnila z charakterově dvojlomné komické figury ve veselého klučinu. Ve zpracování brněnské pověsti Obešlík jako jedna z prvních zakončila loutkovou hru pro děti tragicky. S hrou Ječmínek zvítězila v soutěži Klubu přátel loutkového divadla na Kladně o původní loutkovou hru (1905), v soutěži časopisu Loutkář získala ocenění za hru Horymír (1920).
K loutkářskému divadelnictví přispěla i organizační aktivitou. V Kroměříži podnítila vznik ochotnické loutkové scény (1901), udržovala styky s řadou loutkářských nadšenců a zprostředkovávala výměnu zkušeností mezi kroměřížskými a kladenskými ochotnickými loutkáři.
Plodná autorka patřila v prvních desetiletích 20. stol. na ochotnických scénách k nejčastěji uváděným dramatikům dětských her. Prosadila se i v profesionálních divadlech, včetně pražského ND (Pohádka o Sněhurce, Krakonoš, Jura), ND v Brně (do 1939 čtrnáct her) a MD v Plzni (1921–1938 devět her, Krakonoš inscenován 1929, 1934, 1938). Hry byly překládány, ponejvíce do slovenštiny.
Hry
Svatoň a Milena, Sukova spol. 1889, t. 1899; Honza v zakletém zámku, t. 1900, Uranie 1905; Krakonoš, ND 1901, t. [1904]; Sůl nad zlato, ND Brno 1901, i t.; Sněhurka, t. [1902], ND Brno 1903; Zahrada sudiček, t. [1903], Lidové divadlo v Praze VIII-Libni 1906; Zlatá husa, ochotn. Olomouc 1908, ND Brno 1909, t. [1910]; Sen vánoční, t. [1909], ND Brno 1919; Pohádková princezna, ND Brno 1910, t. 1921; Šašek Mudrohlava a trpaslík Muřinoha, ND Brno 1910; Bílé růže, t. [1911], Uranie 1914 s tit. Čarovná zahrada; Babička v zámku, dle B. Němcové, t. [1912], ND Brno 1928; Zlatá nit, t. [1912], MD Plzeň 1930; Jura, t. [1913], ND 1919; Vánoční hra, t. [1916]; České srdce, t. 1918; Matka, dle pohádky H. Ch. Andersena, ČD Olomouc 1921, i t.; Mikeš, Lomidrevo, t. 1922 (s Q. M. Vyskočilem); Záchrana dítek – záchrana národa, t. 1923; Nespokojená Káča, t. 1924, ND Brno 1928; Zvířátka a Petrovští, t. 1924, MD Plzeň 1930 (s Q. M. Vyskočilem); Sněhulák, ND Brno 1925; Cornelia, t. 1926; Nejdražší matčin šperk, t. 1926; Dukátová semena, t. 1927; Svátek matek, t. 1929; Přemysl a Libuše, t. 1930; Pohádka o třech princeznách, ND Brno 1939; Zázračný palouček, MD Plzeň 1941; Do města, t. b. d.; Uplakaná Lidunka, rkp., b. d., DÚk. ■ Loutkové hry: Honza pán, t. [1905], MD Plzeň 1921; Ječmínek, prov. 1905, t. 1919; Zvířátka na cestách, t. 1918; Obešlík, t. 1920; Horymír, t. [1922]; Probuzení, t. 1924; Honza s Kašpárkem na cestách, t. b. d.; Pasákova košile, t. 1930; Štědrý večer, t. 1930; Divotvorný meč, t. [1937]; Nejkrásnější na světě, t. 1938, Rozum vítězí, t. 1939; Prodaná nevěsta, t. 1940.
Prameny a literatura
MZA: Sbírka matrik, Plumlov 9480, matrika narozených 1842–1866, s. 111, obr. 56; Plumlov 9486, matrika oddaných 1834–1859, s. 60, obr. 32. ■ Jc. [J. Jakubec], ref. Honza v zakletém zámku, Naše doba 8, 1900/01, s. 316n; -r [R. J. Kronbauer], ref. Sněhurka, Hlas národa 5. 12. 1904●; ref. Jura: jv [J. Vodák], Venkov 10. 12. 1919; Z. Hásková, Cesta 2, 1919/20, s. 508n.●; F. Vymětal: V. B.-P., Úhor 13, 1925, s. 39–44; F. Čech: V. B. P., Loutkář 15, 1928/29, s. 230 + V. B.-P., Loutkář 20, 1933/34, s. 151; nesign: V. B. P., Kašpárkův zpravodaj 1, Holešov 1936, č. 7, s. 34–37; W. Ethen: Portréty a silhuety II, Prostějov 1936, s. 79–82; ev [E. Valenta], ref. Pohádka o třech princez nách, Lidové noviny 21. 11. 1939; L. Páleníček: Dětské hry V. B. P., in sb. Ženy na Moravě, Brno 1940, s. 111–120; D. Čeporanová: Cesty českého divadla pro děti a mládež, rkp., 1970, DÚk, s. 18–20; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, 1983, s. 32n. ■ LČL; Místopis I [Kroměříž]
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 39–40
