Psán též Bachman. – Ve druhé polovině sedmdesátých let vystupoval jako herec u divadelní společnosti F. Pokorného (doložen na štaci v Mladé Boleslavi, patrně 1878). Od konce sedmdesátých let působil v pražských zpěvních síních. S F. Franklem vytvořil pěvecko-hereckou dvojici a po většinu let s ním též vedl pěvecko-hereckou společnost, a to na vlastní koncesi. Název družiny nebyl pevně ustálen, objevoval se v různých obměnách (1. pražská pěvecko-herecká společnost, 1. český Tingl-Tangl, B. první český Tingl-Tangl, od 1886 Pražský humor). Společnost hrála česky v pražských restauracích a hostincích (U Bucků, U Rozvařilů, U Hvězdiček, U Podhrádského, U Vocílků) i německy (např. ve Dvorním pivovaru). B. trpěl srdeční vadou, na niž v nedožitých třiceti letech zemřel.
B. byl vysoké, štíhlé postavy a přitažlivého zjevu. Jako herec vynikal mimickými schopnostmi a zřejmě výraznými komediálními předpoklady. U Pokorného hrál většinou vedlejší a epizodní role, občas ale i hlavní úlohy ve fraškách a vaudevillech (Enšpígl, Nestroy: Enšpígl; otec Brigard, Meilhac–Halévy: Frou-Frou). Mnohostranněse uplatnil na nastoupené šantánové dráze: jako autor kupletů a komických scén (nejznámější sólo výstup Pan domácí), jako interpret i jako koncesionář a vedoucí pěvecko-herecké družiny. Se svým jevištním (pódiovým) partnerem Franklem, který byl menší postavy a taktéž přitažlivého zevnějšku, představovali sehraný pár, který si získal popularitu jak smutnými melancholickými písněmi, tak komickými výstupy (nejznámější Plósrór čili Dechostřel).
Role
Pokorného spol. Soest (J. W. Goethe: Egmont), Udička (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Duch + Bohuslav Blanický (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmucký), Pan Hop (O. F. Berg, ú. E. Züngel: Rázná žena), Daniel (F. Schiller: Loupežníci aneb Zkáza rodiny z Moorů), Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Gavin (F. Halm: Griselda), Lazebník (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Zikmund Planus (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Lebeda (E. Raupach, ú. J. K. Tyl: Vesnický lazebník aneb Dobrodružství na kočičí hoře), Griffon (F. Pyat: Hadrník pařížský), Brigard (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, dcera velké Paříže) – Ml. Boleslav [1878].
Prameny a literatura
NMd: pozůstalost J. Waltnera; pozůstalost K. Heřmana Zefiho; J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem 1860 až 1930, soubor dokumentů a materiálů, 1988. Soukromý archiv J. Farníka. ■ Úmrtí a nekrology: Národní politika 7. a 9. 7. 1887; Národní listy 8. a 9. 7. 1887●; polda [F. L. Šmíd], Národní pěvec 1, 1890, č. 1, s. [1n.]; K. L. Kukla: Ze všech koutů Prahy, [asi 1894], s. 211n.; J. E. Šlechta: Z pražských chantanů, in sb. Praha ve dne v noci II,[1904], s. 318; nesign. [F. L. Šmíd]: O vzniku, počátcích a působení českých zpěvních síní I, III [spr. II], Český artista 1, 1910, č. 2, 3, s. [1]–3, + Feuilleton, tamtéž, č. 10, s. 2n.; Ypsilon: Dozpíváno, Národní listy 10. 6. 1928; V. V. Tomek: Ze starých pražských šantánů, 1929, s. 13–19; Katalog retrospektivní výstavky dokumentů, fotografií, rukopisů a různých tiskopisů z dob působení lidových zpěváků od roku 1863 do roku 1935, 1937; J. Šubrt: Jak se Praha bavívala, Národní listy 5. 11. 1940; A. Branald: Chléb a písně, 1952, s. 64n., 237, 279, 290, 304; V. Pletka, J. Karbusický: Kabaretní písničky, 1961, s. 173, 175, 179; DČD III; A. Branald: Zrození velkoměsta, 1985, s. 201, 207n.; J. Kotek: Český kuplet, jeho prostředí a pěstovatelé, Hudební věda 22, 1985, s. 119 → Dějiny české populární hudby a zpěvu I, 1994 + Šantán s červenou lucernou aneb Ať žije Baj-Kaj-Laj!, 1985, s. 19,100–102, 261; M. J. Švejda: Vítejte ve světě pionýrů stand-up comedy I., Svět a divadlo 22, 2011, č. 1, s. 132–139. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 38–39
