Původ a rodné jméno nejsou známy. Jako herečka je doložena poprvé 1786 v souboru Vlastenského divadla v Boudě, kdy již byla manželkou herce Vincence Karla A. Spolu s ním odtud odešla 1789. Oba pak byli angažováni v Divadle na Vídeňce u ředitelů J. von Bauernfelda a E. Schikanedera, 1790–92 v Linci u F. X. Glöggla. Následující manželovo angažmá ve Vídni (Divadlo v Leopoldově 1793–94) však už nesdílela. 1795 se oba vrátili do Vlastenského divadla, ale již na jaře 1796 byli propuštěni. A. pak žila jako žena v domácnosti (manžel pracoval jako úředník). K divadlu se znovu vrátila v ochotnicky provozovaných českých představeních, dávaných od 1812 ve StD. V české herecké družině zvané Sjednocená společnost k lepšímu chudých ale nepůsobila od počátku, připojila se k ní neznámo přesně kdy, prokazatelně před 1816 [Hýbl]. Její role z tohoto období nejsou známy.
Debutovala patrně v Boudě, a to česky. Její nejvýznamnější kreací tu byla tit. role v Guolfingerově hře Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách (1787 několikrát reprízováno). V letáku Dar nového léta 1788 ji V. Melezínek označil za přední českou herečku souboru, chválil její hereckou akci i zpěv. Utrakvistický provoz Boudy jí zřejmě dal příležitost hrát i německé role. V následujících angažmá na rakouských scénách se uplatňovala ve zpěvních úlohách, např. jako Claudia v Dittersdorfově singspielu Apotheker und Doktor. 1795 byla Gramsem přijata do souboru Vlastenského divadla pro obor mluvených i zpívaných úloh mladých žen a druhých milovnic.
Role
Libuše (F. K. Guolfinger v. Steinsberg: Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách) – Vlast. div.-Bouda 1787; Claudia (K. Ditters v. Dittersdorf: Apotheker und Doktor) – Linec 1791; Kammermädchen (H. Beck dle W. Shakespearova Mnoho povyku pro nic: Die Quälgeister) – Vlast. div.-U Hybernů 1796.
Prameny a literatura
LA PNP, fond J. V. Zlobický: dopis V. Tháma z 20. 12. 1787 →Baťha 1958. ■ Schönfeldské c. k. pražské noviny 2. 6. 1787; V. Melezínek: Dar nového léta 1788..., b. d. → Zíbrt 1909; Schematismus 1789, s. 268; Almanach für Theaterfreunde auf das Jahr 1791, Wien, s. 29r–32r; GTK 1793, s. 166; Taschenbuch fürs Theater, Mannheim 1795, s. 74; Allgemeines europäisches Journal 1796, sv. 2, s. 188, sv. 4, s. 197, sv. 5, s. 205; J. Hýbl: Historie českého divadla od počátku až na nynější časy, in H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník, 1816, samost. → ed. V. Nejedlý, [1921], s. 20; Č. Zíbrt: K dějinám divadla českého, Český lid 18, 1908/09, s. 31–35; Vondráček I; F. Baťha: Dva dokumenty k počátkům českého divadla, Divadlo 9, 1958, s. 756; DČD II; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Graz–Wien–Köln 1968, s. 207, 216. ■ ODS, Otto, SDČ [in Antong]
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 26–27
