Uváděn též jako Allesi, Allesy, Allessi, Alexi, Alexy, Allexinek, Alena, Gianpiero. V matrice zapsán jako Joseph Alezio. – Otec Georg Alezio byl Ital, matka měšťanská dcera z Hradce Králové. Další životopisné údaje nejsou známy. V matrice zemřelých je zapsán jako malíř. Podle dochovaných svědectví pracoval sezonně: Loutky vyráběl (řezboval a polychro moval) pouze v zimě, v létě je maloval. Na zakázku maloval také dekorace. Jeho marionety byly velmi oblíbeny a vyhledávány. Prokazatelně je vlastnili loutkáři Kellnerovi, Kaiserovi a Finkovi. Hrával s nimi také asi nejvýraznější kočující loutkář druhé poloviny 19. stol. J. N. Lašťovka. Po něm provozoval divadlo jeho schovanec A. Kaiser (asi 1845–1906), s jehož dcerou Marií je vyženil K. Novák (*1862). Fundus tohoto pověstného divadla se stal 1913 součástí ochotnického Loutkového divadla Feriálních osad v Plzni, část se později dostala do plzeňského muzea.
A. patří mezi nejstarší známé řezbáře marionet pro české loutkáře. Jeho řezbářský rukopis je specifický, poměrně snadno identifikovatelný. Loutky působí velmi stylizovaně a téměř všechny vyhlížejí aristokraticky, mají zcela neutrální a jakoby zadumaný výraz. Hlavy jsou z čelního pohledu naprosto symetrické, nepravidelnost se najde jen ojediněle. Řezba je suverénní, přitom jednoduchá, prostá zbytečných detailů. Obličeje hladké, obvykle i u starších postav, jen výjimečně se na čele a vzácně i ve tváři objeví široké, mělké souměrné vrásky. Obočí bývá převážně pouze namalované širokou schematickou linkou. Taktéž drobnější kníry a bradky bez vrubů vypadají jakoby jednolitě. Mohutnější vousy a vlasy jsou pak členěny pravidelnými neostrými rýhami. Vlasy téměř nikdy nejdou přes uši. Nahoře na hlavě vypadají jako hladce sčísnuté do stran nebo dozadu a teprve za ušima a níž se zhmotňují a dostávají tvar šlechtěného účesu v podobě souběžných kadeří, vln, loken apod. Příznačným se jeví provedení zřídkavými schematickými zářezy oblým, dutým dlátem bez drobnějšího členění ostrými žlábky. Polychromie zachovává tradiční technologii nanášení barvy na křídový podklad s následným voskovým pokostem. Typy postav odpovídají tehdy uváděnému repertoáru kočovných marionetářů. A. loutky řadící se k nejstarším a nejvzácnějším dochovaným českým marionetám jsou unikátním autentickým dokladem podoby nejstaršího českého loutkového divadla.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 51-14 Hradec Králové, matrika narozených 1817–1836, fol. 116. AMP: Sbírka matrik, KAR Z5, matrika zemřelých 1887–1901, s. 103, obr. 117. ■ Dochované loutky, in Západočes. muzeum v Plzni [největší kolekce], NMd, MZMd a Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi. ■ H. Říha: Vzpomínka na Itala řezbáře A., Loutkář 1, 1917, s. 27; A. Dubská: Czech Puppet Theatre over the Centuries, 1998, s. 6, 7, 18 + Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 52, 122, 134; J. Blecha, P. Jirásek: Česká loutka, 2008, s. 10n., 52, 63, 65, 71, 78–81, 93, 242. ■ Knížák
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 22–23
