Byl jedním ze šesti dětí venkovského krejčího. Mladší bratr Karla A. Vyrůstal ve skrovných poměrech, sociální situace rodiny se po otcově předčasné smrti (1852) ještě zhorši la. S pomocí bratra, který byl literárněčinný jako básník a prozaik, studoval na reálce v Písku (1856–62), pro vážné onemocnění (srdeční vada) studia na rok přerušil a dokončil je v Praze na české reálce (mat. 1864). Poté se zapsal na techniku, ale více se věnoval literatuře. Churavěl a neúnavně pracoval v předtuše časné smrti. Stižen souchotinami zemřel ve Všeobecné nemocnici.
Od 1862 psal verše, hlavně však povídky a novely z prostředí malých měst a ze života jejich obyvatel, které publikoval v pražských i mimopražských časopisech (Květy, Lumír, Libuše, Poutník od Otavy, Rodinná kronika), román Cesty života byl tištěn posmrtně pod názvem Velkoměstský román v Národních listech. A. patřil ve své generaci k největším prozaickým talentům; je považován za předchůdce realistické psychologické prózy. Jediný dramatický pokus, veselohra Vdovec, napsaná nedlouho před jeho smrtí a zadaná PD, provedena ani vydána nebyla.
Prameny a literatura
Nekrology: nesign. [V. Hálek]: Velenadaný novelista český, Národní listy 10. 3. 1868 + Květy 3, 1868, s. 87●; B. Čermák: Bratří Adamcové, Květy 10, 1888, d. 1, s. 75–82, 178–185, 361–367, 421–426, 517–524, 640–648; M. Hýsek: Ztrhané struny zvuk, 1940, s. 96–98, 391. ■ LČL, ODS, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 19
