Waltrová, Marie

Za svobodna Marie Pechová, později uváděna též jako Walterová; pocházela z herecké rodiny, jejíž kořeny sahají až k Václavu Thámovi. Babička Marie Pešková (1846–1927) a dědeček Josef Pešek (1840–1906) byli členy kočovné společnosti E. Zöllnerové. Rodiče Ema Pechová (1869–1965) a Ladislav Pech (1866–1942) se 1900 stali stálými členy brněnské činohry, mladší bratr Ladislav Pešek (1906–1986) byl od 1929 členem činohry Národního divadla v Praze.

Jako dítě docházela na soukromé hodiny zpěvu a klavíru k sopranistce M. Angrové, u níž nabyla základní hudební a hlasové dovednosti. Od dětství vystupovala v Divadle na Veveří, kde byli v angažmá její rodiče; poprvé 9. února 1901 v dětské hře J. Lva Bucka v roli Jezulátka. Od té doby zde byla obsazována do dětských rolí pravidelně, přesto na hereckou dráhu nepomýšlela. Chtěla se stát farmaceutkou a úspěšně vystudovala brněnskou dívčí školu Vesna. V srpnu 1915 na poslední chvíli zastoupila v roli Zuzany v pohostinském představení Majitel hutí (hlavní roli hrál E. Vojan) a získala si publikum i ředitele brněnského divadla F. Lacinu. V sezoně 1915/16 tak neplánovaně získala angažmá v brněnské činohře, kde později potkala svého budoucího manžela Rudolfa Waltera (1894–1966). 1919 zaujala rolí Mariany v inscenaci Marianiny vrtochy režiséra a dramatika K. H. Hilara, který jí nabídl angažmá v Městském divadle na královských Vinohradech, W. však nabídku z rodinných důvodů odmítla. 1921 se provdala za R. Waltra a o rok později se jim narodila jejich jediná dcera Olga Zezulová (1922–2001), která se v dospělosti věnovala především divadelní a rozhlasové režii. Od 1936 W. s přestávkami vyučovala na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře kostýmnictví pro operní a činoherní herce a společenskou výchovu. 1938 společně s manželem odešla z brněnské činohry, věnovala se pedagogické činnosti a 1940–48 občasnému hostování v Horáckém divadle v Jihlavě. Od 1948 působila i na Janáčkově akademii múzických umění, kde postupně přebrala výuku studia rolí po své matce E. Pechové. K soustavnější herecké práci se vrátila 1942, kdy spolu s manželem a studenty brněnské konzervatoře založili poloprofesionální soubor Komorní hry Radosti ze života, který fungoval další dva roky a pak splynul s nově vznikajícím Svobodným divadlem. W. zde účinkovala pod uměleckým vedením manžela až do sezony 1947/48, kdy angažmá v divadle ukončila a nastoupila na rok do Československého rozhlasu. 1949 přijala nabídku M. Zajdy a stala se členkou Městského divadla mladých v Brně (od 1955 Divadlo Julia Fučíka). 1965 bylo divadlo zrušeno a část uměleckého souboru včetně W. přešla do angažmá v Divadle Bratří Mrštíků. Od 1965 jí zdravotní stav bránil dál účinkovat v divadle. Zemřela v 81 letech v brněnské nemocnici, pohřbena je na Ústředním hřbitově města Brna.

Za svůj život získala několik ocenění. Za roli Matky ve stejnojmenné hře K. Čapka jí byla 1945 udělena Cena osvobození země Moravskoslezské. V Městském divadle mladých získala 1949 za roli Matky v dramatizaci stejnojmenného románu M. Gorkého nejvyšší ocenění v divadelní žatvě a 1956 jí byl udělen titul zasloužené umělkyně. Ve filmu režiséra V. Kršky Kde řeky mají slunce (1961) ztvárnila roli Mlynářky.

Herečka drobného vzrůstu se vyznačovala jemností, křehkostí a citlivostí, ale i bytostnou energií a temperamentem. Při vytváření rolí byla v touze po co nejdokonalejším a nejpřesnějším ztvárnění postavy často přehnaně úzkostlivá. Kritika oceňovala především přirozenost a něžnost schopné a talentované umělkyně.

Po nástupu do angažmá v brněnské činohře 1915/16 byla W. obsazována do rolí mladých dívek, v nichž mohla uplatnil dětskou naivitu, mladistvý elán, jazykovou pohotovost a pohybové nadání (titulní role v Holčičce B. Vikové-Kunětické, Hilda v Ibsenově Paní z námoří, Rosetta z Mussetovy komedie Se srdcem divno hrát). Zpočátku hereckou tvorbu pravidelně konzultovala s rodiči; nejvíce inspirována byla matkou, známou svými improvizačními schopnostmi, vitalitou, pohybovými dovednostmi, humorem a kadencí řeči. Stejně jako ona ztvárňovala W. komické postavy, mladé dívky, ale i kalhotkové role (nejúspěšněji v titulní roli jednoaktovky Zrzek J. Renarda). Disponovala zvučným hlasem, kultivovaným projevem a brzy vynikla v rolích psychologicky složitějších mladých žen (např. Gozziho krutá Princezna Turandot nebo Kleopatra v Shawově Caesaru a Kleopatře). Po vzoru matky nenastoupila na žádnou z hereckých škol, přesto si celoživotně podržela zájem o osobní rozvoj a sebevzdělávání. Ve své práci byla ovlivněna moderními uměleckými směry; s manželem absolvovali 1921 cestu do Berlína, kde se seznámili s německým expresionismem a prací M. Reinhardta.

Ve 30. letech nastoupili do brněnské činohry E. F. Burian, J. Honzl a A. Podhorský a W. přestala být tolik obsazována. Začala se věnovat pedagogické činnosti na Státní konzervatoři v Brně a od 1935 jí R. Waltr svěřoval role v melodramatech, kde mohla využít své hlasové dispozice. 1938 kvůli vršícím se konfliktům s E. F. Burianem a J. Honzlem W. společně s manželem po 23 letech divadlo opustila.

Ve 40. letech dostala opět příležitost věnovat se herecké práci v Komorních hrách Radosti ze života, v kolektivu mladých studentů a absolventů brněnské konzervatoře. S vyzrálou citlivostí a lidskostí hrála charakterních role, dokázala propracovat tragické polohy, neustále objevovala nové způsoby ztvárnění komických lidových postav. Ve Svobodném divadle dosáhla vrcholu herecké kariéry v rolích Čapkových her; Matku (1945) dokázala zahrát s naprostou samozřejmostí a obyčejností, ale přesto působivě, jako ženu pohlcenou nesmírnou, neutuchající láskou ke svým dětem.

V Městském divadle mladých, které se věnovalo divadlu pro děti a mládež, se od 1949 opět ujímala rolí matek a babiček, které se pomocí charakterotvorných gest, přísného, kultivovaného hlasu a střídmých hereckých prostředků snažila dovést k co nejpřesnějšímu a nejpřirozenějšímu výrazu. Působila výchovně jak na herecký soubor, tak na dětského diváka. Od 1955, kdy bylo divadlo přejmenováno na Divadlo Julia Fučíka, se soubor zaměřoval i na dospělé diváky, a W. tak dostala širší prostor pro hereckou práci. 1965 ztvárnila v Divadle Bratří Mrštíků svou poslední roli; její Paní Niklová v Hofmanově hře Synové byla přísnou matkou, současně však herečka zdůraznila svým výkonem mateřskou něžnost, křehkost a lásku.

W. byla oddána soustavné, profesionální a tvůrčí herecké práci, kterou inspirovala a ovlivňovala své okolí. Diváky si získala svou lidskostí, otevřeností a citlivostí. Podle kritiky byla talentovanou herečkou, která neměla dostatek hereckých příležitostí.

Role

Národní divadlo Brno
(od 1931 Zemské divadlo Brno)

Zrzek (J. Renard: Zrzek), Efrosina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1916; Liduška (J. K. Tyl: Fidlovačka), Lenka (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Sefa (B. Viková-Kunětická: Holčička), Rosetta (Alfred de Musset: Se srdcem divno hrát) – 1917; Nellie (W. S. Maugham: Paní stará), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Cecily (O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa O. Wilde) – 1918; Mariana (Alfred de Musset: Marianiny vrtochy), Puk (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Juhe (V. Sardou: Madame Sans Gêne), Komorná (A. Jirásek: Lucerna), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Simona (H. Bataille: Amazonky) – 1919; Hilda (H. Ibsen: Paní z námoří), Alena (A. Jirásek: Kolébka), Toinetta (Molière: Zdravý nemocný), Lulu (S. Quitry: Dobytí pevnosti), Betuška (F. S-Tůma: Staříček Holuša), Jelka (B. Nušić: Lidé), Josua Kopperstock (V. Sardou: Vlast), Mladý Holunder (F. Molnár: Liliom), Nasťa (M. Gorkij: Na dně), Scylla, sudička (E. L. Morselli: Glaukus), Suza (E. Tréval: Válka bohů), Šotek (J. Mahen: Chroust), Toinetta (Molière: Zdravý nemocný), Zuzana (K. E. Sokol: Nesmrtelný) – 1920, Madla (Molière: Směšné precieusy), Doňa Rosa d’Orthez (V. Hugo: Torquemada), Efrosina (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Jelka, Kristina (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Mladá paní (J. Štolba: Mořská panna), Muška (G. Zapolská: Škýz), Peja (J. Zeyer: Bratři), Pepík (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Růžena (P. Hervieu: Žena a revoluce), Služka (Euripidés: Hippolytos), Tulliola (A. T. Pavičić: Vyhnanství Ciceronovo) – 1921, Bodil van Hanchová (J. A. Larsen – E. Rostrup: 500 %), Gadeletta (C. Lemonnier – A. Bahier – J. Dubois: Pytlák), Kukla (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Lidka (F. X. Svoboda: Ořechy), Mol (W. Shakespeare: Marné lásky snaha), Puk (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Zulika (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1922; Božka (J. R. Hradecký: Červené strašidlo), Ethel Warren (L. Ditrichstein – F. Hatton: Slavný baryton), Helena z Trévillaců (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Hilda (K. Elgart Sokol: Moloch), Kristina (K. Čapek: Věc Makropulos), Krystýna (L. Stroupežnický: Naši furianti), Lulu (S. Quitry: Tatínek měl pravdu), Malka (H. Kottow – F. Löhner-Beda: Paní Róza), Pleja (S. Cyliak: Dravec), Slečna Goldschmidtová (M. Glass – Ch. Klein: Potash a Perlmutter), Terézka (H. Bataille: Kašpar), Tonča Vacková (F. X. Svoboda: Poslední muž), Věra (Q. M. Vyskočil: Konec Petrovských aneb Loupežníci z českých lesů), Wendla (F. Wedekind: Probuzení jara) – 1923; Adriana (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Dcera (G. Kaiser: Osudy), Eliška (A. Dvořák: Husité), Františka Wermelskirchová (G. Hauptmann: Forman Henčl), Liduška (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb ženská srdce), Olga (F. Zavřel: Tři místo jednoho), Zdeňka (R. Jesenská: Devátá louka) – 1924; Agáta (H. Müller: Tokajské), Berta Baumertová (G. Hauptmann: Tkalci), Čang-Haitang (Klabund: Křídový kruh), Děvče (L. Blatný: Vystěhovalci), Dorina (Molière: Tartuffe), Gabriela Virtaudová (S. Guitry: Illusionista), Isabella (M. Achard: Chcete se mnou hrát?), Lanncelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec Benátský), Lola Careňo (G. Kadelburg: Cesta do pekel), Marie, Jindřiška (F. Crommelynck: Dětinní milenci), Mabel (O. Wilde: Ideální manžel), Smrt (N. Jevrejnov: Veselá smrt), Tatíčkova zlatá modla (M. Miranová: Páví křik) – 1925; Apolenka (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Blandina (C. Goldoni: Sluha dvou pánů), Colombina (B. Zavadil: Pulcinellovo vítězství aneb Člověk je křehký tvor), Děvče (W. Wandurski: Smrt na hrušce), Ella Downeyová (E. O’Neill: Všechny boží děti mají křídla), Kristinka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kitty (M. Mayo: Sem s dítětem!), Marča (R. Walter: Marčino vítězství), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový). Nicola (Molière: Měšťák šlechticem), Olga (J. Štolba: Ach, ta láska!), Oliva (A. Arnoux: Světélko a medvědice), Peg d’Connellová (H. Manners: Peg mého srdce), Turandot (C. Gozzi: Princezna Turandot), Vaina (W. Speyer: Jižní moře) – 1926; Aude (P. Raynal: Hrob neznámého vojína), Dcera vladařova (L. Blatný: Říše míru), Lilith (J. a K. Čapkovi: Adam stvořitel), Líza Doolittlová (G. B. Shaw: Pygmalion), Madla z cihelny (O. Scheinpflugová: Madla z cihelny), Mary Bertová (F. Šrámek: Ostrov veliké lásky), Panoš (A. Fischerová-Kučerová: Dlouhý, Široký a Bystrozraký), Selka (A. Fischerová-Kučerová: Když hračky oživnou), Sorel Blissová (N. Coward: Week-end), Tyla Haselbergrová (R. Bernauer – R. Österreicher: Rajská zahrada) – 1927; Anitra (H. Ibsen: Peer Gynt), Billie Mooreová (P. Dunning – G. Abbott: Broadway), Emilka (L. Blatný: Blázen z amplionu), Kleopatra (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Mildred Douglasová (E. O’Neill: Chlupatá opice), Mimi (K. Čapek: Loupežník), Princezna Pampeliška (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Repetilka (K. E. Sokol: Slunovrat), Růžová panenka (A. Fischerová-Kučerová: Štědrý večer), Ysoarda z Ansoys (J. Vrchlický: Soud lásky), Zuzka Saxlová (L. Fodor: Kostelní myška) – 1928; Bonny (G. Watters – A. Hopkins: Artisté), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Kiddie Coonesová (F. Lichtneker: Atlantic Palace Hotel), Lisette (J. F. Regnard: Universální dědic), Marie Klára z Gernoise (V. A. Jager-Schmidt: Princezna Kukuli), Náčelnice sboru 12 Lític (Aischylos: Oresteia) – 1929; Jeanette (M. Glass – J. E. Goodman: Potash a Perlmutt co by detektivové) – 1930; Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Fanny (M. Pagnol: Malajský šíp), Jelena (F. M. Dostojevskij: Uražení a ponížení), Kristýna Flammová (V. Baumová: Lidé v hotelu), Marie Bílá (J. Hilbert: Blíženci), Pampeliška (M. Lipan: Kulihrášek v pohádkové říši), Paní Waltrová (F. Fischer – O. Friedmann: Haló Brno) – 1931; Gwen Cavendishová (G. S. Kaufman – E. Ferber: Královská rodina), Jeník (A. Klimeš: Kulihrášek štěstí nosí), Líza, Maria Aegyptiaca (J. W. Goethe: Faust), Ongara (A. Klimeš: Kulihrášek hledá princeznu), Princezna Čistomila (A. Klimeš: Kulihrášek prohání lenochy), Štefka Maliczewská (G. Zapolská: Slečna Maliczewská), Vittorie (A. Hoffmeister: Zpívající Benátky), Zdeňka (V. Werner: Komediant Hermelín) – 1932; Bianca (W. Shakespeare: Othello), Birgitta Helweghová (L. Hirschfeld: Švédská sirka), Claudina (Molière: Ošálený manžel), Lída (O. Scheinpflugová: Zabitý), Členka Molièrovy divadelní společnosti (Molière: Versailleské impromptu) – 1933; Beatrice (R. Walter: Neodolatelný don Diego), Cvrčková (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Dvě písničkářky (J. K. Tyl: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka), Irena (F. Langer: Manželství s. r. o.), Káťa (B. A. Lavreněv: Letadlo nad městem), Krása (P. Calderón de la Barca: Velké divadlo světa), Tanečnice (V. Werner: Medvědí tanec), Valinka (J. Neruda: Týden v tichém domě), Vivian Douglasová (E. Konrád: Čaroděj z Menlo) – 1934; Ariadna (J. A. Benda: Melodramy Jiřího Bendy – Ariadna na Naxu), Colombina (F. von Suppé: Boccaccio), Edelgarda (Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě) – 1935; Nerissa (W. Shakespeare: Benátský kupec) – 1936; Paní Skřivánková (W. A. Mozart: Divadelní ředitel) – 1937.

Komorní hry Radosti ze života

Woljová (G. Hauptmann: Bobří Kožich) – 1941.

Národní divadlo Moravskoslezské

Marie Kapličková (J. Štolba: Na letním bytě) – 1944.

Svobodné divadlo Brno

Kartářka (A. Radok: Vesnice žen), Stařenka (L. Andrejev: Život člověka), Konipásková (V. Nezval: Loretka), Matka (K. Čapek: Matka), Merčitkinová (A. P. Čechov: Hořký smích), Dynynylová (O. Scheinpflugová: Okénko) – 1945; Anna-Marie (H. Ibsen: Nora), Paní Bohnová (M. A. Nexö: Lidé na Dangaardu), Paní Anna (R. Walter: Pana Dačického trest a kšaft), Jeantina (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion), Chůva (J. Anouilh: Antigona), Emilia Marty (K. Čapek:Věc Makropulos), Honorina (M. Pagnol: Malajský šíp) – 1946; Paní správcová  (B. Němcová, dram. F. Kovář: Babička), Ellida Wangelová, (H. Ibsen: Paní z námoří), Karla Buttleyová (J. B. Priestley: Přišli k městu), Porodní bába (Klabund: Křídový kruh), Tonka Šibenice (T. T. Kisch: Tonka Šibenice), Alžběta (P. Hamilton: Plynové lampy), Matka (J. Szaniawski: Dvě divadla), Paní Ane (I. Vojnović: Maškaráda v podkroví), Fanka (K. Čapek: Loupežník) – 1947; Jekatěrina Antonova (A. S. Makarenko, dram. M. Stehlík: Začínáme žít), Matka P. N. Vlasovová (M. Gorkij, dram. J. Klíma: Matka), Dulská (G. Zapolská: Morálka paní Dulské), Kate Kellerová (A. Miller: Všichni moji synové), Kadlíková (J. Klíma: Na dosah ruky) – 1948.  

Městské divadlo mladých
(od 1955 Divadlo Julia Fučíka)

Klásková (A. Jirásek: Lucerna) – 1949; Babička (A. Fadějev, dram. N. P. Ochlopkov: Mladá garda), Vychovatelka (A. K. Makarenko, dram. M. Stehlík: Začínáme žít), Matka (J. K. Tyl: Jan Hus), Svině (S. Maršak: Dům kočky Modroočky: O domečku) – 1950; Káča (J. K. Tyl: Čert na zemi) – 1951; Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1953; Stařenka (O. Waltrová: Zlatá kachna), Lukášova matka (L. Ukrajinka: Lesní píseň) – 1954; Královna (F. Pavlíček: Bajaja), Müllerová (J. Hašek, dram. A. Fencl: Dobrý voják Švejk) – 1955; Fanka (K. Čapek: Loupežník), Paní Čiperná (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské) – 1956; Černá císařovna (H. Ch. Andersen, dram. F. Pavlíček: Slavík), Mandaléna (S. Čech, dram. V. S. Rozov: Výlet pana Broučka do XV. století) – 1957; Anastasia (V. Blažek: Třetí přání) ­– 1958; Spálenková (J. Dietl: Nepokojné hody svaté Kateřiny), Matka (K. Čapek: Matka ) – 1959; Marie (O. Leck-Fischer: Volná neděle), Vasilisa (P. Boris, dram. T. London: Příběh opravdového člověka) – 1960; Matka (A. Parnis: Kypr, Ostrov bohyně Afrodity) – 1961; Paní Machardová (B. Brecht – L. Feuchtwanger: Vidění Simony Machardové), Helga (J. Werich dle J. N. Nestroye: Teta z Bruselu), Hraběnka Chrjumiová (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu) – 1962; Kateřina Melvillová (G. Ballak – P. Quentin: Rugby), Paní Butlerová (J. L. Hughes: Jesse B. Semple se žení), Florence Boothroydová (K. Waterhouse – W. Hall: Billy Lhář) – 1963; Babi (R. Thomas: Osm žen), Stará paní (J. Topol: Jejich den) – 1964.

Divadlo Bratří Mrštíků

Evženie (S. Mrożek: Tango), Paní Niklová (G. Hofmann: Syn) – 1965.

Prameny

Archiv NdB: dobové recenze; strojopis hesla M. W., původně určeno pro Postavy brněnského jeviště, po úpravě otištěno in Program 53, 1981/82, č. 8, s. 256

Literatura

Nesign., Svobodné slovo 27. 7. 1978 [vzpomínka na M. W.]; Z. Srna, Práce 27. 7. 1978 + Brněnský večerník 28. 8. 1978 [vzpomínka na M. W.]; A. Závodský, Lidová demokracie 1. 4. 1982 [vzpomínka na M. W.]; DČD IV; nesign., Svobodné slovo 2. 4. 1987 [k jubileu MW]; M. Třebíčský, Denní telegraf  19. 4. 1994 [100 let od narození M. W.]; kol. autorů: Lékárnice v brněnské činohře, Divadlo 3, 1997, č. 5, s. 41–43; V. Kudělka: Herecká legenda: Životodárné herectví: její život v umění, Dokořán, 1997, č. 5, s. 17 + Hvězdný prach Městského divadla Brno, Dokořán 6, 2000, č. 55, s. 12 + Brněnský den 21. 9. 1997 [100 let od narození M. W.]; V. Závodský: Herečka staré gardy, Zpravodaj Klubu přátel Mahenovy činohry, 1997, č. 6; nesign.: Z předminulého století…, Aplaus 3, 2002, č. 4, s. 26; J. Konečná: Z divadelní historie, Kam v Brně 9, 2003, č. 47, s. 7­–8; E. Šlapanská: Před lety, Aplaus 8, 2007, č. 4, s. 23; nesign.: M. W., Internetová encyklopedie dějin Brno [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=601; nesign.: M. W., Encyklopedie Plzeň [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil_osobnosti&load=1463; nesign.: M. W. – životopis, Národní divadlo Moravskoslezské [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://www.ndm.cz/cz/osoba/7902-waltrova-marie.html; J. Nováková: Rod Pechů na scénách NdB, Národní divadlo Brno [online, cit. 5. 11. 2021], URL: http://ndbrno.qcm.cz/o-divadle/online-archiv/rod-pechu-na-scenach-ndb.

ODF JAMU, PBJ I

Vznik: 2022