Studoval tělesnou výchovu a hudební pedagogiku na PedF UK v Praze. Svůj zájem soustředil již během studia na vztah hudby a pohybu v souvislosti s lidovou taneční a hudební kulturou. Po skončení studia 1947 působil jako lektor hudební folkloristiky na PedF UK, na TKP a na TK HAMU v Praze, kde vyučoval do 1985. Ve 40. a 50. letech se věnoval sběratelské činnosti a výsledky této aktivity promítl nejen do své pedagogické a umělecké práce, ale i do spolupráce s řadou českých a moravsko-slezských folklorních souborů. Byl spoluzakladatelem Souboru písní a tanců J. Vycpálka (1948), spolupracoval s profesionálními (ČSSPT) a amatérskými soubory v Čechách, na Moravě, na Slovensku (PUL’S) a v zahraničí (Litva, Švédsko, Dánsko, Německo, Švýcarsko, Finsko a USA). Rozsáhlá byla jeho spolupráce s folklorními festivaly, např. ve Strážnici, v Rožnově p. Radhoštěm, v Lázních Bělohrad, v Červeném Kostelci. Jako hostující pedagog působil na tanečním odd. Vysoké divadelní školy v Lipsku a na amerických univerzitách ve Stocktonu, Cincinnati a Berea. Bohatá byla i jeho publikační činnost: Lidové tance na Lašsku, Praha 1952; Tance, písně a hudba plzeňského kraje, Praha 1955; Dítě a tanec, 12 svazků České Budějovice, 1971–1980; Lidové tance z jižních Čech, České Budějovice 1985; Lidový tanec, jeho teorie a metodika I., Praha 1986; Lidové tance – Výbor lidových tanců z Čech, Moravy a Slezska, ÚLK Strážnice 1996. Otec Živany Bonušové-Vajsarové, vedoucí tanečního souboru Primavera.
Literatura
Literatura Čumpelíková, B.: Jubilant František Bonuš, Taneční listy 1994, č. 10, str. 17 • Čumpelíková, B.: Za Františkem Bonušem, Taneční listy 1999, č. 6, str. 16
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 24–25
