Pocházel z hudebnické rodiny. Studoval v Collegiu Germanicu v Římě (1641–46), kde pod vedením G. Carissimiho také zpíval a hrál na varhany, později byl kapelníkem tamního chrámu Chiesa Nuova. 1650 podnikl se svým otcem Domenicem a bratrem Bartolomeem cestu do střední a severní Evropy a pobýval také ve Stockholmu ve službách královny Kristiny Švédské jako člen souboru italských hudebníků a herců (1652–54). Dlouhodobým působištěm A. se poté stala drážďanská dvorní kapela saského kurfiřta Johanna Georga II. (1654–80), 1675 byl jmenován kapelníkem. Během této doby ovšem cestoval po celé Evropě, např. mezi lety 1663–68 byl dvorním skladatelem v Londýně. Po kurfiřtově smrti hledal uplatnění v Lipsku (přijal dokonce na čas luterskou víru) a kolem 1682 se usadil v Praze. Dodnes přejímaný údaj, že zde byl kapelníkem (varhaníkem) v chrámu sv. Augustina (⇒ Fürstenau 1861), je mylný. Jeho působení v některém z kostelů při pražských augustiniánských konventech, např. u sv. Tomáše na Malé Straně, který má druhé, veřejně nereflektované patrocinium sv. Augustina, se dosud nepodařilo prokázat. Z květnaté titulatury na třech pražských tiscích z roku 1684 lze naopak soudit, že v této době v Praze žádnou významnější hudební funkci neměl. Datum jeho úmrtí 1696 uvedl poprvé Eitner (bez udání pramene). A. památce byl však už 1691 věnován epigram jezuity S. Labeho v jeho sbírce Salium Millenarii Secundi [Druhá tisícovka duchaplných výroků], v níž na A. vzpomíná jako na slavného hudebníka, učitele varhaníka A. Heislera (rovněž poctěného epitafem), který údajně zemřel ve stejné době. Je proto možné, že A. byl 1691 už mrtev.
A. je znám jako autor duchovní (liturgické) hudby, světských kantát a instrumentálních skladeb. O jeho dramatické tvorbě víme velmi málo. Snad k tomuto oboru přispěl na drážďanském dvoře (Ballet von Zusammenkunft und Wirkung derer 7 Planeten [Balet o setkání a působení sedmi planet], 1678), spolehlivě lze však jeho autorství doložit pouze u dvou pražských vokálně instrumentálních děl Jephte a Concordia armorum christianorum [Spolčení křesťanských zbraní]; obě byla provedena pražskými jezuity u sv. Klimenta 1684. V případě Jephte není podle dochované periochy možno určit, zda šlo o školskou hru, nebo o oratorium, ani podíl a rozsah A. zhudebněných částí. Naproti tomu byla Concordia výpravným představením, kde kromě šesti árií a sboru zazněla patrně i instrumentální čísla; početné hudební obsazení kusu je nadto zmíněno na titulním listu slovy „ad multos musicos accomodavit“ [doprovázeno mnoha hudebníky].
Prameny a literatura
NK, sign. 52 C 53: Jephte, dux electus Galladitarum…, Pragae 1684, tištěná periocha; sign. 65 C 283 (též Strahovská knihovna, sign. FY II 39, č. 53): Concordia Armorum Christianorum Adversus Hostes Barbaros, in Judae Machabaei & Romanorum Foedere…, Pragae 1684, tištěná periocha (titulní list i v češtině: Spolčení křesťanských zbraní proti pohanům v smlouvě Judy Machabejského s Římany…); NK, sign. 52 J 14 – S. Labe: Salium Millenarij Secundi, Pragae 1691, s. 70n. • M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe zu Dresden I, Dresden 1861, reprint Hildesheim 1971, s. 11, 42n., 138, 143–147; E. Trolda: Česká církevní hudba v období generálbasovém, část 5, Cyril 61, 1935, s. 27n. + V. A., 64, 1938, s. 1n. + Ein musikalisches Schuldrama aus Böhmen a. d. Jahre 1692, část 3, Der Auftakt 16, 1936, s. 163–166; M. E. Frandsen: The Sacred Concerto in Dresden, ca. 1660–1680, dis., Rochester 1996; W. Steude: Zur Musik am Sächsischen Hof in Dresden während der Regierung Kurfürst Johann Georgs II., Johann Georg II. und sein Hof, ed. H.-P. Lühr, Dresden 1993, s. 69–79 (Dresdner Hefte 11); M. Niubò: V. A. u pražských jezuitů na konci 17. století, Jezuité v Českých zemích, sborník z konference, Praha 2006, v tisku. • DBI, Eitner, Gerber 2, Grove, MGG
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 17–18
