Žák R. Macharovského, J. Nikolské a Z. Zabylové. Studoval národopis na FF UK 1945–49, choreografii na GITIS v Moskvě 1951–56 u R. Zacharova a L. Lavrovského. Angažmá: Švandovo divadlo na Smíchově 1943/44, Divadlo 5. května 1945/46, ND Praha 1946–88 (od 1949 sólista, od 1967 choreograf, šéf baletu), šéf baletu a choreograf v Ústí n. Labem 1988–91. Tanečník s vrozenou noblesou a elegancí, živým a spontánním projevem; umělecky ukázněný temperament dodával jeho postavám bezprostřednost a přesvědčivost. Vytvořil více než dvacítku velkých rolí na scéně ND Praha, např. Učitel tance a Princ v Popelce (1948, 1956), Romeo v Romeovi a Julii (1950, 1962), Frýbort ve Filosofské historii (1949), Šašek v Labutím jezeře (1951, 1958), Faust v Doktoru Faustovi (1958), Peťka v Mládí (1959), tit. role v Ludasi Matyiovi (1961) a Louskáčkovi (1965), Rytíř Jan v Rytířské baladě Š. Jurovského (SND Bratislava 1960). Jako choreograf vytvořil na 50 baletních inscenací, jimiž se zařadil mezi významné a výrazné tvůrce celého poválečného období. Debutoval j. h. v SND Bratislava vLouskáčkovi (1956). Jeho talent se naplno rozvinul v inscenacích ND Praha, po Spartakovi (1957) to byl Doktor Faust (1958) a Dafnis a Chloe (1960), které předznamenaly další vývoj české choreografie, tzv. novou vlnu začátku 60. let. Po desetiletí převahy realistických tanečních dramat, kladoucích jednoznačný důraz na obsahovou stránku, se tu objevil tanec plný uvolněné fantazie, choreografické vynalézavosti, tradicí nespoutané invence, velkorysých tanečních obrazů bez popisné pantomimy. Tyto inscenace, k nimž třeba přiřadit ještě Petrušku (1962, na choreografii se podílel M. Kůra), znamenaly zřetelný posun ve vývoji tehdejší české choreografie a patří k nim i pp. Větru ve vlasech (Karlín 1962) se současnou tematikou života velkoměstské mládeže, hudebně i pohybově se opírající o soudobou populární hudbu a jazz. V dalších letech uvedl mj. na scéně ND Praha Istar (1964), Milou sedmi loupežníků (1968), Vzpouru (1969),Serenádu in C na hudbu P. J. Vejvanovského (1979), Symfonii in C na hudbu J. Myslivečka (1979), Život bez chyby (1980), Zlatý kolovrat z Kytice (1984), Broučky O. Máchy (1992) a od předešlých průbojných snah obrátil pozornost ke klasickému repertoáru, např. Louskáček (1964), Šípková Růženka/Spící krasavice (ND Praha 1966),Giselle (ND Praha 1969; Brno 1983; Plzeň 1998), Esmeralda/ Zvoník od Matky Boží (Ústí n. Labem 1988; Plzeň 1992), v Ústí n. Labem uvedl dále čp. Macbetha K. Molčanova (1979) a v ČST televizní inscenaci Ocelového skoku S. Prokofjeva (1963). Autor publikace Minuta absolutního štěstí (spolu s M. Drottnerovou, Praha 1988). Zasloužilý umělec 1968. Manžel 1. Růženy Mazalové, 2. Marty Drottnerové, 3. korepetitorky Dany Karasové.
Literatura
Kazárová, H.: Jiří Blažek a jeho padesát let ve službách Terpsichory, I.–III., Taneční listy 1994, č. 1, 2, 3, str. 10 • Hošková, J.: Jiří Blažek, Taneční listy 1979, č. 10/příloha • V. V.: Blažek Jiří in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988 • Vašut, V.: Nová vlna v choreografii, Divadelní noviny 1963, č. 19.
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 23
