Mezi velmi skromnými zprávami o životě a tvorbě B. zachycují relativně nejsouvislejší úsek údaje, obsažené v operních libretech, tištěných k představením divadla hraběte Františka Antonína Šporka v Praze a v Kuksu 1725–29. Scénograf B. je v nich představen (zřejmě podle vlastního sdělení) jako Boloňan a žák F. Galli-Bibieny.
Pro Šporkovo divadlo vypravil 1725/26 operu G. Boniventiho a A. Guerry Venceslao (při vůbec prvním provedení díla 1721 v Turíně zpíval titulní roli A. Denzio a dekorace vytvořil I. Bellavita, B. předchůdce ve Šporkově divadle 1724/25), dále 1727 operu Tullo Ostilio, 1728 opery Armida al campo [Armida ve vojenském ležení, h: A. R. Vona], Irene Augusta, la caduta di Baiazetto Imperadore de Turchi [Irena Augusta, poražená tureckým vládcem Bajezidem, h: M. Luchini], Astarto (h: T. Albinoni) a La costanza combattuta in Amore [Věrnost přemožená láskou, h: G. Porta], 1729 Siface (h: N. Porpora) a Amore trionfante [Vítězná láska].
O dalším působení B. je známo jen to, že ve třicátých či čtyřicátých letech 18. stol. vyzdobil dva sály v Palazzo Verscovile v severoitalské Imole (nedochováno) a že do tří obrazů N. Bertucciho v nedalekém karmelitském kostele Medicina namaloval architektonická pozadí po vzoru F. a G. Galli-Bibieny. Také B. dekorace pro pražské Šporkovo divadlo byly pravděpodobně vytvořeny v obdobném stylu. Scénu patrně zaplňovaly náročné architektonické kompozice v efektní perspektivě.
Prameny a literatura
Libreta oper vypravených pro Šporkovo divadlo ⇒ Kneidl, ⇒ Freeman 1992. • J. Hilmera: Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, Praha 1965, s. 43–45; P. Preiss: Italští umělci v Praze, Praha 1986, s. 429; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague (1724–35), Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 47, 62. • Meyer, Sartori, Thieme–Becker
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 90–91
