Psána též Anna Maria; roz. Schulze, ovdovělá Mionová. – Dcera Ch. Schulzeho z prvního manželství. Mládí prožila s rodinou svého otce a jako dítě v hrála v jeho společnosti. V herecké dráze pak pokračovala jako manželka baletního mistra Miona, 1770 však ovdověla. Nejpozději 1765 byla členkou společnosti J. J. Bruniana ve Štýrském Hradci a platnou členkou souboru zůstala až do jeho smrti. Po smrti Brunianovy první ženy 1773 se za něho provdala. Prožila s ním jeho slavnou pražskou éru 1768–78 i ředitelské epizody v Drážďanech 1777 a v Braunschweigu 1778, jejich ztroskotání a následující štace v severním Německu. Po manželově smrti zprvu vystřídala několik dalších angažmá v tomto prostoru (mj. Hamburk 1784–88, Strelitz 1788), později se vrátila do Prahy, kde byla 1796–99 angažována ve Vlastenském divadle za ředitelů A. Gramse, J. Stentzsche a K. F. Guolfingera von Steinsberg.
V Brunianově souboru byla B. přední herečkou a hojně zaměstnávanou představitelkou rolí zprvu subretních, potom žen z lidu (např. ševcova žena Margarethe ve zpěvohře Der Teufel in allen Ecken oder Die zweyfache Verwandlung [Čert ve všech koutech aneb Dvojitá proměna, h: J. B. Savio, l: M.-J. Sedaine, p: K. L. Reuling], 1770), zralých milujících žen (Roxelane v komické opeře Soliman der Zweyte [Soliman druhý, l: Ch.-S. Favart], 1772), ale i tragických hrdinek, jako Laura (T. Ph. Gebler: Clementine, oder das Testament [Klementina aneb Závěť], 1771) nebo Mathilde (H. F. Möller: Ernest und Gabrielle, 1775), v jejichž podání ji však prý omezoval příliš plačtivý hlas. Obecně byla chválena ve zpěvoherních rolích, alespoň pokud nehrála příliš mladistvé postavy. Po smrti manžela byly jejím oborem matky a komické staré, jež jí kritika doporučovala hrát přednostně již předtím. O jejím výkonu v roli pobožnůstkářky slečny von Wandersloh ve hře Ch. H. Spieße Die Mausefalle [Past na mši] v Hamburku 1784 se např. kritika vyslovovala s nejvyšším uznáním a mluvila přímo o jejím mistrovství v podobných rolích. Ve Vlastenském divadle hrála pouze německy (např. královnu Elisabeth v Dykově truchlohře Die Gunst der Fürsten [Přízeň panovníků], 1796).
Prameny a literatura
NGg, fond Balzer, R-35271: Anna Maria von Brunian, rytina J. Balzera dle portrétu P. V. Steinela (⇒ Taschenbuch 1778); bibliografie tisků her s vyznačením rolí B. z fondů NMk, NK (soupis A. Scherla v databázi DÚ). • Neue Litteratur 1772, s. 73n., 127, 221n., 271, 334, 381n.; Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 149n., 191n.; GTK 1778, s. 215–217; 1789, s. 164, 181; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 23n.; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 2, 1779, s. 683; 7, 1784, díl 4, s. 107n., 140n.; Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 1785, 1. polol., s. 144; 1787, 1. polol., s. 90, 316; AEJ 1796, sv. 2, s. 188; 1797, sv. 3, s. 195; ADT 1, 1797, s. 37; TeuberI 1883, s. 297, 306, 312n.; Lebenserinnerungen der Karoline Schulze-Kummerfeld, ed. E. Benezé, II, Berlin 1915, s. 170; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 72; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 366. • Gallerie, Křimice, Meyer, Radenín
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 84–85
