Psán též Johannes Josephus Prunian. – Pocházel ze zchudlého šlechtického rodu. Asi 1745 nastoupil divadelní dráhu u herecké společnosti blíže neznámého principála Hölzela, pak u skupiny provazolezců a nedlouho poté (asi 1746) byl angažován v Kremži u tehdy již slepého principála C. J. Nachtigalla. Před 1750 pak působil ve Vídni u principála J. M. Brennera, s nímž se dostal do Olomouce, Znojma a do Norimberku. Samostatně hrál zprvu s loutkami na Moravě, přičemž vystoupení doplňoval vlastními tanečními produkcemi, poté cestoval s malou společností, kterou údajně po smrti svého prvního principála Hölzela (po 1750) převzal a oženil se s jeho vdovou. Podle B. prvního anonymního životopisce měla 1751–60 trasa této společnosti vést městy Basilej, Štrasburk, Freiburg im Breisgau, Mannheim, Mohuč, Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Bamberg, Norimberk. Doložit a datovat lze pobyty u dvora knížete Öttingen-Wallersteina 1751, ve Würzburgu a v Norimberku 1752, další zjištěné štace byly Eichstätt 1752/53 (⇒ Meyer 2, XIII, s. 348, 358, cedule s obsazením zde datovány chybně 1747) a Mergenthal 1753, Bern a Basilej 1757 a Augsburg 1759/60. Někdy po 1752 bylo údajně v Hamburku provedeno 25 B. baletů (⇒ Meyer 2, XXI, s. 107).
1760 hrál ve Freisingu a v Mnichově, kde jej zastihl J. Kurtz a angažoval do svého pražského ansámblu, v němž B. vynikl jako herec. Hrál zde zprvu pod jménem Brenian, protože se jeho bratr, který v Praze žil jako důstojník, cítil zneuctěn hercem ve svém příbuzenstvu. Po ukončení německých představení Kurtzovy společnosti v Praze se B. postavil do čela jedné její části a získal povolení hrát od Velikonoc 1763 v Brně. Soubor, který angažoval, byl však pro Brno příliš početný (obsahoval i baletní skupinu), neúnosné se ukázaly i náklady na dekorace a kostýmy. B. upadl do dluhů a musel v Brně přes veškerý úspěch u publika skončit. Dluhy zaplatil ze zálohy, kterou mu poslal G. Bustelli, jenž si jej přál mít jako podnájemce v pražském Divadle v Kotcích. Pro Prahu angažoval B. do souboru další členy, mj. M. Scholze, S. Mecourovou a J. Tillyho s rodinou, baletního mistra J. Hornunga a kapelníka G. Savia. Přemrštěné náklady a značná výše nájmu, který musil platit Bustellimu, jej po roce přiměly k rozhodnutí Prahu opustit a přijmout nabídku ze Štýrského Hradce (1765–68). Zde se však opět dobyl diváckého úspěchu jen za cenu tíživého zadlužení. B. zanechal na místě společnost i celý fundus a uchýlil se 1768 do Prahy s dětským baletem, s nímž začal hrát v Thunovském divadle na Malé Straně. Za cenu dalšího zadlužení dosáhl pak příjezdu své společnosti ze Štýrského Hradce. V prosinci 1768 se mu podařilo po delším vyjednávání smluvit s Bustellim za podpory pražské šlechty nový, výhodnější podnájem Divadla v Kotcích. Tím byla zahájena vrcholná éra B. principálského působení, která mu v divadelní historii zajistila místo „reformátora pražského divadla“, ale v níž nakonec tísněn starými i novými dluhy po deseti letech podlehl. Hlavními hereckými oporami souboru byli od 1770 J. Unger, J. F. Jonassohn, K. F. Henisch, R. Waitzhofer, krátce J. Böhm, herečky A. Mionová (pozdější druhá manželka B.), K. Henischová a E. Koberweinová, kapelníkem byl F. O. Holý. K nim přibyli 1771 J. B. Bergobzoom (1772–74 převzal i režii), J. A. Christ a baletní mistr V. Morávek-Alberti, 1772 J. Schimann a 1774 E. Tilly (od 1775 provd. Scholzová).
Dík štědré podpoře šlechty, jmenovitě hraběte Prokopa Vojtěcha Černína, který převzal 1774 intendanturu divadla a před svou smrtí 1777 vrátil B. všechny nesplacené dlužní úpisy, se společnost v Kotcích udržela až do sezony 1778/79. Tehdy B. znovu pojal úmysl zbavit se kontraktu s Bustellim, který se mu pro výši nájmu zdál vždy nevýhodný a také nyní vedl k novému zadlužení. Bez ohledu na smlouvu, která jej vázala až do 1780, odjel s částí společnosti nejprve 1777 do Drážďan, pak v létě 1778 do Braunschweigu, kde se však po počátečních úspěších znovu zadlužil a v září 1779 byl nucen tento podnik ukončit. Pak se mu podařilo vystupovat ještě v Hildesheimu a získat angažmá u dvora ve Schleswigu, ale i odtud byl zanedlouho propuštěn a odkázán na živoření po malých štacích. Pražskou část B. společnosti vedl zatím M. Scholz, ale Bustelli dal 1779 přednost K. Wahrovi, který vedení německé činohry v Divadle v Kotcích převzal. V herecké dráze se pokoušel B. s malým úspěchem následovat jeho adoptivní syn Johann.
Za putování s cestujícími hereckými společnostmi vyspěl B. v herce širokého oborového spektra. U Brennera hrál nejen Hanswursta, ale i milovníky a dokonce milovnice (jako „slečna Brunnerová“). Uplatňoval se i jako tanečník. Z této doby pocházejí četné rytiny, které jej zobrazují v hanswurstovských rolích. Rezidua komediantského typového herectví bylo v jeho projevu možno rozeznat i v jeho reformní éře. Když hrál 1772 sedláka Michela v Hillerově singspielu Die Jagd [Honitba], postrádala pražská kritika individualizaci této postavy. Tehdy byl daleko větší jeho význam jako ředitele a iniciátora nové dramaturgie. Již v Brně vydal 1763 tiskem několik libret komických oper, např. kus Die Gouvernante z Kurtzova repertoáru, ve kterém zřejmě sám hrál Bernardona, a zpěvohru Die das Glück hat, führt den Bräutigam nach Haus [Ta, která má štěstí, přivede si domů ženicha], dále ohlašoval mj. Lessingovu hru Miss Sara Sampson. V Praze 1764/65 uvedl např. tiskem zachovanou burlesku Der vergötterte Bernardon [Zbožněný Bernardon, 1764] a také novinku, truchlohru J. F. Cronegka Olint und Sophronia, opět tedy titul z oblasti literárně fixované činohry. V sedmdesátých letech 18. stol. uváděl i náročné texty Diderotovy (Der Hausvater [Otec rodiny], 1772) a Lessingovy (Der Schatz [Poklad], 1772). Hojně hrál komedie C. Goldoniho (jen v sezoně 1771/72 pět her, např. Das neugierige Frauenzimmer [Zvědavé ženy], Der gutherzige Murrkopf [Dobrosrdečný bručoun]). V úpravách F. J. Fischera uváděl hry Shakespearovy (Macbeth, Kaufmann von Venedig [Kupec benátský], Richard II., 1777). Seznámil Prahu také s řadou titulů francouzské komické opery (Grétryho Der Huron, 1768; Die beiden Geizigen [Dva skrblíci], 1778) a německého singspielu (Hiller: Die Jagd, 1772). Přijímal do souboru herce s literárními schopnostmi (např. J. Ungera, H. F. Möllera, J. Schimanna) a obohacoval svůj repertoár i původními novinkami (Möller: Lionel und Clarisse; Ernest und Gabrielle, obě 1775). Stejně tak vítal i dramata jiných pražských autorů, mj. K. F. Guolfingera von Steinsberg (Graf von Treuberg [Hrabě z Treubergu], 1778). Jeho reformátorské odhodlání bylo vždy korigováno rozmyslem divadelního praktika. Ten přivedl B. také k pokusu o uvedení inscenace v českém jazyce (J. Ch. Krüger: Kníže Honzík, 1771, p: J. Zeberer).
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1764–83, sign. B 11/1, kart. 286; B 11/2, kart. 287; AMP, Sbírka listin papírových, sign. I-591/97, 98 (26. 9. a 15. 11. 1768); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínové (nezpracován), kart. 395–397; tamtéž, dodatky + fond Velkostatek Jindřichův Hradec, kart. 157 (korespondence B. s hrabětem Černínem, dokumenty k repertoáru a účetní výkazy k provozu B. společnosti v Divadle v Kotcích); Katolische Kirchengemeinde St. Joseph, Hamburg, registr zemřelých, kniha č. 14, s. 7, č. 11 (15./17. 6. 1781); GNM Nürnberg, knihovna, sign. L 1313w 2°: soubor cedulí společnosti J. M. Brennera (29. 6.–9. 9. 1750, B. jako Harlequin); tamtéž: dvě mědirytiny B. jako Hanswursta (⇒ Asper 1980, obr. 72, 73); soubor cedulí společnosti J. Schulze s pantomimou B. (1. 5.–9. 8. 1752, B. jako Arlequin; cedule i dosud bibliograficky nepodchycená libreta pantomim, ⇒ Meyer 2/XV); cedule B. společnosti k představení v Thunovském divadle v Praze 13. 8. [1768] (J. E. Schlegel: Canut der gütige Regent, dnes nezvěstná ⇒ Bohemia 11. 5. 1830); NGg, fond Balzer, sign. R 35272: Johann Joseph von Brunian, rytina J.Balzera dle portrétu P. V. Steinela (⇒ Taschenbuch 1778); Österreichisches Theatermuseum Wien: Johannes Josephus Prunian, nesign. kolorovaná rytina (b. m., b. d., ⇒ DČD I, ⇒ Asper 1980, obr. 74); Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. A 13.609: Eine ganz neue Opera Buffa, Genannt: Das böse Weib, Oder Die Verwandlung eines bösen Weibs in eine gute Frau, aufgeführet unter der Direction des Herrn Jmpressarii J. J. Brunian, Grätz 1765 (⇒ Meyer 2, XXI, s. 310n.); NK, sign. 52 F 69/1–2: J. J. v. Brunians Sammlung von Schauspielen, auf dem Prager Stadt-Theater aufgeführtI–II, Prag 1769, 1770; bibliografie tisků her z fondů AMB, NMk, NK, NMd (soupis A. Scherla v databázi DÚ). • Neue Litteratur 1772, passim; Ueber das Prager Theater 1773, passim; Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 149–183, 191n.; Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 2, s. 42, 143, 144, 168n., 178; Dramatischer Antikritikus (Wien) 1, 1775, s. 62;Taschenbuch des Wiener Theaters (Wien) 1, 1777, s. 114, 146, 148;Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778; GTK 1775, s. 171n.; 1776, s.248n.; 1777, s. 232n.; 1778, s. 215–217; 1779, s. 86; 1780, s. 100; 1781, s. CXXXXIXn.; Almanach der deutschen Musen auf das Jahr…, Leipzig 1770–78, passim; Kurzgefasste Nachrichten von den bekanntesten deutschen Nationalbühnen… Statt eines Theaterkalenders für das Jahr 1779, Wien [1778], s. 16; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielliebhaber (Offenbach) 1779, s. 424; Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 10, s. 14n., 90n.; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 2, 1779, s. 220, 386, 681n., 766n.; 3, 1780, s. 245; nesign. [M. Scholz?]: Nachrichten von dem Leben des Herrn von Brunian, 4, 1781, s. 465–470, 481–487, 513–520, 537–542, 583–589, 633–640, 649–654, 739–747; D’Elvert 1852, s. 81–83; V. Ž. Donovský [V. Žížala Donovský]: K dějinám českého divadla v Praze (1771–1823), Národní listy 25. 5., 1. a 2. 6. 1875; F. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876], s. 31; Teuber I 1883, s. 237, 285–354, 373–376; tamtéž II 1885, s. 1–9, 16–46, 107, 114, 133–137, 159, 167, 472–476; K. Trautmann: Deutsche Schauspieler am bayrischen Hofe,Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 3, 1889, s. 430; F. Bischoff: Zur Geschichte des Theaters in Graz, Mitteilungen des historischen Vereins für Steiermark (Graz) 40, 1892, 131n.; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn,Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 249;Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 7–46;Lebenserinnerungen der Karoline Schulze-Kummerfeld I, ed. E. Benezé, Berlin 1915, s. XXII, 46–50; tamtéž II, s. 52, 77, 170, 180; V. K. Blahník: Příspěvek k dějinám českého divadla,Rozhledy po literatuře a umění 2, 1933, s. 132–134; K. Sabina: Počátky českého divadla, Praha 1940, s. 97–102; M. Fehr: Die wandernden Theatertruppen in der Schweiz, Einsiedeln 1949 (Jahrbuch der Schweizerischen Gesellschaft für Theaterkultur 18, 1948), s. 88n.; P. Kertz–I. Strößenreuther: Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, Nürnberg 1964, s. 26; K. Fleischmann:Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 70n.; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 82n.; K. Kindler: Findbuch zum Bestand der Musikalien des herzoglichen Theaters in Braunschweig 18.–19. Jh., Wolfenbüttel 1990, s. 282n.; F. Černý: Herzog Michel – Kníže Honzík, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 163n.; A. Jakubcová: Z Prahy až k severní říšské hranici, Hudební věda 35, 1998, s. 162n.; Braunschweiger Theaterzettel 1711 bis 1911, ed. R. Eisinger, Braunschweig 1990, s. XLVIII–IL; A. Sommer-Mathis: Tu felix Austria nube. Hochzeitsfeste der Habsburger im 18. Jahrhundert, Wien 1994, s. 121, 148; W. Herrmann:Hoftheater – Volkstheater – Nationaltheater, Frankfurt a. M. 1998, s. 95–110; H. Meise: Rom – Byzanz – Prag. Lucius Papirius und Belisar auf dem Prager Theater der 1760er Jahre,Miscellanea theatralia. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám, ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 206–220. • DČD I, Křimice, Meyer, Pies, Radenín, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 80–84
