Člen rozvětvené hudebnické rodiny, syn skladatele Šimona B. (1693–1735). Studoval na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích (1744–49), vyhlášeném vysokou úrovní hudební výuky, 1748 prospěl s vyznamenáním „felicissimus ingenii“. V posledním ročníku byl žákem skladatele V. Kalouse. Po návratu do Prahy působil jako varhaník u sv. Havla, sv. Martina, sv. Mikuláše na Malé Straně a P. Marie na Louži. Brzy se stal renomovaným skladatelem, od 1757 až do jeho smrti byla u B. každoročně objednávána „musica navalis“ pro pražská lodní procesí, konaná na Vltavě v předvečer svátku sv. Jana Nepomuckého (15. 5.). Byl zvolen na uprázdněné místo kapelníka v katedrále sv. Víta (1. 1. 1759), pravděpodobně působil zároveň i na kůru hradčanského kláštera benediktinek u sv. Jiří. Prestižní kapelnickou funkci zastával od svých 27 let až do předčasné smrti na tuberkulózu v pražské nemocnici milosrdných bratří.
B. patří k nejvýznamnějším osobnostem české hudby 18. stol. Jeho dílo stojí vysoko nad dobovým průměrem svým rozsahem i kvalitou. Celkem vytvořil na 400 skladeb, převážně chrámových, spojujících tradici neapolského stylu se zpěvností a živou rytmikou raného klasicismu, užívající často prvků lidové hudby. Právě všeobecné rozšíření B. hudby je dáváno do souvislosti s nadšeným přijetím Mozartových oper v Praze v osmdesátých letech 18. stol. B. skladby byly rozšířeny po celé střední Evropě (kromě českých zemí zejména ve Slezsku, rakouských zemích a Bavorsku), v Čechách byly ceněny a hojně provozovány ještě ve druhé polovině 19. stol.
B. se stal vyhledávaným autorem velikonočních oratorií a příležitostných kantát, zejména k jubilejím církevních hodnostářů, z nichž řada se zachovala v úplnosti nebo pouze jako libreto. Pražské jezuitské Collegium Clementinum objednalo u B. hudbu ke školskému dramatu Sanctus Adalbertus Pragensium episcopus [Svatý Vojtěch, pražský biskup] k oslavě intronizace arcibiskupa Antonína hraběte Příchovského (1764); pro opata benediktinského kláštera v Břevnově F. Grundmanna komponoval k výročí profese 1765 slavnostní kantátu Corona dignitatis senectus [Stáří, věnec důstojnosti], pro probošta pražského řádu křižovníků s červeným srdcem (cyriaků) V. Kirchmayera slavnostní kantátu Ad sanctam crucem majorem triplicis crucis praepositus [K svatému kříži většímu trojnásobného kříže představený]. Abatyši hradčanského kláštera benediktinek u sv. Jiří, Marii Josefě hraběnce z Fürstenberka, věnoval oratorium Ursach des Lebens und des Heils Mariae [Příčina Mariina života a její spásy], její nástupkyni Marii Elektě Vraždové z Kunvaldu kantátu Divina providentia [Božská prozřetelnost].
Ačkoliv těžiště B. hudebnědramatické tvorby spočívá v závažných pašijových oratoriích a rozsáhlých kantátách, mimořádné dobové popularity dosáhla krátká komická zpěvohra Erat unum cantor bonus [Byl kdysi dobrý kantor, datum vzniku není známo], parodující dobové způsoby výuky zpěvu. B. je také autorem hudby k burleskám Bernardon die Gouvernante [Bernardon guvernantkou] a Der Prahler ohne Geld [Náfuka bez peněz], inscenovaným poprvé v pražském Divadle v Kotcích J. Kurtzem na počátku šedesátých let 18. stol. B. autorství je pro oba kusy jmenovitě doloženo dobovým záznamem v soupisu repertoáru dětské společnosti F. Bernera, který oba tituly od Kurtze převzal a staly se součástí jeho stálého repertoáru (⇒ Garnier 1782; např. provedení kusu F. A. Nutha Der Prahler ohne Geld je doloženo ve Schwetzingen 1764; Die Gouvernantin nach der Mode v Rechnitz 1774 a v Basileji 1780). Na hudební stránku upozorňují v případě obou jmenovaných kusů doklady o jejich provádění (⇒ Meyer 2/XX, s. 112–115, 121–124). Burleska o opilé guvernantce je v pražském premiérovém libretu charakterizována jako divertissement koncipovaný dle francouzského způsobu, jehož základem je zpěv a tanec, na dochovaných divadelních cedulích pozdějších Kurtzových provedení se zdůrazňuje pražský původ kusu („in Prag der Schaubühne gewidmet worden“; Norimberk 1766, Frankfurt nad Mohanem 1767/68), na ceduli Ackermannovy společnosti důležitost a kvalita hudební stránky („eine Operette Comique mit vollkommener Musique“, Hannover, Göttingen 1764, Hamburk, Brémy 1766/67). Dochované libreto původní pražské premiéry tříaktového kusu o podvedeném podvodníkovi bez peněz uvádí, že hudbu k áriím komponoval jeden z nejslavnějších zdejších mistrů. Cedule k pozdějšímu Kurtzovu provedení v Norimberku (1766) označuje autora hudby za slavného kapelníka, který prostřednictvím své skvělé hudby výrazně pozvedl dokonalost díla. Jméno „Prixi“ cituje na své ceduli principál F. G. Keil (Norimberk 1775) jako jednoho ze skladatelů árií, jimiž provedení obohatil. Der Prahler ohne Geld figuruje s uvedením skladatele Brixiho v soupisu repertoáru společnosti J. Böhma, který kolem 1780 vyhotovil pravděpodobně sám principál. B. kompozice pro divadlo se řadí k prvním tvůrčím zásahům českých autorů do dramaturgie profesionální činohry na území českých zemí a v návaznosti na předchozí autory (např. J. A. Sehlinga) dokládají, že principálové cestujících společnosti často při opatřování hudby ke svým inscenacím využívali místní tvůrčí potenciál.
Edice
Erat unum cantor bonus (Schola latino musica – Il cantore – Der Schulmeisterius), ed. H. Krupka, Praha 1970 (pod jménem Paisiello: Der Schulmeister, in Musica rinata IX, Budapest 1966); Luridi scholares (Kartenspiel), ed. týž, Praha 1970.
Prameny a literatura
NK, sign. 65 E 4393 (též Zámecká knihovna Křimice [fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven], sign. 3230, přív. 2): Der Prahler ohne Geld, oder Der betrogene Betrüger. Ein Lustspiel in Versen mit Arien von drey Aufzügen. Auf Ungebung [!] des Impressarii von einem Mitglied der Pragerischen teutschen Gesellschaft verfertiget, und zum ersten mahl auf dem teutschen Theater zu Prag aufgeführet unter der Direction Joseph Kurtz. Die Musik zu denen Arien ist von einem der berühmtesten Meister allhier componieret worden, Prag 1761; tamtéž, sign. 65 E 3870: Die Gouvernante, opera comique, Brünn 1763 [vydal J. J. Brunian z Kurtzova rep.]; NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín 677, přív. 2: Arien und Gesänge aus der comischen Operette die Gubernante, [Prag] 1776; Bernardon die Gouvernante. Ein gantz neues auf französische Art eingerichtetes Divertissement, welches in Singen und Tantzen bestehet, und erst kurtzlich auf Angebung des Impressarii durch ein Mitglied der Pragerischen Schaubühne in gebundenen Reden verfertiget worden. Zum erstenmahl aufgeführt in Prag den 28. Martii 1761. Unter der Direction von Joseph von Kurtz, Prag 1761 [tisk doložen, uložení neznámo, ⇒ Veselý 1968, opis titulu z rkp. biografie J. A. F. Míči v archivu společnosti Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni, Míčova kompozice však byla pozdější a k citovanému libretu se nevztahuje]; GNM Nürnberg, sign. L 1316 dg 2°, kart. I: [J. Böhm], Verzeichniß derer von meiner Gesellschaft aufgeführten Schauspiele und Ballets, rkp. [asi 1780]. • [F. X. Garnier]: Nachricht von der Bernerischen jungen Schauspieler Gesellschaft,…, zusammengetragen von M. I. R. [= mir], [Erlangen] 1782, s. 9, 25, 30–32; Ueber den Zustand der Musik in Böhmen, Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 1, 1799/1800, s. 497n.; Z. Kolešovský: Něco o kostelních skladbách F. X. B., Dalibor 2, 1859, s. 153n. + Slovo o mších F. X. B. vůbec a o jeho postních zvlášť, tamtéž 3, 1860, s. 90, V. F. Laurencin: Ausgrabungen einiger altböhmischer Kirchencomponisten, I. F. X. B., Neue Zeitschrift für Musik (Mainz) 30, 1864, s. 93–95; A. Hnilička: Musica navalis, Hudební revue12, 1918/19, s. 279–281 + Brixiana, Dalibor 37, 1920/21, s. 33; E. Trolda: Kostelní archiv mělnický, Hudební revue 9, 1916, s. 6–10, 75–81, 127–133, 176–180; A. Podlaha: Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, Praha 1926, s. XXVI–XXVIII; R. Haas: Kindermusik im alten Prag, Alt-Prager Almanach, Prag 1926, s. 57–68; O. Kamper: F. X. B., Praha 1926 + Hudební Praha XVIII. věku, Praha 1936, s. 35, 175, 185, 189, 193; R. Perlík: F. X. B., Cyril 58, 1932, s. 10–14 + F. X. B. na kůru strahovském, Hudební výchova 13, s. 20; V. Němec: Pražské varhany, Praha 1944, s. 136, 143; J. Němeček: Nástin české hudby XVIII. století, Praha 1955, s. 131–138; D. Idaszak: Katalog kompozicji czeskich w Polsce, Bydgoszcz 1963; R. Münster: F. X. B. v Bavorsku, Hudební věda 2, 1965, s. 19–22; O. Veselý: Rod Míčů. Nový příspěvek k historii a rozvoji českého hudebního rodu, tamtéž 5, 1968, s. 289; V. Novák: Zur Katalogisierung von Werken der Familie Brixi, Die Musikforschung (Kassel) 22, 1969, s. 335–337 + Slavnostní kantáta F. X. B., věnovaná B. Grundmannovi, Hudební věda 20, 1983, s. 60–68 + Brixiana in Břevnov und Braunau im 18. Jahrhundert, Tausend Jahre Benediktiner in den Klöstern Břevnov, Braunau und Rohr, St. Otilien 1993, s. 497–517 + Tematický katalog brixian Otakara Kampera, Hudební věda 30, 1993, s. 54–59 + Emilián Trolda a Brixiové, tamtéž 37, 2000, s. 246–251 + Tematický katalog skladeb F. X. B., Šimona Brixiho, Viktorina Brixiho, Jeronyma Brixiho, v tisku; V. Novák–L. Mašlaňová: Musicae navales pragenses, Praha 1993, s. 33–87, 130–140; A. Scherl: Pantomimické produkce v Divadle v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 102n. • ČHS, DČD I, Dlabač, Eitner, Gerber, Grove, Meyer, MGG, Pazdírek
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 77–79