Začínal jako herec, v polovině 70. let založil vlastní divadelní společnost, s níž se pak více než čtyřicet let pohyboval po menších městech na Moravě a ve Slezsku. Jako divadelní podnikatel dbal na kvalitu a aktuálnost repertoárové nabídky, což z jeho souboru činilo atraktivní a žádanou společnost.
Nejstarší zpráva o S. pochází ze sezony 1870/71, kdy působil jako režisér a herec ve společnosti S. Linggové v Šumperku. Následně sbíral zkušenosti ve společnosti J. H. Treue, kde hrál role mladých hrdinů a milovníků, naposled pak v 1874/75 ve Znojmě. Od další sezony se osamostatnil a vedl vlastní divadelní společnost. Byla v průměru dvacetičlenná, jejím teritoriem byla Morava, Slezsko a Čechy a často se vracela do Krnova, Šternberku, Šumperku nebo Moravské Třebové. Na letní měsíce S. zajížděl do slezského lázeňského Frývaldova (dn. Jeseník) nebo do Lanškrouna, ležícího na východě Čech nedaleko zemské hranice s Moravou. Objížděl však i další menší města a nevyhýbal se ani jihu Moravy, hrál např. v Břeclavi, Mikulově či Hustopečích.
Jako divadelní ředitel byl S. velmi aktivní a dobře se orientoval v soudobé produkci. Inspirací mu byla, stejně jako i dalším ředitelům z této oblasti, vídeňská předměstská divadla, jejichž novinky uváděl krátce po tamních premiérách. Činoherní repertoár byl zaměřen především na veselohry a frašky. V sedmdesátých letech uváděl i krátké operety (J. Offenbach, F. Suppé), od osmdesátých let zařazoval i operety celovečerní (E. Eysler, L. Ascher, F. Lehár, E. Kálmán). Orchestr potřebný k uvádění operet tvořili najímaní členové městských kapel. Důraz na aktuální repertoár společnost udržela v i následujícím století, kdy se na jejím chodu podílel S. syn Eduard.
S. patrně pocházel z divadelní rodiny, neboť už v začátcích své ředitelské dráhy přijal do angažmá sestru Agnes a bratra Wilhelma, který byl přinejmenším od 1872 členem souboru vratislavského Lobetheater. Herečka hrající v S. společnosti role komických starých, Marie S., jejíž jméno je doplňováno o zkratku „sen.“ byla s největší pravděpodobností jeho matka. Mezi dalšími členy hereckého souboru byla i S. manželka Marie a syn Eduard, který hrál nejdříve dětské role, v dospělosti režíroval a nejpozději od 1905 vedl soubor společně s otcem. Později se rodinná základna dále rozrostla; v sezoně 1906/07 se zde objevují jména Betty S., Robert S., Paula S. Ve stejném období ve společnosti kromě ředitelů Schubertových režíroval i A. Roberti (frašky a operety), který se později do rodiny Schubertových přiženil. Po S. smrti převzal společnost syn Eduard. Pod jeho vedením vystupoval soubor krátce pod názvem Mährisch-schlesische Tournee a později, 1923, byl přejmenován na Schubert-Bühne. Když Eduard Schubert 1939 ve Vídni zemřel, převzali společnost jeho synovci Tino Louis a Edi Schubert-Roberti.
Už od začátku kariéry prokazoval S. výrazné herecké nadání, o čemž svědčí jeho působení u významných divadelních společností. Zde pak rovněž získal cenné zkušenosti s provozem a řízením divadelního souboru. Po celou bezmála čtyřicetiletou praxi udržel S. vysokou úroveň své společnosti s aktuální repertoárovou skladbou, což mu zajistilo stálý zájem publika.
Štace společnosti Aloise Schuberta
1874 Rýmařov (Römerstadt); 1875 Šumperk (Mährisch Schönberg), Moravská Třebová (Mährisch Trübau); 1876 Svitavy (Zwittau), Bruntál (Freundenthal), Židlochovice (Seelowitz), Mikulov (Nikolsburg); 1877 Šumperk, Šternberk; 1878 Šumperk, Moravská Třebová; 1879 Rýmařov, Moravská Třebová; 1879/80 Bruntál; 1881 Uničov (Mährisch Neustadt), Mohelnice (Müglitz), Moravská Třebová; 1881/82 Krnov (Jägerndorf), Frývaldov (Freiwaldau, dnes Jeseník); 1882/83 Moravská Třebová; 1883 Šumperk, Hodonín (Göding), Břeclav; 1884 Hustopeče (Auspitz), Pohořelice (Pohrlitz), Šumperk, Svitavy; 1885 Šternberk (Sternberg), Lanškroun (Landskron); 1886 Hranice (Mährisch Weißkirchen); 1887 Šumperk, Bruntál; 1888 Šumperk, Bruntál; 1889 Bílovec (Wagstadt); 1891 Frývaldov, Skorošice (Gurschdorf), Lipová-lázně (Nieder Lindewiese), Lanškroun; 1892 Vrbno pod Pradědem (Würbenthal); 1892/1893 Šternberk, Lanškroun, 1893/94 Šternberk, Červená Voda (Rothwasser), Lanškroun; 1894/95 Šternberk, Lanškroun, Frývaldov; 1895/96; Šternberk, Frývaldov; 1896/97 Šternberk, Lanškroun; 1897/98 Bílovec, Lanškroun; 1897 Šumperk; 1898/99 Hranice; 1899/1900 Hranice; 1900/01 Hranice, Svitavy; 1901/02 Hranice; 1903/04 Frývaldov; 1905 Šumperk; 1905/06 Moravská Třebová; 1906/07 Šumperk, Svitavy, Vítkovice (Wittkowitz); 1907/08 Svitavy, Moravská Třebová; 1908/09 Šternberk; 1909 Moravská Třebová; 1909/10 Svitavy; 1910/11 Moravská Třebová, Rýmařov; 1911/12 Svitavy, Krnov; 1912 Moravská Třebová; 1912/13 Krnov; 1913/14 Krnov; 1915/16 Šternberk; 1916/17 Krnov; 1917/18 Krnov; 1917 Moravská Třebová; 1918 Moravská Třebová; 1919 Svitavy; 1919/20 Šternberk; 1920 Moravská Třebová; 1921 Moravská Třebová.
Role
Roqueville (V. Sardou: Fernande) – 1875; Cacolet (H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet) – 1877; Professor Birke, Chorist Brüller (C. Costa: Ein Blitzmädel) – 1879.
Prameny
SOkA Bruntál se sídlem v Krnově: fond Okresní úřad Bruntál, kart. 146, inv. č. 516, sign. J (žádost z 20. 1. 1887, soupis repertoáru a členů společnosti).
SOkA Šumperk: fond Archiv města Šumperk, kart. 703, inv. č. 1668 (repertoár společnosti v Šumperku v sezoně 1877/1878).
Literatura
Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 35, 1871, 369–370; 36, 1872, 278−279; 44, 1880, s. 108−109; 46, 1882, s. 169–170; 49, 1885, s. 495–496; 54, 1890, s. 62−64; 55, 1891, s. 257−258; Das Echo, zur Unterhaltung für geselliges Leben (Krnov) 4. 8. 1872 (Zmínka o benefici kapelníka Eduarda Schuberta, která byla pořádaná 8. srpna 1872 v Krnově, v rámci níž byl připraven velký koncert s představením, ve kterém vystoupili slečna zpěvačka a herečka Agnes Schubertová a Wilhelm Schubert, tehdy ještě herec vratislavského Lobetheater); Nikolsburger Wochenschrift für landwirtschaftliche, gemeinnützige Interessen und Unterhaltung 21. 10. 1876, 28. 10. 1876; Nikolsburger Wochenschrift 15. 6. 1938; Mährisch-schlesischer Correspondent (Brno) 2. 1. 1884, 31. 7. 1884; Neuer Theater-Almanach (Berlin) 1, 1890, s. 43; 6, 1895, s. 405; 24, 1913, s. 480; 25, 1914, s. 495; Jägerndorfer Zeitung 8. 12., 28. 11., 2. 12. 1909, 16. 12. 1909, 10. 2., 6. 2. 1910, 11. 11. 1909, 30. 1. 1910; Neuer Bühnen-Roland Fachblatt für reisende Theaterunternehmen und Schauspieler (Karlovy Vary) 15. 6. 1922 (nekrolog); M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 3/3, Olomouc 2014, s. 113, 114, 117, 118, 166, 169, 176−178, 187, 198, 204, 206, 215, 218, 225, 226, 237, 241, 242, 244, 251, 254, 255, 290; S. Pracná: Městské divadlo v Krnově v letech 1854−1944, Olomouc 2019.
Vznik: 2020
