Lössl, Carl

Psán také Lößl či Lössel. Otec Karl Lössl byl herec a autor divadelních her. L. herecky debutoval 1834 u ředitele J. A. Stögera v Divadle v Josefstadtu. Během dvaceti let vystřídal řadu angažmá na území habsburské monarchie (Celovec, Záhřeb, Maribor), nejčastěji se pohyboval v Uhrách (Prešpurk, Trnava, Šoproň, Raab). Hrál vážné i komické postavy, z vedlejších rolí přešel v polovině 40. let k podstatnějším postavám rytířů, intrikánů či komických otců, hrál také dialektové a šaržírované role. V divadelních společnostech se současně podílel na administrativě jako sekretář či knihovník, čímž získal cenné zkušenosti pro samostatné divadelní podnikání. Zahájil je 1854 jako ředitel městského divadla v Českých Budějovicích, které vedl do 1858. Na základě rozšířené koncese pro táborský, plzeňský a písecký kraj zajížděl v létě se svým souborem do Písku, Klatov, Českého Krumlova, Jindřichova Hradce a Plzně. Na letní sezonu 1857 získal nájem divadla ve Františkových Lázních a zajížděl hrát do Chebu a Plzně. V sezonách 1858/59 a 1859/60 stál v čele libereckého městského divadla vlastněného tamním soukenickým cechem. Krátká štace v Mladé Boleslavi během dubna a května 1858 ztroskotala vlivem požáru, který zcela zničil fundus společnosti. L. pak zamířil do Nového Boru a České Lípy, kde zbudoval letní divadlo v zahradě místního hotelu. V sezoně 1860/61 byl ředitelem městského divadla ve štýrském Mariboru, 1862–64 vedl Privat Theater ve vídeňském Novém Městě. Do českých zemí se vrátil 1864 a jednu sezonu vedl městské divadlo ve Znojmě. V sezoně 1866/67 měl v pronájmu divadlo Colosseum na vídeňském předměstí Braunhirschengrund (nynější XIV. vídeňský obvod Rudolfsheim-Fünfhaus), jehož majitelem byl C. Schwender. Do Čech se L. vrátil 1873, kdy nastoupil jako herec a sekretář u ředitele J. Posingera, který měl v nájmu divadlo v Liberci a souběžně letní divadlo v Praze ve Pštrosce. V dubnu 1874 mu české místodržitelství zamítlo žádost o nové koncesní oprávnění a L. se vrátil zpátky do Uher. Krach na vídeňské burze 1873 jej zastihl jako ředitele divadla v Levoči – jako řada jiných i L. přišel o velkou část úspor. Po smrti manželky Elisabeth v srpnu 1878 žil ve Vídni a živil se opisováním divadelních rolí. 1888 uzavřel druhý sňatek s o třiadvacet let mladší Leopoldine Grohovou, dcerou vídeňského soustružníka. Zemřel o dvanáct let později v důsledku plicního edému (otok plic), 5. 7. 1902 byl pohřben ve vídeňském Novém Městě.
Otec Karl Lössl (2. 8. 1770 – před 1840) byl herec a příležitostný dramatik, jenž používal umělecký pseudonym Klees (zkratka K. Lössl). Účinkoval v Divadle na Vídeňce, od 1811 po sjednocení správy obou scén také ve vídeňském Dvorním divadle. Jeho hry hrálo Divadlo v Leopoldstadtu (1803 veselohra Die Probe) či domácí Divadlo na Vídeňce (1814 činohra s vojenským námětem Die deutschen Söhne in Hessen), jako dramatik se však neprosadil. Na sklonku života se živil jako divadelní pokladník.
První L. manželka Elisabeth roz. Gröschl (1801 – 21. 8. 1878) byla herečka. Pocházela z Prešpurku a v L. společnosti se starala o pokladnu a finance. Ze zdravotních důvodů odešla kolem 1866 od divadla a zemřela o dvanáct let později v Baden u Vídně.

Jako ředitel divadelní společnosti se L. zprvu orientoval převážně na činohru, zvl. frašku. Od českobudějovické sezony 1857/58 rozšířil repertoár o veselohru, počínaje libereckou sezonou 1859/60 zařadil operetu, která od 60. let začala nahrazovat hru se zpěvy. Program společnosti tvořily populární veselohry, kouzelné hry, frašky a žánrové obrázky vídeňského lidového divadla (F. Raimund: Die Verschwender, Der Alpenkönig und der Menschenfeind, C. Haffner: Therese Krones, C. Carl: Staberlʼs Reiseabenteuer in Frankfurt und München oder Parapluiemacher und Lord), Kotzebuovy hry (Die Stricknadeln, Die Pagestreichen), rytířské hry (H. Cuno: Das Diadem, oder Die Ruinen von Engelhaus) a soudobé historické hry (H. Laube: Graf Essex, A. E. Brachvogel: Narciss) či dramatizace (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise von Lowood). Tak jako u jiných společností byl klasický a náročnější repertoár zastoupen spíše okrajově. V době masopustů L. profitoval z pořádání maškarních bálů (České Budějovice, Liberec). Povinností nájemce českobudějovického divadla byla dobročinná představení s výtěžkem ve prospěch chudých a poskytnutí divadla Hudebnímu spolku (Musikverein) ke koncertům v době, kdy se nekonala divadelní představení a bály. Představení L. společnosti doprovázel orchestr řízený regenschorim J. Ployharem a složený z členů místního útvaru polních myslivců, v Plzni pak z hudebníků kapely městských střelců. Písecké hostování L. společnosti  probíhalo v provizorně adaptovaném dvoře domu místního kupce J. Otty.
Součástí programu byla též hostování divácky atraktivních umělců nebo angažmá celých souborů, bylo-li třeba nabídnout publiku žánr, kterému se L. společnost běžně nevěnovala. V průběhu františkolázeňské sezony 1857 účinkovala se společností britská tanečnice L. Thompson z londýnského divadla Drury Lane, 1858 představitel opičích rolí E. Klischnigg. V témže roce vystupovala ve Františkových Lázních taneční společnost z Uher (Die ungarische Nationaltänzer Gesellschaft), 1860 soubor pěvce H. Meinhardta, jenž v Liberci sehrál dvacet představení italského, francouzského a německého operního repertoáru od V. Belliniho, G. Donizettiho, G. A. Lortzinga, C. M. Webera a O. Nicolaie. V sezoně 1866/67 hostoval v Plzni herec pražského Stavovského divadla C. Hallenstein. V L. společnosti nalezlo uplatnění několik kolegů, s nimiž se setkal na předchozí divadelní dráze a kteří ředitele a jeho ženu dříve zaměstnávali ve svých divadelních souborech, např. herec a režisér M. Willi, kterého L. znal jako ředitele při angažmá v Šoproni, Raabu a ve vídeňském Novém Městě. V českobudějovické sezoně 1857/58 byl Willi režisérem frašky, představitelem lokálních komických rolí a postav otců v liberecké sezoně 1858/59. L. dlouholetým spolupracovníkem byl herec a režisér C. Graube (1854–56 České Budějovice, 1865/66 Znojmo a 1866/67 Plzeň).
Přestože L. jako divadelník strávil v Čechách a na Moravě pouze osm sezon, podařilo se mu získat do nájmu divadla větších měst (České Budějovice, Liberec, Plzeň), která pak i  s úspěchem vedl. Jako ředitel zúročil nabyté zkušenosti a znalost prostředí, dokázal pružně reagovat na proměny divadelního repertoáru a vyhovět vkusu obecenstva podle místa, kde aktuálně pobýval.  Jeho obliba u diváků pramenila z dobré úrovně interpretů, dramaturgie i výpravy. Finanční ztráty a angažmá L. ve společnostech jiných divadelních ředitelů lze přičíst na vrub spíše vnějším okolnostem; jeho divadelní podnikání fakticky ukončil státní bankrot.   

Role

Städtisches Theater České Budějovice (Městské divadlo České Budějovice)
Pst, reisende Regisseur eines Volkstheaters (K. Schick: Der Postilon vom Stadtek Enzersdorf oder Das Theater im Theater – 1854; Archibald Zenger (M. Meyer: Agnes Bernauer oder Herzog Albrecht von Bayern), Maulschlender, Israelit (K. Elmar, h. A. Müller: Das Mädchen von der Spule oder Entsagung und Genuss), Maler Kranz (H. Schmidt: Der Verstorbene oder Undank und Vergeltung), General Vendome (G. N. Bärmann: Napoleon oder Der Mann des Ruhmes), Hudson Lowe, Gouverneur auf St. Helena (G. N. Bärmann: Napoleon oder Der Mann des Ruhmes), Theaterdirektor Pawilion (F. Blum: Das Auffinden der Zwerge), Hartmann, Doktor einer öffentlichen Heilanstalt (T. Megerle: Die Teichsusel und der Dorfrichter oder Der Hexen Prozeß) – 1856; General Bärenklau (T. Megerle: Der Panduren Obrist von Trenk oder Die Schicksals Profezeiung auf Czernahora) – 1858.  

Písek (Divadlo ve dvoře domu kupce Jana Otty)
Ammer (F. Kaiser, h. C. Binder: Zwei Testamente oder Prüfungen der Armuth) – 1858.      

Stadttheater Cheb (městské divadlo Cheb)
Johann Sartori, Direktor des Leopoldstädters Theater (K. Haffner: Therese Krones), Signor Pisany (A. Langer, h. A. Müller: Die Mehlmesser Pepi, des Kaisers Gnadewort) – 1858. 

Stadttheater Liberec (městské divadlo Liberec)
Werner Stauffacher (F. Schiller: Wilhelm Tell) – 1859.      

Prameny

Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Taufbuch 1814 (narození C. L.), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/01-st-augustin/01-06/?pg=40; Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Sterbebuch 1902 (úmrtí C. L.), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/wiener-neustadt-neukloster/03-06/?pg=163 ; Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Trauungsbuch 1888 (sňatek C. Lössla s L. Grohovou), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/wiener-neustadt-neukloster/02-06/?pg=130;  Österreich, Wien, rk. Erzdiözese Wien, Sterbebuch 1878 (úmrtí manželky E. Lössl, v matrice zapsána jako vdova, třebaže v době smrti byla stále L. ženou; důvodem mohl být záznamový omyl matričního úředníka, nebo žili manželé odděleně, jelikož vdovský status E. Lössl skýtal snazší dostupnost státního příspěvku, potřebného pro její léčbu a živobytí), [online, cit. 24. 3. 2020], URL: https://data.matricula-online.eu/de/oesterreich/wien/baden-st-stephan/03-15/?pg=28.  

SOkA České Budějovice: fond Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, kart. 2, desky 1855–1861 (L. společnost v Českých Budějovicích).

SOkA Cheb: kart. 255, fasc. 327 (L. společnost v Chebu).   

SOkA Písek: sig. VI/2, kart. 8, 9 (L. společnost v Písku).  

Jihočeské muzeum České Budějovice: Hudební archiv, divadelní cedule 1791–1931 (L. společnost v Českých Budějovicích).   

Literatura

Österreichischer Theater Almanach (Prag – Wien) 1839, s. 46–48; Almanach für die Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1840, s. 367–368; 1844, s. 277–278, 1845, s. 426–428; 1846, s. 340–343; 1847, s. 187–188; 1848, s. 54–58; 1849, s. 175; 1850, s. 214–215; 1851, s. 32–34; 1853, s. 70–72; 1855, s. 91–93; Deutscher Bühnen Almanach (Berlin) 1855 [2], s. 91–93; 1856 [2], s. 137–138; 1857 [2], s. 81–83; 1858 [2], s. 103–105; 1859 [2], s. 346–349; 1860 [2], s. 343–345; 1861 [2], s. 202–204, 1862 [2], s. 178–179, 1863 [2], s. 343–344, 1864 [2], s. 312–313, 1865 [2], s. 326–327, 1866 [2], s. 357–358; 1867 [2], s. 236–238; 1874 [2], s. 385­–386, s. 387–388; Anzeiger aus dem südlichen Böhmen (Budweis) 29. 10. 1856; Bohemia (Prag) 26. 6. 1857, 28. 8. 1858, 3. 7. 1858, 9. 4. 1859, 27. 9. 1859, 30. 9. 1859, 14. 10. 1859, 20. 4. 1867; Egerer Anzeiger (Eger) 20. 8. 1858, 27. 8. 1858; Plzeňské noviny (Plzeň) 7. 2. 1867; Pilsner Bote (Pilsen) 18. 4. 1867, 21. 4. 1867, 25. 4. 1867; Neuer Theater Almanach (Berlin) 1903, s. 162–163 (L. nekrolog); A. John: Franzensbader Stadttheater. Festschrift zum 60 jährigen Jubiläum des Franzensbader Stadttheaters, Franzensbad 1928, s. 5–6; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307; R. Angermüller: Wenzel Müller und „sein Leopoldstädter Theater,“ Wien 2009, s. 136, s. 217; J. Janáček: Čtení o německém divadle v Reichenbergu, Liberec 2010, s. 44, s. 70; K. Goedeke: Grundriss der Geschichte der deutschen Dichtung, Bd. XI/2, Berlín 2011, s. 216 (dramatická tvorba otce K. Lössla); M. Havlíčková, S. Pracná, J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3, Olomouc 2011, s. 154.

Kosch, Ulrich  

Vznik: 2020