Text se zachoval v tzv. Sborníku Stolovského v unikátním exempláři bez titulního listu a několika stran uvnitř tisku. Titul Selský (Sedlský) masopust je novodobý a pochází od prvního editora hry J. Jirečka (⇒ Edice).
Hra se svou tematikou řadí mezi dramatické texty, dialogy či prozaické skladby lidové, pololidové či umělé provenience, které byly hrány či přednášeny v době masopustního veselí (podobně jako např. Tragedie Masopusta → M. Dačického z Heslova). Mohla však být uváděna i při jiné příležitosti, např. při posvícení nebo hodech. Její kompozice naznačuje autorovu erudici a zběhlost v psaní divadelních her.
S. zobrazuje s humorem a bez moralizování soudobý život na české vesnici. Stejně jako v obdobných skladbách měšťanské provenience zaujímá i zde autor povýšenecký a výsměšný postoj vůči selskému stavu. Hra je členěna do tří „actů“ po čtyřech až pěti scénách. Ústřední linii jednoduchého děje tvoří námluvy selského synka Valenty, kterému pomáhají jeho přátelé Brož a Bíčoň. Johanka, o niž se Valenta uchází, předstírá zájem, ale se svými důvěrnicemi Klárou a Bětkou si z ženichů a z mužů vůbec tropí žerty. Ve hře dále vystupují koloritní postavy starších sedláků Linharta, Antošta a Havla, směšný chlubil Vávra a jeho bratr, patrně bývalý loupežník Kerhart. Hru uzavírají hospodské scény sedláků s charakteristickými motivy (přípitky, zpěv, tanec, rvačka). Text je dle dobového úzu opatřen prologem a epilogem. Nepříliš původní děj je zpracován s využitím znalosti českého venkovského prostředí (např. přípitky, zvyky při námluvách nebo zvaní na návštěvu). Komičnost postav sedláků je zvýrazněna i jejich jmény (např. Havel Znosafrk, Valenta z Křivokrkanic). Hra je složena v tradičním sdruženě rýmovaném osmislabičném verši. Dialog zachycuje podobu hovorového jazyka s řadou vulgárních obratů, které vzdělaný autor hry užívá zřejmě záměrně. V textu chybí morální ponaučení, což je v kontextu příbuzné tvorby netypické. Jediný známý exemplář je opatřen zřejmě dodatečně připsanými marginálními rukopisnými poznámkami v latině a češtině, z nichž lze usuzovat na provozování hry, a to nejspíše žáky.
Edice
Staročeské divadelní hry I, ed. J. Jireček, Praha 1878, s. 109–160; Staročeské drama, ed. J. Hrabák, Praha 1950, s. 149–190; České humanistické drama, ed. M. Kopecký, Praha 1986, s. 199–244, (345n., 358).
Prameny a literatura
NMk, sign. 27 F 7 (Sborník Stolovského): [Selský masopust], Praha 1588 (chybí titulní a čtyři jiné listy). • J. Jireček: Staročeské hry dramatické, Světozor 10, 1876, s. 214; Menčík 1895, s. 77n.; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 2. vyd. Praha 1929, s. 54n.; M. Kopecký: Pokrokové tendence v české literatuře od konce husitství do Bílé hory, Brno 1979, s. 128–131; viz Edice. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 535–536
