Spolu s interludiem Helluo a Judeaus je P. považována za nejstarší český divadelní text se světskou tematikou. Je samostatným přídavkem (postludiem) anonymní české biblické hry → Historia duchovní o Samsonovi, dochované v tisku D. Sedlčanského (Praha 1608). Dnes užívaný název pochází od J. Jirečka až z 1878 (⇒ Edice).
Děj oblíbeného příběhu o manželské nevěře, známého v Evropě už od starověku, je rozdělen do čtyř scén a vystupují v něm typické postavy: starý kupec, jeho mladá žena, její mladý milenec jménem Asotus (z řeckého slova zhýralec) a domácí služka. Rovněž dějová zápletka interludia je postavena na tradičních situačních stereotypech: odjezd kupce za obchodem, jeho náhlý návrat a přerušení hostiny mladých milenců. Neznámý autor, patrně vzdělaný školský dramatik, však v obvyklém komickém příběhu věkově nerovného manželství zřejmě příznačně zdůraznil nikoli jeho rozpustilé motivy, ale morálně výchovnou funkci. Hra se vyznačuje netypickým narativním pojetím, což se projevuje ve způsobu charakteristiky postav, ve stavbě zápletky a zejména v jejím vyznění (závěrečný monolog kupce). Na rozdíl od obdobných známých evropských interludií, vycházejících často ze scénářů italské komedie dell’arte nebo německých masopustních her, je česká verze nejen velmi jednoduchá, ale také zdrženlivá. Důvodem její uměřenosti je zřejmě dedikace tisku jednomu z představitelů moravských nekatolických stavů „Panu Panu Pertoltowi Bohubudowi z Lippého a na Morawském Krumlově“ a tedy i charakter čtenářů nebo publika, jemuž byla biblická hra o Samsonovi se svým přídavkem určena. Dialog není postaven na střetávání různých názorů a postojů jednajících osob, výběr jazykových a stylistických prostředků je proto netypický a je poznamenán značnou popisností. Autor užil stroficky uspořádaného, sdruženě rýmovaného jedenáctislabičného verše. V textu jsou předepsány také hudební vložky. Hra byla zřejmě inscenována na pódiovém jevišti typu školské mansionové scény s předscénou nebo i na jednoprostorovém jevišti, vymezeném pouze hereckou akcí. P. mohla být předlohou lidové masopustní frašky → Salička, nelze však vyloučit, že naopak tradice lidového provozování hry typu Saličky vzniku P. předcházela.
Novodobé provedení P. se uskutečnilo na jevišti Národního divadla v Praze 1883 a znovu v době konání Národopisné výstavy českoslovanské 1895 (zároveň byla hra prováděna v červenci a v září 1895 také na výstavišti divadelní společností J. Kubíka v jeho úpravě). Text inspiroval 1904 jevištní úpravu P. Gutha a později i vznik stejnojmenné opery O. Máchy (1956/57, provedena 26. 4. 1963).
Edice
Staročeské divadelní hry I, ed. J. Jireček, Praha 1878, s. 162–168; P. Bogatyrev: Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940, s. (27, 206n.), 207–213; Staročeské drama, ed. J. Hrabák, Praha 1950, s. 199–205; Starší české drama, ed. M. Kopecký, Praha 1981, s. 183–187; České humanistické drama, ed. M. Kopecký, Praha 1986, s. 281–288, (349n.).
Prameny a literatura
NMk, sign. 27 F 7 (Sborník Stolovského), přív. 5: Hystorya Duchownij O Samsonowi…, Praha 1608 [P. navazuje na doslov biblické hry]. • P. Guth: Polapená nevěra, Český lid 13, 1904, 186n.; J. Máchal: Dějiny českého dramata, Praha 1917, s. 61n.; Dějiny české literatury I, ed. J. Hrabák, Praha 1959, s. 356, 485; L. Sochorová: K původu lidové masopustní frašky zvané Salička, Česká literatura 34, 1986, s. 253–258; viz Edice. • DČD I+III, LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 468–469
