Původní česká božítělová hra vznikla v Brandýse nad Labem, v sousedství proslulého mariánského poutního místa s uctívaným „palládiem Země České“ ve Staré Boleslavi. Patří ke vzácně dochovaným textům českého divadla 17. stol., zapsaným ve čtvrtém dílu (1681–94) sborníku Quodlibetica strahovského premonstráta E. J. Košetického. Představuje typ dramatu liturgického původu, který s propagací církevního dogmatu o eucharistii spojoval v období evropského boje s Turky také některé typické projevy českého zemského patriotismu a loajality vůči vládnoucí dynastii Habsburků. Stojí na počátku pomyslné řady božítělových her českých zemích doby baroka a zároveň tvoří originální protějšek aktuálních historicko-politických her, známých např. z německého divadelnictví.
Hra je zpracována po vzoru školského deklamačního dramatu a působivě se v ní střídá alegorický a realistický děj, doplňovaný hudebními i zpěvními vložkami. Úvodní alegorickou část zahajuje prolog boha války Marta, po němž následuje spor Turka disputujícího s římským císařem a s alegorickými postavami Země české a Země německé, disputaci završuje císařův příkaz k verbování vojska proti Turkům. Po této dvojdílné alegorické pasáži následuje sedm realistických lidových výstupů typu tradičních interludií, v nichž vystupují sedláci, verbíři, chlubivý voják, tragikomické postavy židů, oblíbená postava blázna a v závěru i římský bůžek lásky Cupido. Blázen, vystupující ve čtyřech z uvedených výstupů, za pomoci selky, ale i vlastní hry na housle a posléze za pomoci samotného Cupida marně usiluje o svržení sloupů postavených Turkem a reprezentujících dle barokní symboliky sílu a moc. V další části děje se postavy Země české a Země německé společně snaží o svržení tureckých sloupů, avšak teprve prosba císaře Leopolda I. k Bohu a následující přímluva Panny Marie přivolává zásah Krista. Následující scéna obsahuje dialog anděla s mladými habsburskými arciknížaty Josefem a Leopoldem, a teprve v závěru hry dochází k příznivému obratu – porážce Turků.
Hra z pera neznámého českého vzdělance a vlastence, která podle zmínek v textu umožňovala využití okázalého patrového jeviště s oponou a rampou, byla provozována v Brandýse nad Labem, kde se o svátku Božího těla scházel tradičně bohatý cech nákladníků, sdružující sládky z města i okolí (v textu je narážka na posvícení v nedaleké vsi Měšice). Vzhledem k uplatnění postav obou habsburských arciknížat, synů Leopolda I. – následníka trůnu Josefa (*1678) a mladšího Leopolda (2. 6. 1682–3. 4. 1684) – mohl text vzniknout v rozmezí let 1683/84. Dataci inscenace dále vymezují životní data arcivévody Leopolda: představení v Brandýse nad Labem se mohlo uskutečnit nejpozději 1683, za nového brandýského děkana B. M. Zelenky.
Dobou vzniku a zčásti i některými prvky a motivy má K. patrně nejblíže k obdobné hře J. M. Lüthera Die erbärmliche Belagerung, und der erfreuliche Entsatz der Kayserl. Residenz-Stadt Wien [Politováníhodné obležení a potěšitelné vysvobození císařského rezidenčního města Vídně, Norimberk 1683]. Avšak struktura české božítělové hry už podílem realistických žánrových výjevů typu tradičních interludií, rozvíjených na úkor historického děje, signalizuje nezájem anonymního dramatika o tyto historické reálie, nejspíše ovšem jejich neznalost, a tedy patrně také dřívější dobu vzniku hry.
Edice
Lidové drama pobělohorské, ed. J. Hrabák, Praha 1951, s. 79–107 (235n.).
Prameny a literatura
Strahovská knihovna, sign. DG II 7: E. J. Košetický, Quodlibetica IV, fol. 4r–27r, Komedye o Turecký vojně, opis. • Vier dramatische Spiele über die zweite Türkenbelagerung aus den Jahren 1683–85, ed. K. Glossy–A. Sauer, Wien 1884 (Wiener Neudrucke, 8) [edice hry J. M. Lüthera]; Menčík 1895, s. 125; J. Máchal: Dějiny českého dramata, Praha 1917, s. 90; A. Podlaha: Čtvrtý díl rukopisného sborníku E. J. Košetického, Sborník Historického kroužku 25, 1924, s. 27–29; Z. Kalista: Selské čili sousedské hry českého baroka, Praha 1942, s. 105–111, 199–205; Dějiny české literatury I, ed. J. Hrabák, Praha 1959, 466n.; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 148–153; L. Sochorová: Z české „vlastenecké“ dramaturgie 17. století, Česká literatura36, 1988, s. 125–141; viz Edice. • DČD I, LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 305–307
