Nejstarší a nejdelší dosud známý český text hry o mučednici Dorotě se dochoval v zápisu → E. J. Košetického. Vyrůstá z kultu světice pěstovaného augustiniány poustevníky od 14. stol. v oblasti Lužice a Slezska. Svatodorotský kult byl velmi rozšířen v Čechách i na Moravě a pozdější legendistické hry o životě sv. Doroty, existující v mnoha formálně značně odlišných verzích (kupř. Hra o sv. Dorotě z Milevska, dorotské hry z Moravy sebrané J. Feifalikem, → Hra o svaté Dorotě), se hrály dlouho do 19. stol.
Představuje příběh v tradičním zpracování. Dorota odmítá za chotě krále Maxentia, protože se chce zasvětit Kristu. Je předána katům, král za ní posílá její sestry, aby ji přemluvily k sňatku. Dorota je však obrátí na víru v Krista, sestry jsou poslány na smrt a ona sama je po dalším marném králově přemlouvání rovněž popravena. Archanděl Rafael přináší Teofilovi z rajské zahrady růže, o něž prosil Dorotu před popravou. Teofil je též odsouzen k smrti a popraven je i kat, který se obrátil na víru.
Hra obsahuje 418 veršů a jedenáct postav, je opatřena prologem i epilogem. V textu dosti frekventované scénické poznámky předpisují poměrně detailní hereckou akci, místy velmi expresivní výraz (např. hněv, zuřivost, a to i u postavy Doroty) a řadu rekvizit (zbraně, měch, řemen, peníze ad.). Původ hry je umělý, pochází patrně ze školského prostředí. Jde o hru kolední (nikoli však obchůzkovou) ještě ve fázi před foklorizací. Zda byla archetypem pozdějších folklorních obchůzkových her, není jasné.
Edice
A. Podlaha: Třetí díl rukopisného sborníku E. J. Košetického, SborníkHistorického kroužku 15, 1914, s. 33–41; České baroko, ed. Z. Kalista, Praha 1941, s. 242–248, (301); Lidové drama pobělohorské, ed. J. Hrabák, Praha 1951, s. 47–63 (234).
Prameny a literatura
Strahovská knihovna, sign. DG II 6: E. J. Košetický: Quodlibetica III, fol. 482v–490v. • P. Bogatyrev: Lidové divadlo české a slovenské, Praha 1940, s. 219–237; K. Horálek: Staré veršované legendy a lidová tradice, Studie Pražskéholinguistického kroužku 6, Praha 1946, s. 37–46; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 148–154; L. Schmidt: Dasdeutsche Volksschauspiel, Berlin 1962, s. 54, 216, 171, 177; O. Sirovátka: Komedie o svaté panně Dorotě a lidové dorotské hry, Český lid 57, 1970, č. 3, s. 129–134; Z. Kalista: Století andělů a ďáblů, Jinočany 1994, s. 251–254; viz Edice. • DČD I, LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 302–303
