Původní název Komedie z třináctého století, dokud rytíři pro dosažení slavného jména a cti po světě putovali. Dále užívány názvy Anežka, Komedie o Anešce, královně siciliánské a Lidová komedie o Anežce. – Autor hry ani dochovaného rukopisného přepisu není znám. Mladší písmo B. Nýče, podepsaného na titulním listě, prozrazuje, že byl pouze majitelem tohoto rukopisu, nalezeného na půdě chalupy č. 48 v Tříči u Vysokého nad Jizerou, která kdysi patřila jeho rodině. Nálezce A. Housa věnoval 1954 rukopis zdejšímu Vlastivědnému muzeu.
Komplikovaný děj hry pojednává o dobrodružných a romantických osudech šlechetné sicilské královny Anežky, o jejíž ruku se ucházejí dva nápadníci, knížata Amant a zlý Arnulf. Královna zvolí čestného Amanta, a Arnulf, ač se navenek chová přátelsky, spřádá za pomoci najatého vraha intriky. Osočuje královnu z nevěry, pokouší se ji otrávit, vyvolává na Sicílii vzpoury a zaměňuje svého syna za královského prince. Arnulfovy činy jsou nakonec odhaleny a potrestány.
Hra je zpracována na základě povídky Anéžka, sycylská královna, kterou vydal 1795 a 1798 M. V. Kramerius. Autor některé partie zhušťoval, jiné vypouštěl, další doslovně přejímal. K lepší divácké orientaci ve složitém ději využil tradiční postavy Opovědníka a Blázna. V textu se objevuje i řada dalších motivů a situací, známých z jiných sousedských her (např. z Jenovefy).
Hra má 625 replik (rukopis uvádí 604), vedle prózy je mnohdy užíván rýmovaný sedmi až osmnáctislabičný verš. Text obsahuje rovněž odkazy ke zpěvu písní, zpívaných patrně ženským sborem za instrumentálního doprovodu, avšak jejich znění zaznamenáno nebylo. Scénické poznámky týkající se hereckých akcí prozrazují vlivy soudobého dramatu a měšťanského divadla. Inscenace, v níž účinkovalo více než 30 herců, žádala větší jevištní prostor ohraničený „plátny“ pro rychlé střídání četných dějišť na Sicílii a v Neapoli (palácové pokoje, vězení, hospoda, zahrada, les, poušť, poustevna, bojiště ad.). Dochovaný rukopis však rozhodně není důkazem uskutečněného představení. Svědectvím o realizaci značně náročné a obsáhlé hry může být snad jen často tradovaná příhoda o jevištní bitce dvou bratrů Nýčových.
V polovině šedesátých let 20. stol. vznikla novodobá úprava J. Kopeckého, která proměnila původní hru ve zpěvohru a zavedla do textu podkrkonošské nářečí.
Edice
Komedie o Anešce královně siciliánské…, ed. J. Kopecký, Hradec Králové 1967 (též: Divadlo 18, 1967, s. 81–99).
Prameny a literatura
Vlastivědné muzeum Vysoké n. J., sign. RK 196: Komedie z třináctého století, dokud rytíři pro dosažení slavného jména a cti po světě putovali, Bartolom Nyč Třič, opis hry; Anéžka, sycylská královna, Pěkná hystorye z někdejších časůw, když rytíři pro dosažení slawného jména po swětě putovali a přediwné příhody měli, Praha 1795 a 1798, tisk povídky. • J. Máchal: Počátky zábavné prózy novočeské, Literatura česká devatenáctého století I, Praha 1902, s. 320n.; V. Lukáš: Lidová hra z Podkrkonoší, Český lid 45, 1958, s. 48 + „Až péra a třísky lítaly“, program k inscenaci SD v Brně 1966 + Tříčské lidové divadelní hry, Větrník (Vysoké nad Jizerou), duben 1986, s. 7 + Lidová dramatická tvorba ve Tříči (rkp. přednášky 1986, v archivu autora) + Tradice stále živá, Divadlu vysockému na mnoho mil rovno nebylo, ed. M. Kubát, Hradec Králové 1986, s. 14; V. Černý: Barokní divadlo v Evropě, Slovenské divadlo (Bratislava) 18, 1970, s. 324; M. Kopecký: Předloha obrozenecké Anežky, Jižní Morava (Brno) 10, 1974, s. 128–133; B. Beneš: Ohlas pololidových her na scéně Mahenova divadla v polovině 60. let 20. stol., Thalia Brunensis centenaria, Brno 1984, s. 143–150; B. Wižďálková: K otázkám hodnocení literární produkce v bibliografické praxi, Docentu PhDr. Františku Horákovi k šedesátinám, ed. B. Kovář, Praha 1971, s. 42–53; viz Edice. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 300–301
