Podle místa nálezu nazývána též Vysocká vánoční hra. – Patrně nejstarší z pěti známých vánočních her z horního Pojizeří. Anonymní rukopis bez data i bez titulu věnoval Vlastivědnému muzeu ve Vysokém nad Jizerou starosta V. E. Nečásek. Originál rukopisu byl před 1962 ztracen, zachován je pouze opis pořízený V. Lukášem. (Připomínaný opis J. Róna je dnes nezvěstný; protože však tyto opisy nebyly porovnány, není jasné, zda vycházely z téže rukopisné předlohy.) V původním rukopisu chybělo několik stránek (přepis má přes 2500 řádků), které lze přibližně doplnit popisem haratické vánoční hry zachycené J. Kochánkem a dalšími analogickými texty z regionu. Předloha hry nebyla zjištěna, zřejmý je však vliv prozaického díla Martina z Kochemu Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše a je možné, že slavnostní nástup tří králů pochází z řádové školské inscenace. I když je hra podle místa nálezu označována jako Vysocká, neexistuje důkaz, že ve Vysokém nad Jizerou vznikla nebo byla prováděna.
Hra se drží tradičních postupů dramatizace Ježíšova narození, obsahuje však také několik scén odrážejících soudobý všední život (židovské výstupy, císařskou výzvu k sepsání obyvatelstva přinese pošta, Mariin příběh před narozením Ježíše). Děj je uvozen rajskou scénou, vyhnáním z ráje, obrazem svatých otců v limbu (předpeklí), pokračuje scénami zvěstování Panně Marii, navštívení Alžběty, hledání noclehu v Betlémě. Poté následují ústřední scény Ježíšova narození, tj. scéna pastýřská, tříkrálová a dále útěk do Egypta. Do textu jsou pak vřazeny mezihry (přepadení lotry, setkání s pohany, rozmluva pohoršených Židů, vraždění nemluvňátek, Herodova smrt) a hra končí návratem svaté rodiny do izraelské země.
Hra má přes 50 postav, obsahuje množství sólových i sborových zpěvních čísel (přibližně 70 replik určených ke zpěvu). V textu jsou specifické scénické poznámky, popisující akce obřadní (zvláštní nástup tří králů do hry, snímání a nasazování korun tří králů po klanění u jesliček, které provádí jejich vojenský doprovod, latinské zdravení zákoníků při příchodu k Herodovi), dále akce vojenské (pochod vojska před Herodem) a taneční nebo pantomimické. Byla-li hra inscenována, vyžadovala větší jevištní prostor v uzavřené místnosti (hospodský sál, radnice) s roztahovacími i padacími oponami a jednoduchou dekoraci (jesle). Pěvecký chór byl nejspíše neustále přítomen před očima diváků.
Ve hře, zvláště v opovědníkových sermonech, do jisté míry i v replikách některých dramatických postav (Smrt, ďáblové), se projevuje lidová teologie, svérázně vysvětlující církevní nauku. Poukazem na eucharistickou přítomnost Ježíše Krista v tamějším chrámu je vlastně stejně jako zbožná cvičení (pia exercitia) prodloužením bohoslužby, což ukazuje na její barokní původ. Jistý rozpor mezi duchovní tendencí hry a její dobovou recepcí, ovlivněnou už osvícenstvím, naznačuje opovědníkova poznámka, že někteří přišli ne pro rozjímání, ale proto, aby se hře vysmáli.
Prameny a literatura
Vlastivědné muzeum Vysoké n. J.: opis hry. • F. Vodseďálek: Na výpravě za lidovou divadelní tvorbou v Podkrkonoší, s. 31 (opis rkp. Vlastivědné muzeum Vysoké n. J., sign. RK 47); J. Kochánek: Hra o Narození Pána Krista, Světozor 11, 1877, s. 618; F. Menčík: Prostonárodní hry divadelní I (Vánoční hry), Holešov 1894; V. Černý: Barokní divadlo v Evropě, Slovenské divadlo (Bratislava) 18, 1970, s. 321n.; J. Kopecký: O staré divadlo (Deset kapitol o prospěšnosti kontinuity), DR 1, 1990, č. 2, s. 3–29; V. Ron: Zakázaná edice (J. Kopeckého edice Neznámé hry lidového divadla na podkladě dopisů učiteli F. Sochorovi, s osobní vzpomínkou), 6, 1995, č. 2, s. 81–83. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 255–256
