Psán též Fabri nebo Fabris. Pocházel z rozvětvené italské taneční rodiny (z 18. stol. je znám Francesco Fabris z Florencie, ze začátku 19. stol. Luigi Fabbri a Alessandro Fabris). 1822 byla primabalerínou ve Florencii Cristina Fabri, snad jeho manželka.
Také Giovanni F. působil 1823–45 převážně v Itálii; ve Florencii uvedl 1834 nový balet Il naufragio felice a na jaře 1835 přišel do Vídně s dcerou Florou. Od dubna se stal baletním mistrem Theater in der Josefstadt, kde vystřídal J. Raaba, kterého ředitel Stöger angažoval do pražského StD. F. převzal ve Vídni z Theater in der Leopoldstadt jako první tanečnici Julii Springerovou. Zahájil 30. 5. titulem Der glückliche Schiffbruch, dále uváděl balety Die drei Buckeligen (benefice 29. 6. 1835) a Die vier Charaktere (19. 8.). S několika členy souboru se vydal do Prahy (cedule uvádí dceru Floru, J. Springerovou a pana Korna), kde uvedl při benefici režiséra J. B. Freye 21. 12. 1835 ve StD Der glückliche Schiffbruch pod označením „velký pantomimický balet“ (česky 10. 1. 1836 jako Šťastné rozkotání lodi). K úspěchu díla přispěl oblíbený romantický loupežnický námět, nová náročná výprava (T. Mössner) a složitá mašinerie (G. Weber), jejíž součástí bylo kolébání podlahy jeviště za bouře, tříštění korábu o skaliska a smrt zlého Korzára (Korn) ve vlnách, z nichž Nevěstu Osminu (Springerová) zachraňuje její ženich (travesti F. Militzová). F. převzal roli staré rybářky, která vyslechla a prozradila piráty. Z obsazení vyplývá, že v souboru nebyl mladý první sólista a sám F. byl charakterní tanečník. První jednání se opíralo o tanec, druhé a třetí bylo spíše pantomimické, s významnou rolí dekorací. Druhý balet, die Die vier Charaktere (15. 3. 1836) byl hodnocen jako jedno z nejlepších představení své doby ve StD, zvl. pro řadu charakterních tanců (gavotta, španělské pas de deux, allemanda, mazurka). Hlavní roli tančila J. Springerová, Flora F. vytvořila její komornou a F. projevil schopnosti dobrého komika. V obou baletech účinkoval i pražský soubor (obě sestry Militzovy, F. Feigert). Domácímu baletnímu mistrovi Raabovi F. práce konkurovala modernější dramaturgií a preciznějším provedením.
Třetím uvedeným titulem byl divertissement Das Fest der Gärtner (29. 1. 1836, česky 15. 2. jako Radovánky zahradníkův, spolu se Štěpánkovou hrou Čech a Němec), v němž pas de trois tančili Flora, J. Springerová a Korn. Trojice vystoupila i na plese, který Stöger pořádal ve StD v lednu 1836. F. zůstal v Praze do konce března 1836, poté se vrátil i s dcerou do Itálie. Jeho sólistka J. Springerová vstoupila do pražského angažmá a působila ve StD deset let jako přední členka souboru Raabova i Rainoldiho.
Flora F. (asi 1820 Florencie–24. 6. 1880 Paříž), žačka Blasisova, začala po návratu do Itálie rozvíjet významnou kariéru romantické tanečnice a divadelní hvězdy (1843 vyvolala v Římě skandál kvůli velikosti jména konkurentky F. Cerrito na plakátě). 1842 se provdala za sólového tanečníka a choreografa L. Bretina. 1844–51 působila v pařížské opeře a v Covent Garden v Londýně. V padesátých letech hostovala v německých městech (Hamburku, Lipsku, Königsbergu [Královec, Kaliningrad]) a také v Madridu, kde tančila před královskou rodinou. 1860 jevištní dráhu ukončila.
Prameny a literatura
Cedule StD 1835–39, NMd. • Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt [Wien] 1834, s. 28; 1843 s. 1079 [skandál]; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 1835, č. 67, s. 544; č. 78, s. 632; č. 101, s. 814; č. 114 „Beylage“ [konec ve Vídni]; 1836, č. 20, s.160 [Praha]; Bohemia 24. 12. 1835, 26. 1. 1836 [reduta v divadle], 4. a 18. 3. 1836 [Die vier Charaktere]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1846 s. 58 [přehled hostování mezi 1815–40]; C. Blasis: Notes upon dancing, London 1847, s. 120; I. Guest: The Ballet of the second Empire (1858–1870), London 1953, s. 139; I. Guest: The Ballet of the second Empire (1847–1858), London 1955, s. 39, 57, 124, 128; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien, Wien 1957; I. Guest: The Romantic Ballet in Paris, London 1966, s. 234, 235, 257, 265, 271; Kittl: Opera StD 1824–62; I. Guest: Romantic Ballet in England, London 1972 s.168; E. Binney: Sixty Years of Italian Dance Prints, Dance perspectives 53, Spring 1973; Laiske: Dramaturgie; Verti, sv. II, s. 1442, 1822, 1823 [Fabris]. • Handbuch des Tanzes; Enciclopedia; Schneider: Tanzlexikon; Oxford Dictionary of Ballet.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 146–147
