Divadlo v Růžodole bylo zřízeno 1786 jako předměstská letní scéna na pozemcích tiskaře F. Schönfelda. Bylo součástí zábavního parku za tzv. Špitálskou branou (v místech dnešního Těšnova), sahajícího k nynějšímu karlínskému viaduktu. Divadlo zaujímalo část prostorného letohrádku v čínském slohu, který se nacházel v místech dnešní Pobřežní ulice.
Divadlo bylo provozováno na koncesi, udělovanou kouřimským krajským úřadem. Hrálo obvykle od dubna do září. Na jeho řízení se majitel podílel podle potřeby s vybranými pražskými divadelníky, neboť tu nebyl stálý soubor. Bylo koncipováno jako vícejazyčné stagionové divadlo. Zahájilo 17. 9. 1786 italskou operou. Sez. 1787 proběhla za spoluúčasti vedoucích osobností Vlastenského divadla (V. K. Antong, baletní mistři Seve a Bogner) jako česko-německá a se silnou převahou německých zpěvoher a baletů. Obsazení bylo sestavováno z herců Vlastenského divadla. Od 1788 se na vedení podílel pražský měšťan F. Jiřík, za něhož došlo ke zvýšení podílu českých představení. V červnu 1789 sem byl pod vedením M. Majobera přenesen veškerý provoz Vlastenského divadla s pravidelnými českými představeními o nedělích a svátcích. Sezona, která se tehdy protáhla až do října (poslední české představení 4. 10. 1789), do otevření Divadla U Hybernů, byla poslední.
DvR představovalo prvý pokus o vybudování předměstské pražské letní scény s lehčím zábavným repertoárem. Mozartova Figarova svatba (červen 1787) byla jediným hodnotnějším dílem v německém repertoáru této scény, který nedosahoval úrovně vídeňských předměstských divadel. O německých zpěvohrách Antongových s hudbou Sýkorovou (1787) není známo nic bližšího. Také v českém programu převažovaly frašky, zpěvohry a baletní pantomimy. Většina hodnotnějších českých kusů sem byla přenesena z repertoáru Boudy. Novinky, uváděné na jaře a v létě 1789 (jednoaktová zpěvohra na Thámovo libreto Ponocný z Brandejsa neb Ošizený rychtář, veselohra J. B. Günthera Život a smrt znamenitého pytláka bavorského Hýsla neb Tak se trestají zločinci v Thámově překladu, četné pantomimy Bognerovy), ze zaměření divadla nevybočovaly.
Literatura
J. Emler: Praha z konce rokoka, Čas. Společnosti přátel starožitností českých v Praze 15, 1907, č. 1, s. 10; J. Skarlandt: Divadlo v Růžovém údolí na Špitálsku v nynějším Karlíně, Čes. svět 12, 1915/16, č. 23, s. [8]; J. Vondráček: Dějiny českého divadla. Doba obrozenská 1771–1824, 1956, s. 140 a 163; M. Laiske: Pražská dramaturgie I, 1974, s. 26.
ODS
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 150—151
