Divadlo Waterloo (DW) vzniklo v říjnu 1968 z iniciativy bývalých členů ostravského Divadélka pod okapem I. Binara, P. Ullmanna, E. Schiffauera a P. Podhrázkého. Pod původním názvem Institut pro potírání jevištních dekorací a divadelních obvyklostí začalo působit v Divadle hudby, kde uvedlo v duchu kabaretů Divadélka pod okapem svůj první parodický pořad Čaj o páté přes deváté. V následujících měsících se do činnosti zapojili J. Balouchová, R. Dulíková, Z. Majvaldová, H. Špačková, J. Valečková, J. Frais, T. Jirousek, J. Kremla, J. Kuchař, P. Paprstein, T. Sláma, H. Sumera, M. Sýkora, J. Skýba. DW se jako pokračovatel kabaretně laděného Okapu stalo v napjaté společenské situaci po okupaci 1968 názorovou politickou platformou (dramatizace alegorické povídky Mrávency, 1968; montáž Bouda, v níž byl srpen 1968 konfrontován s citáty z marxistických klasiků a s články Varšavské smlouvy, 1968). Jako osvobozující výsměch patetizovaným atributům sovětského vzoru vyzněla recesistická parodie na známý příběh V. Katajeva Syn pluku, na níž se autorsky podíleli J. Frais a P. Podhrázký, hudbu napsal E. Schiffauer a nastudoval P. Ullmann (duben 1969). Reprízy byly v atmosféře nastupující normalizace vnímány jako satira namířená na okupační přítomnost sovětských vojsk.
Od druhé sezony přešlo DW jako profesionální scéna s pravidelným programem na Černou louku. Do funkce uměleckého šéfa nastoupil L. Nekuda a soubor uvedl 1969 několik jeho her (Koníček, Herkules a ptáci, Vražda u sloupu) a aktovku T. Slámy Kóta 13. Na vedení se dále podíleli B. Dušek, T. Sláma a P. Ullmann. Zřizovatelem se stala Městská rada Svazu klubů v Ostravě, soubor působil pod názvem Divadelní klub Waterloo. Dramaturgie navazovala na poetiku text-appealů: pořadem poezie Pamflety (v podání skupiny ARS Waterloo Recidiva), text-appealy (Text-appeal pro staré pány, Text-appeal pro mladé pány, Vánoční text-appeal, Masopustní text-appeal, Wat show 69), recitály s hosty (H. Hegerová, E. Olmerová, P. Bošek, M. Horníček, K. Kryl, I. Vyskočil), příležitostnými večírky a pořady členů klubu (Tomáš a tingl-tangl, Skuffle-Frais je když…, Browning show), aktuálními pořady věnovanými J. Palachovi a J. Zajícovi. Linie celovečerních inscenací pokračovala muzikálovou parodií na špionážní filmy Agent 3,14159 (1969).
Ukázky z Dürrenmattovy hry Dvojník (1970, v rámci klubového literárního večera) se staly záminkou k obvinění T. Slámy z trestného činu pobuřování. Po reakci zahraničního tisku (i F. Dürrenmatta) se podnětem pro obžalobu celého souboru stala repríza Syna pluku, označená za protisovětskou a protisocialistickou provokaci. Členové divadla byli zatčeni a 1972 Okresním soudem v Ostravě odsouzeni k podmíněným i nepodmíněným trestům. Tento způsob likvidace DW (1970) představuje v dějinách českého divadla ojedinělý případ nepokrytého mocenského zásahu proti nepohodlnému souboru.
Literatura
Textappeal ve Waterloo, Červený květ 14, 1969, č. 4, s. 5; I. Binar: Syn pluku a historie, Mnichov 1987; T. Sláma: Ostravské Waterloo, Tvorba 21, 1990, č. 5, s. 14 + Waterloo – scéna prvního úderu, Scéna 15, 1990, č. 14, s. 8; L. Nekuda: Sešlost, Žďár n. S. 1994; S. Tittlerová: Divadélko pod okapem a Waterloo v Ostravě, dipl. práce, FF UP 1996.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 536
