Taneční divadlo (TD) založil B. Milec, choreograf Komické zpěvohry v Karlíně, se záměrem vytvořit samostatný taneční soubor bez obvyklé vazby na operní či operetní provoz, soustředěný na moderní taneční tvorbu. Získal podporu tanečního kritika a teoretika J. Reimosera, který se stal neoficiálním dramaturgem TD, i tehdejšího ředitele Komické zpěvohry E. F. Buriana. Milec počítal s okruhem externistů, především mladých hudebníků a předních choreografů a scénografů. Poměrně početný soubor (24 tanečnic a 8 tanečníků) tvořili převážně členové baletu Komické zpěvohry, dále několik tanečníků z jiných pražských divadel a studenti konzervatoře. TD uvádělo své pořady na karlínské scéně o volných pondělcích a na mimopražských zájezdech. Později uskutečňovalo své premiéry v Karlových Varech. V rámci TD se konala též vystoupení hostujících tanečníků (např. M. A. Tymichové z Brna, tanečního páru A. Michel a R. Georges ze Švýcarska).
Soubor se představil 1. 2. 1946 čtyřdílnou inscenací Balety 1946 (Francl: Niobé, s podtitulem Antický taneční fragment + Fiala, Kovařík: Děvín + Fiala: Tancem ke štěstí + Nelhýbl: Ve stínu lípy). Libretistou všech původních děl byl J. Rey (Reimoser), choreografii Niobé a Ve stínu lípy vytvořil hostující S. Machov, dalších dvou baletů B. Milec. Kritika projekt TD uvítala, první premiéru však přijala s výhradami vůči nevyhraněné orientaci a slabému souboru bez výrazných osobností. S nejpříznivější odezvou se setkalo tanečně-pantomimické ztvárnění zážitků nedávno skončené války (Ve stínu lípy). S. Machov na další spolupráci rezignoval a dílo nastudoval znovu B. Milec ve výpravě F. Tröstera. V hlavní roli Vojáka dostal vedle J. Švece příležitost B. Füsseger. Po úspěchu na Mezinárodní choreografické soutěži v Kodani 1947, kde byl uveden pod názvem Nikdy již válka (získal čtvrtou cenu a B. Füsseger cenu za nejosobitější taneční výkon), byl v listopadu 1947 vřazen do nového programu, opět složeného z několika menších děl. Hostující L. Hrdinová nastudovala Babí léto I. Dědiny a Elektru našich dní H. Macourka (vytvořila rovněž hlavní postavu) a B. Milec připravil starší balet A. Caselly Rozbitý džbán. Soubor těžil ze zájmu vyvolaného nečekaným oceněním v Kodani a připravoval se na zahraniční zájezd do Skandinávie, který se však pro byrokratické průtahy neuskutečnil. Třetí pořad, Balety 1948, kritika odmítla, především dva krátké balety Blue Mondy Blues na hudbu Americké suity E. F. Buriana a Domácí ples na hudbu B. Smetany (ch: B. Milec), které jako taneční parodie (v prvém případě amerického filmu, v druhém českých tancovaček 19. stol.) dle jejího názoru znevažovaly užité hudební skladby. I nejzdařilejší část večera, Sedm hlavních hříchů I. L. Mladého (ch: R. Gottliebová), někteří kritikové odsoudili pro nedostatek optimismu a obsah, který „nic neříká dnešnímu pracujícímu člověku“. To patrně přispělo k rezignaci TD na dramaturgické hledání a ověřování soudobých témat. Další pořad obsahoval vedle baletů Rozbitý džbán a Nikdy již válka několik krátkých tanečních vystoupení (Fibich: Obrázky z venkova, ch: J. Smoláková; Falla: Ohňový tanec, ch: R. Braun; Dvořák: Slovanský tanec č. 8, ch: B. Milec). Jedinou novinkou byl Karneval dějin 1800–1950 (Maškaráda) na hudbu A. Chačaturjana (ch: B. Milec) s libretem poplatným soudobému pojetí dějin, jejichž hybnou silou je třídní boj. TD ještě rok čelilo poklesu návštěvnosti i ekonomickým problémům a koncem 1949 definitivně ukončilo činnost.
TD bylo podnětným projektem v úsilí o nekonvenční, dramaticky výrazné taneční divadlo. Choreografickou tvorbou S. Machova, B. Milce a L. Hrdinové mohlo podnítit vývoj české baletní tvorby, s nevyspělým ansámblem se však nepodařilo realizovat programové záměry na umělecky průkazné úrovni. Ke ztroskotání projektu zásadně přispěla ideologická normativní estetika, preferující popisný realismus, přezírající specifiku tance a zdůrazňující význam libreta. Těmto tlakům dokázaly čelit, avšak za cenu osobních tragédií, jen silné osobnosti (S. Machov, I. V. Psota). V těchto souvislostech lze ukončení činnosti TD chápat jako předvídavý ústup před nepřijatelnými kompromisy.
Literatura
Ca: Balety 1946, NO 3. 2. 1946; hb: Večer baletu, Práce 5. 2. 1946; J. O.: Balety v karlínské operetě, LD 5. 2. 1946; J. Rey: Kodaň tančí, DivZáp 2, 1947, s. 192; K. Reiner: Tanec kolem Kodaně, KP 2, 1946/47, č. 39, s. 1; B. Karásek: Krok vpřed, dva zpátky, tamtéž, č. 53, s. 7; Urb. [Z. Urbánek]: Dobré taneční divadlo, NO 13. 11. 1947 + Další pořad tanečního divadla, NO 3. 3. 1948; jr [J. Rey]: Dobrá myšlenka, Tan. listy 2, 1948, č. 1, s. 30; V. Vašut: Saša Machov, 1986, s. 115.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 493—494
