Společnost založil J. Schulz nejpozději 1728 po delším hereckém působení, z něhož je známo jen angažmá u J. C. Eckenberga v Gdaňsku 1718. Společnost vedl Schulz občas ve spojení se S. Mayrem. Pohyboval se nejprve hlavně na území Bavorska, vedle toho v Rakousku, na Moravě a v Čechách. Z prvních desetiletí působení je v úplnosti znám jeho repertoár v Norimberku 1748 a 1752, na jehož základě lze společnost řadit k oněm, které brzy odhadly význam obohacení repertoáru žánry převzatými z francouzské a italské oblasti, mj. i operou-pantomimou. Z tradičních hauptakcí zbyla tu už jen hrstka nejpopulárnějších s náměty faustovskými, donjuanovskými nebo o Tamerlánovi. Schulz těžil hojně z Metastasiových operních libret a ze scénářů komedie dell’arte, jejichž německé úpravy podepisoval jako autor. V tomto období navštívil několikrát Brno (1733, 1735), Prešpurk (1741) a údajně koncem 50. let i Prahu (z pražských pramenů dosud nepotvrzeno). V jeho společnosti byl 1748–50 a znovu 1751 Ch. Schulze s manželkou Augustinou, již dříve jejich syn Christian Ferdinand.
Historický význam měla činnost společnosti v 60. letech 18. stol., a to tím, že se posléze proměnila v jednu z hlavních scén vídeňského lidového divadla. Již 1758 hrála v Penzingu. Asi od 1760 se jejím členem stal hanswurst J. M. Menninger. Od 1761 působila každoročně v Badenu u Vídně. Tento vývoj pokračoval z větší části až po Schulzově smrti 1764, kdy společnost převzala jeho druhá manželka Josefa. Za jejího vedení a pak za ředitelství jejího druhého manžela Menningera společnost získala autora scénářů burlesek C. Richtera (po 1764) a J. La Roche, tvůrce komické figury Kaspara (1768). 1777 se spojila s ředitelem K. Marinellim a 1781 ovládla na dlouhá léta Divadlo v Leopoldstadtu.
Od 60. let její cesty vedly mnohokrát do Brna (zimy 1761/62 a 1762/63, jaro 1763, masopust 1766, zima 1766/67), Prešpurku (1763/64 ve spojení se společností J. Kurtze, samostatně 1766), Znojma (1759, 1763) a Olomouce (1776). Do dějin českého divadla se významně zapsala vůbec prvním představením v české řeči provedeným v Brně 11. 1. 1767, jímž byla opera-pantomima Zamilovaný ponocný, uvedená pod německým názvem Der verliebte Nachtwächter.
Literatura
K. Trautmann: Deutsche Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 3, 1889, 259; K. Schulze-Kummerfeld (ed. E. Benezé): Lebenserinnerungen, Berlin 1915, I, s. 12, II, s. 173; E. K. Blümmel, G. Gugitz: Alt-Wiener Thespiskarren, Wien 1925, s. 13 a 41; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 412; V. Procházka: Vzácný dokument, DN 1, 1957/58, č. 16, s. 9; O. G. Schindler: Theatergeschichte von Baden bei Wien im 18. Jahrhundert I–II, diss., Wien 1971, s. 103–190 (zde podrobný itinerář) + Hra představována osobami, jež jsou té řeči zcela neznalé, DR 4, 1993, č. 4, s. 44 + „Von Personen vorgestellet, die der Sprache gar nicht kundig sind“, Zeitschrift für Ostforschung (Wien) 43, 1994, seš. 1.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 453—454
