Společnost byla utvořena 1724 pro letní sezonu divadla hraběte Šporka v Kuksu. Na jeho doporučení získala povolení účinkovat od konce září 1724 v Manhartském domě v Praze. Její principál, mnichovský rodák F. A. Defraine, měl tehdy za sebou účinkování ve vídeňském souboru J. A. Stranitzkého. (Doloženo 1718; pravděpodobně započalo již před jeho hostováním v Brně 1716, kde hrál s loutkami, což byl obvyklý způsob, jímž si vídeňští herci vyplňovali dlouhé mezery v tamějším divadelním provozu.) Soubor tvořili herci H. Rademin, Ch. Schulze, Ch. Felix a J. Wenzig s manželkami, I. Faschinger, F. Reichel, Ch. Funck, J. Schmidt, G. Noth a B. Fischer. Později přibyli F. I. Petzold s manželkou, F. Geissler a načas J. Leinhaas.
Defraine navzdory úspěšnému působení v Praze (od konce září do konce roku) zamířil se svou společností do Německa. Od 1725 hrál postupně v Augsburgu, Frankfurtu n. M. a v Kolíně n. R. V srpnu 1726 opět obdržel povolení hrát během zimy v Praze v Manhartském domě a žádost pak každoročně, vždy s úspěchem, opakoval až do 1731. V lednu 1732 získal povolení hrát o masopustu v malostranských Lázních. Byl prvým, komu pražské arcibiskupství povolovalo hrát až do poloviny adventu (od 1728). Pražské působení střídal s hostováním na zámeckých scénách v Kuksu (léto 1727, 1728, 1729) a v saském Weissenfelsu (masopust 1728, 1730, 1732).
Jako první z cestujících principálů se dokázal do značné míry sžít s českým prostředím. Na místní kulturní ovzduší reagoval i uváděním her s českou tematikou (Die Preiss-Würdigste Lebens-Geschichte und der Glorreiche Marter-Tod des Heiligen Wenceslai Herzogen und Ersten Königs in Böhmen – Pamětihodný životní příběh a přeslavná mučednická smrt svatého Václava, vévody a prvního krále českého, 1729). V této hře se také pokusil zčeštit postavu Hanswursta, nazvaného zde Quiternitze (Jitrnice). Defrainův repertoár se vyznačoval postupným přechodem od tradičních hauptakcí, jež se snažil modernizovat novými tématy, k stále silněji pronikající burlesce vídeňského typu.
Prahu Defraine opustil 1732. Pouť cestujícího principála jej přivedla přes Weissenfels a Lipsko koncem 1732 do Vratislavi, na počátku 1733 pak již jen s rodinou k dvornímu divadlu v Karlsruhe. Téhož roku zakotvil jako harlekýn v Berlíně u principála J. C. Eckenberga (1733–34) a jeho principálská dráha byla načas přerušena. 1734 a 1735 se pokoušel o návrat do Prahy, ale pražské úřady preferovaly F. Kurtze.
S vlastní společností pod záštitou knížete Liechtensteina se vynořil v letech 1746–48 (možná i později) ve Valticích, jež mu sloužily jako odraziště pro účinkování v Brně a v Badenu. Tato společnost zanikla nejpozději 1751, kdy Defraine i s rodinou přijal angažmá ve vídeňském dvorním divadle U Korutanské brány. 1760 byl opět principálem herecké společnosti a žádal o povolení hrát ve Znojmě, které mu bylo v březnu 1761 uděleno. Odtud pak žádal v červenci s úspěchem o povolení městskou radu v Křemži; poté jeho stopa mizí.
Literatura
H. Benedikt: Franz Anton Graf von Sporck (1662–1738), Wien 1923, s. 139; A. Novotný: Praha „Temna“, 1946, s. 184 + Staropražská theatralia, 1955, s. 42; A. Schmiedecke: Die Neuberin in Weissenfels, Euphorion (Heidelberg) 54, 1960, s. 188; J. Bartoš: Loutkářská kronika, 1963, s. 30 a 69; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 60; O. G. Schindler: Romeo und Julia auf Schloss Krumau, der Basilisco von Kolin und das Armenspital in Kukus, Biblos (Wien) 44, 1995, s. 81; B. Rudin: Hans-Wurst oder der unsichtbare Condirecteur, Badische Heimat (Freiburg i. Br.) 1997, č. 1, s. 125; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 91.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 451—452
