V pořadí třetí pantomimická skupina Ctibora Turby 1986–89, navazovala názvem na jeho kontinuální úsilí o domácí mimické divadlo. Formovala se ze zakladatelského okruhu Turbových spolupracovníků během studia české verze Deklaunizace (L. Machoninová, J. Sova, J. Reidinger, M. Vydrová, slovenský loutkář L. Piktor, herec divadla Sklep M. Šteindler). Působila většinou na scénách pražských předměstí. Finanční prostředky na představení získávala skupina prací v cizině – např. za účinkování v eurovizní show Rendezvous aller clowns v Mnichově. Založení skupiny předcházelo dlouhodobé Turbovo působení v zahraničí, přerušované krátkodobými pobyty doma a výjimečnými prezentacemi jeho režijní práce prostřednictvím hostování např. P. Bylanda (Dveře, 1981), Compagnia Teatro paravento (Perpetuum teatrobile, Praha 1985). Na libreto C. Turby, P. Bylanda a ve spolupráci s výtvarníkem J. Sopkem vznikla první verze Deklaunizace pod názvem La traversée du dessert ve Francii (pp. Remeš, 1983; poté v Théâtre National de Chaillot v Paříži a 1986 v Praze). Deklaunizace byla jedním z Turbových dramaturgicky a tvarově nejpromyšlenějších děl. Klaun zde byl symbolem ohroženého lidství, jeho protihráč, byrokrat, symbolem panské existence. Byrokratova snaha zařadit klauny do konvencemi sešněrované společnosti, učinit z klaunů – lidí poslušné lidské loutky, vyznívala v aktuální společenský protest. Výmluvné dílo čerpalo umělecky z kombinace mluveného slova (byrokrat) a herectví, poučeného na artistických klaunských produkcích, soubor byl v této inscenaci posílen i o Turbovy žáky (A. Folettiho, J.-M. Brissona a P. Olzu). V době příprav na inscenaci Archa bláznů vystupovali členové skupiny v Tabarin baru s pantomimou Alfred a spol. aneb Excentrická burleska (1987, odborná spolupráce s artistou J. Fuksou), založenou na rozvíjení klaunské komiky v barovém prostoru na principu divadlo – život. V režii A. Kroba nastudovali J. Reidinger a L. Machoninová pro děti hru Dva kamarádi (1989). Poslední premiérou tohoto souboru byla Archa bláznů (KD Praha 5–Stodůlky 1989, inscenace byla obnovena 1990, hrála se ve Stodůlkách a na festivalech ve Vídni, Kolíně n. Rýnem, Cherbourgu a Berlíně); scénář vznikl podle úryvků z Goethova Fausta, jarmarečních frašek pro loutky i herce, motivů z Boccacciových povídek, z Robinsona Crusoe, komedie dell’arte, němého filmu, opery, muzikálu, barové revue aj. Hrálo se na velkém voru, na němž předváděli herci během své nebezpečné záchranné pouti sled komických i tragigroteskních scén, využívajíce celé škály historických divadelních postupů a technik. Tento profesionálně nejlepší mimický soubor českého divadla v mezinárodním složení zakončil svou Soubor zanikl 1991 z nedostatku zájmu úřadů.
Literatura
Vangeli N.: Sestup Orfeův (do baru), Svět a divadlo 1990, č. 4, str. 90
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 2–3
